Test digitální zrcadlovky Fuji FinePix S3 Pro

Fuji FinePix S3 byl představen na loňském veletrhu PMA v Las Vegas. Od té doby uplynulo mnoho času a jeho vypuštění na trh bylo neustále oddalováno. Proslýchalo se, že zpoždění bylo způsobeno úpravami spojenými s inovací CCD senzoru Super CCD SR na nový typ Super CCD SR II. Obě čidla byla vyvinuta společností Fuji jako jedinečná technologie, zlepšující kvalitu obrazu na snímcích s velkým světelným kontrastem. Na českém trhu se přístroj objevil v prosinci 2004. Přístroj nám k testování zapůjčila společnost FUJI.

Obecné informace

I když má tento fotoaparát označení Pro, je jeho zařazení někde mezi profesionálním a poloprofesionálním užitím. Je to díky jeho čipu, který je sice velmi výjimečný, ale jeho fyzické rozlišení je jen 6,17Mpx. Nicméně je to přístroj, který si zaslouží opravdu pozornost.

Tělo

Základem je analogový model Nikon F80. Hlavní odlišností je integrovaný vertikální grip. Tím se tělo stává větší než jsou všechny ostatní modely od tohoto typu odvozené, jako např. Nikon D70. Jeho rozměry jsou 148×135×80 mm a hmotnost 835 gramů. Nicméně samotné tělo po uchopení do ruky působí jako velmi lehké a to díky pogumovanému úchopu na gripu.

Osobně jsem tím byl mile překvapen, přestože mám poměrně velké ruce, tento model mi padl perfektně do ruky. Na držení se podílí i malíček a tím je dán dojem vysoké stability aparátu v ruce. Stejně tak máte jistotu po připojení jakéhokoliv objektivu.

Zbytek těla kromě některých prvků jako rolery už Fuji upravilo podle svých představ a nutno říct, že velmi úspěšně. Jak jsem už řekl, je výrazným znakem samotný grip. Ten umožňuje i velmi snadné držení a používání ve vertikální poloze, díky integrované spoušti pro toto použití. Spoušť je navíc opatřena i zámkem aby nedošlo k náhodnému použití. Osobně jsem tuto spoušť přivítal při práci v ateliéru.

V gripu je také integrována šachta pro tužkové baterie velikost AA a typu Ni-MH. Jiné nelze použít. Lze také při focení v prostorách využít síťového napáječe typu AC-5VX, které, ale není součástí dodávky.

Pro upevnění objektivů je používán standardní Nikon F-mount. Lze tedy připojit všechny objektivy jak s CPU (typu G a D). Samozřejmě pro využití všech funkcí jsou lepší ty, co mají CPU.

Vpravo vedle objektivu je kromě AF pomocného reflektoru i tlačítko kontroly hloubky ostrosti. Z druhé strany na čelní straně je pak zámek objektivu, přepínač AF a synchro konektor pro záblesková zařízení.

Na levé části aparátu jsou umístěny konektory USB 2.0 a FireWire IEEE 1394, dálkové ovládání, konektor pro Video OUT a napájení DC IN 5V. Pod nimi je pak zámek šuplíku s bateriemi.

Na zadní straně jsou umístěna funkční tlačítka, přepínače a dvakrát displej. To je patrnější na fotografii. Nevýraznější je 2palcový TFT LCD monitor s 235 000 pixely. Vedle něj je tlačítko pro přehrávání nasnímaných záběrů, nad tímto monitorem je více funkční displej se 4 tlačítky. Jednotlivé funkce se aktivují tlačítkem vlevo. Monitor i s displejem jsou překryty ochranou krytkou.

Vedle hledáčku jsou tlačítka pro nastavení bracketingu a synchronizace blesku. Vpravo je pak tlačítko AE-L/AF-L s přepínačem systému měření expozice.

Vpravo od displeje je čtyřpolohový přepínač pro více různých funkcí s aretací. Pod ním je tlačítko MENU a BACK. Pod nimi je šachta pro paměťová média. Lze použít xD-Picture Card a CF I./II. nebo Microdrive. Dvířka působí robusním dojmem.

Při pohledu shora se přístroj od originálu příliš neliší. Vpravo na úchopu jsou standardní rolery a spoušť s hlavním vypínačem. Pak tu jsou tlačítka korekce EV a zábleskové korekce EV. Za nimi je displej pro zobrazení momentálního nastavení přístroje s tlačítkem osvětlení.

Vlevo je otočný přepínač expozičních režimů s voličem snímacích režimů. Nastavení lze změnit jen pomocí aretačního tlačítka, které je ale poměrně malé a dost blízko otočného přepínače. Jeho použití není pro větší ruce snadné.

No a na samém vrcholu jako vždy výklopný interní blesk a sáňky pro přídavný blesk.

Přístroj jsem měl jen na testování, ale myslím si že krytky, které jsou na sáňkách blesku, konektoru blesku a dálkového ovládání budou asi první které se vám ztratí. I když nutno říct, že kromě blesku toto nejsou asi ty nejfrekventovanějí části přístroje.

Čip

Čip je jedna z nejvydařenějších částí FinePix S3 PRO. Oproti předchozímu typu SR má SR II zvětšenou plochu hlavních snímacích pixelů označených „S“. Pomocné pixely „R“ jsou umístěny odděleně, což je výhodné pro nasazení mikročoček, které soustřeďují světlo na buňky. Snímač SuperCCD SR II má rozměry 23×15,5 mm. 6.17 miliónů buněk typu S vytváří základ obrazu. 6,17 miliónů R buněk menších rozměrů slouží především k rozšíření dynamického rozsahu senzoru. To je výhodné všude tam, kde jsou velké kontrasty světla a hrozí nebezpečí ztráty kresby ve světlech a stínech. Malý dynamický rozsah čidel je považován za jednu z hlavních slabin digitálních fotoaparátů. Čip má tedy 12,34 miliónů oddělených a samostatně adresovaných buněk. Ve skutečnosti stoprocentně efektivních vytvářejících základ obrazu je 6,17 miliónu.

Aktivace R buněk společně s S buňkami je u Finepix S3 Pro spojena s možností volby jednoho ze dvou režimů snímání WIDE dynamic range, které rozšíří dynamický rozsah o 100 až 400%. Pokud jsou zapnuty jen S buňky (STD dyn. range), fotíme na efektivní rozlišení 6 MPix a výstup 12 MPix je interpolovaný.

Další možností fotoaparátu je simulace některých filmových materiálů. Jsou zde však jen dva typy. První pro použití v ateliéru na zachycení nejvěrnější pleťovky a druhý pro živé barvy v přírodě, hlavně oblohy. Je však škoda, že zde nelze použít nastavení pomocí křivek. Tak by se dala nastavit velmi jemná korekce barev. I když tomu tak není, je zde však možnost nastavení pomocí jednotlivých parametrů podobné hodnoty, a pak si je uložit do paměti. Snímky dostaneme v rozlišení 4256×2848, 3024×2016, 2304×1536, 1440×960 bodů. Formáty jsou pouze JPEG a CCD-RAW (RAW). Přepočet ohniskové vzdálenosti k 35 mm filmu je 1,5.

Expozice

Závěrka pracuje v rozmezí B, 30s –1/4000s a synchronizace pro blesk je max. 1/180s. Čip se pohybuje v citlivostech 100, 160, 200, 400, 800, nebo 1600 ISO.

Expozice se měří (TTL) pomocí 3D 10-zónové matice, s důrazem na střed, plochu nebo na bod. S3 Pro nabízí automatický režim, režimy s prioritou času nebo clony a plně manuální režim. V automatickém režimu jsou možné korekce expozice v intervalu ±3EV po 1/2EV krocích.

Sekvenční snímání je závislé na velikosti snímku:

D-range STND

• JPG 2,5 snímků/s max. počet 12 (D-range – dynamický rozsah)
• RAW 2,5 snímků/s max. počet 7

D-range WIDE

• JPG 1 snímek/s max. počet 6
• RAW 1,4 snímku/s max. počet 3

Vyvážení bílé je několik druhů: AUTO, slunečno, polooblačno, oblačno, 3 typy zářivkového osvětlení, osvětlení žárovkou a 2 uživatelská nastavení.

Komunikace a měření s blesky je pomocí systému D-TTL. Tady by se asi hodil už i vyspělejší systém I-TTL, alespoň by se dal v této kategorii fotoaparátů předpokládat. Interní blesk má směrné číslo 12.

Praxe a výsledky

K ergonomii jsem toho už napsal dost, ale nutno říct znovu, že S3 Pro v ruce opravdu sedí. Výsledky testů jsou podle mého soudu velmi dobré. Obecně řečeno, přístroj dává velmi vyvážené výsledky ve všech automatických režimech jak v podání barev, tak i v oblasti jasů a kontrastů. Je zde samozřejmě možnost mnoha různých nastavení, ale testy jsem dělal jen v automatickém režimu. Pomocí korekcí je možné udělat divy, ale to je možné i ostatních přístrojů v této kategorii. Jediné co bych opravdu přivítal by byla možnost nastavení křivek, jak je například u Nikon D70. Je pravdou, že pomocí simulací filmů se obdrží podobné výsledky, ale přeci jen v této kategorii bych to očekával.

Další nemilá věc je, že délka ukládání souborů RAW je příliš dlouhá. V případe největšího souboru RAW (D-Range WIDE) je to až 10 sekund. To je dost velký problém pokud chceme udělat více fotografií po sobě….

Tady jsou výsledky v jednotlivých citlivostech ISO na denním světle. Jemné rozdíly v zabarvení nejsou vinou přístroje, ale neustále se měnícího počasí v rozmezí testu.

Zde jsou výsledky testu v noci. Zde jsou výsledky opravdu bez rozdílu. Šum je patrný až u ISO 1600. Faktem je, že osobně jsem takové ISO nikdy nepoužil a vážně pochybuji, že tuto hodnotu někdo běžně použije.

Zde je ukázka snímku foceného v ateliéru soustavou dvou blesků se softboxy. Jak je vidět na barevné škále, je výsledek i v auto režimu velmi dobrý.

Z testu je patrno, že čip opravdu podává velmi ustálené výsledky, při stejných podmínkách.

Postprocesing

K přístroji je přibalen základní SW FinePix Viewer a měl by zde být podle potisku samotné krabice také SW pro zpracování a úpravu souborů RAW Hyper Utility. Bohužel k testovacímu přístroji nebyl přiložen. Zkoušel jsem použít verzi, která byla pro přístroj S20 Pro, ale RAW není kompatibilní. Takže tuto oblast jsem neměl možnost otestovat. Zastoupení FujiFilm mi sdělilo, že Hyper Utility doposud ve verzi pro S3 Pro není v republice, ale měl by být brzy dostupný…

Chování přístroje v praxi

Náběh přístroje je v podstatě okamžitý. Ovládání jednotlivých funkcí je tak jako u ostatních přístrojů jen otázkou zvyku. Mohu porovnávat s Nikonem D70, kde většina základních prvků je velmi podobná – tedy dobře dostupná. Sekvenční focení není u tohoto přístroje zrovna silná stránka ve srovnání např. s Nikonem D70. Zde je vidět, že vygenerovaná velikost souborů se potýká s malou vyrovnávací pamětí. U max. rozlišení (RAW) je prakticky nepoužitelné.

Hodnocení

Fuji FinePix S3 Pro je ideálním přístrojem pro studiové focení. Je schopen podat velmi kvalitní „pleťovku“ a dokáže díky použitému čipu prokreslit všechny detaily. Další použití je jistě i krajina. Pokud bychom jej chtěli použít pro akce typu sport, asi budeme mít poněkud potíže díky rychlosti snímání.

Nemilá věc je doporučená cena 69.990,–Kč. To je poměrně hodně vysoká cena na to, že jde o přístroj bez objektivu.

Na závěr děkuji společnosti FUJI za zapůjčení přístroje pro potřebu redakčního testu.