Svět drobných tvorů a rostlin je ukryt před našimi zraky, a tak jej při toulkách naší přírodou velmi často přehlížíme. Nejen velcí a nápadní tvorové jsou vyhledávanými objekty fotografů, ale v poslední době i ti drobní a nenápadní, kteří nás teprve při pozornějším pohledu uchvátí svými tvary a strukturami. Avšak kde je hledat a kdy? Tak právě na tyto otázky bych se vám pokusil v následujících článcích odpovědět. Již několik let se věnuji vědeckému studiu hmyzu, které mi velmi výrazně pomáhá při makrofotografii. Rád bych vás seznámil s některými skupinami, jejich životními návyky a manýry, které vám při jejich fotografování mohou pomoci. Podíváme se na techniku, která je vhodná pro makrofotografii a také na to, jak ji správně používat. Berte tento seriál také jako pozvánku na workshop, který se bude konat na podzim 2005. Na něm bychom společně navštívili některé zajímavé hmyzí zástupce v jejich přirozeném prostředí.
Stále se zvyšující zájem o makrofotografii přináší nové a nové otázky o tom, jak a čím makro fotit, který fotoaparát je ten nejlepší, s jakým objektivem se nám podaří nafotit nejlepší snímky a co vlastně k tomu makru potřebujeme. Avšak ještě před tím, než se vydáme do přírody za zajímavými záběry, musíme se rozhodnout, co vlastně chceme fotit a za jakým účelem.
V současné době máme široký výběr fotoaparátů a objektivů, avšak ne každý se pro makrofotografii hodí. Obecně bych však řekl, že čím lepší vybavení tím lepší snímky. Nejprve bych se zastavil u kompaktních fotoaparátů, resp. hybridních zrcadlovek. Každého asi napadne, že je důležité při výběru fotoaparátu pro makro směřovat své požadavky na minimální zaostřovací vzdálenost. Avšak ne pro každý účel je malá zaostřovací vzdálenost ideální. Především u hmyzu je často obtížné přiblížit se k fotografovanému objektu blízko, a tak se může stát, že ji téměř nikdy nevyužijete. To se samozřejmě netýká focení neživé přírody, hub nebo rostlin. Často nám také objektiv při tak malých vzdálenostech může stínit a je obtížné snímek exponovat. Na druhé straně však musíme zmínit také výhodu, kterou je možnost využít objektivu jako jakéhosi stativu a opírat jej o předmět, na kterém např. fotografovaný hmyz sedí.
Tím docílíme velmi stabilního obrazu a můžeme využít větší hloubky ostrosti, resp. prodloužení expozičních časů. Jak jsem však již napsal, někdy je to především s hmyzem velmi problematické. Minimální zaostřovací vzdálenost 1 cm nabízejí např. fotoaparáty FujiFilm FinePix S20 PRO, FinPix S602 Z, FujiFilm S7000, Konika Minolta DiMAGE Z20, Konika Minolta DiMAGE Z5. S minimální zaostřovací vzdáleností v rozmezí 2 až 10 centimetrů se setkáme např. u fotoaparátů Canon PowerShot PRO 1 (3 cm), PowerShot G6 (5 cm), Nikon Coolpix 8800 (3 cm), Coolpix 8700 (3 cm), Olympus C-750 UZ (3 cm), Olympus C-740 UZ (3 cm), Panasonic DMC-FZ5 (5 cm), Panasonic DMC-FZ20 (5 cm), Panasonic DMC FZ1 (3 cm), nebo Sony DSC-H1 (2 cm). Myslím, že všechny tyto modely jsou vhodné pro makro fotografii a to i vzhledem k jejich dobrým světelným vlastnostem. Samozřejmě záleží také na ohniskové vzdálenosti fotoaparátu, kdy můžeme snímat objekt z větší vzdálenosti při stejném zvětšení jako při použití minimální zaostřovací vzdálenosti. Makro režimy s minimální zaostřovací vzdáleností větší než 10 cm a s absencí větší ohniskové vzdálenosti (100 mm a více) nejsou vhodné pro focení větších detailů, a proto se nehodí pro focení malých a velmi malých objektů.
 |
 |
Důležité je však říci, že u většiny kompaktů, resp. hybridních zrcadlovek, nedocílíme zcela ideálních výsledků. Výsledné snímky jsou na první pohled velmi dobré, avšak především při zvětšení snímku na 100% jsou znát nedostatky v kresbě. Především ostré přechody jsou na fotografiích poměrně měkké a jemné detaily ve strukturách předmětů jsou nečitelné. To se projeví hlavně u fotografií, kdy bylo použito největšího zvětšení. Slabší kresba je patrná nejvíce na fotografiích chloupkovaných povrchů a povrchů s jemnými strukturami.
Asi tušíte, kam celou dobu směřuji. Pro kvalitní makrofotografii, kterou můžeme prezentovat i v tištěné podobě (např. fotografie 30×40cm) a věřím, že i pro lepší osobní pocit, jsou nejlepší digitální zrcadlovky, jejichž velikost čipu je větší a jsou k nim dodávány kvalitnější objektivy. Proto, pokud by se někdo chtěl zabývat makrofotografií na vyšší úrovni, rozhodně se vyplatí investovat do digitální zrcadlovky a kvalitního makro objektivu.
Také zde je na místě otázka, co budeme vlastně fotografovat. Pokud chcete mít univerzální objektiv, kterým chcete fotit malé objekty od velikosti 10 mm a pokud vlastníte digitální zrcadlovku Canon, je ideálním řešením objektiv Canon EF 100 mm f/2,8 Macro USM. Pro tento objektiv je potřeba velká pracovní vzdálenost 149 mm, což je pro makro fotografii téměř ideální. Nabízí také zvětšení až do skutečné velikosti. AF je velmi rychlý a přesný a s použitím serva je to téměř vražedná kombinace. Hodí se jak pro focení hmyzu, rostlin a nejrůznějších detailů z říše rostlin a živočichů, ale také na portréty. Další alternativou je objektiv Canon EF 50mm f/2,5 Compact Macro s velmi podobnými vlastnostmi. I další výrobci přicházejí na trh s celou řadou objektivů, které jsou vhodné především pro makro a portrétovou fotografii. Firma Nikon nabízí např. Nikkor 60 mm f/2,8 AF MICRO D A, nebo Nikkor 105 f/2 AF MICRO D A. Pro focení přírody a makra pak můžeme také použít Nikkor 200mm f/4 AF MICRO D IF-ED A. Dobrým kompromisem mezi cenou a výkonem jsou objektivy zn. Sigma, které se dodávají i pro zrcadlovky jiných výrobců. Speciálně pro makro fotografii můžete použít objektivy Sigma AF 50 f/2,8 EX Macro, nebo Sigma AF 105 f/2,8 EX Macro. Novinkou na trhu je velmi zajímavý a kvalitní objektiv pro D – SLR i kinofilm Sigma AF 150 f/2,8 EX DG APO Macro HSM, se kterým můžete snímat objekty v měřítku 1:1. Minimální vzdálenost fotografovaného objektu od čočky je 24 cm. Pokud vlastníte některou ze zrcadlovek zn. KonicaMinolta, můžete použít objektivy Minolta AF 50/2,8 Makro (D), nebo Minolta AF 100/2,8 Makro High Speed.
Ale co když chceme fotit objekty ještě menší. Zde je ideálním řešením objektiv Canon Macro Photo MP-E 65 f/2,8 1 – 5×. S tímto objektivem dosáhnete zvětšení 1:1 až 5:1, což vám stačí na objekty o velikosti kolem 2 – 5 mm. Je nutné však říci, že jde o objektiv pro velmi úzké použití a není možné jej použít na focení větších objektů jako jsou například větší motýli. Zajímavostí také je, že disponuje maximálně clonou 16.
Velmi často používanou pomůckou při makro fotografii jsou mezikroužky. Díky oddálení objektivu od roviny můžeme ostřit na kratší vzdálenosti. Nejčastěji prodávané jsou mezikroužky o tloušťce 12 mm, 20 mm a 36 mm a lze je používat jak samostatně tak je vzájemně kombinovat. Při použití mezikroužků výrazně klesá světelnost a hloubka ostrosti. Pokud chceme dosáhnout větší hloubky ostrosti, musíme více clonit. To přináší větší nároky na čas a zde je pak velmi výhodné použití makro blesku. Výhodou mezikroužků je, že neobsahují žádné optické členy, a tak nedochází ke zhoršení optických vlastností objektivu. Podobným způsobem funguje i telekonvertor. Je to vlastně mezikroužek vybavený optikou, při jehož použití se snižuje světelnost objektivu. Telekonvertory nesnižují minimální zaostřovací vzdálenost, ale násobí ohnisko objektivu a zvětšují tak měřítko snímání.
A nyní několik slov k bleskům. Já sám jsem zastáncem fotografování za přirozených světelných podmínek a blesk používám pouze při ostrém světle, kdy blesk prosvětluje tmavá místa a dodává obrázku plasticitu. U většiny kompaktních a hybridních zrcadlovek jsme odkázáni především na vestavěný blesk. Jeho použití je však velmi omezené. Avšak je nutné říci, že pokud se naučíte využívat vlastností vestavěného blesku, můžete docílit velmi zajímavých výsledků. A to především u fotoaparátů, kde můžeme měnit intenzitu záblesku výbojky, resp. pracovat s korekcemi. Pokud však máme kompakt nebo hybridní zrcadlovku s minimální zaostřovací vzdáleností menší než 5 cm, je použití vestavěného blesku téměř nemožné. Při tak malé vzdálenosti od objektu objektiv stíní.
Pro speciální makro objektivy lze použít řadu makro blesků. Asi nejznámějším je kruhový makro blesk (např. Canon MR-14EX, Minolta Macro Ring Flash 1200 nebo Nikon SB-29 Macro). V poslední době se také dají pořídit makro blesky, které mají dvě samostatné výbojky, s nimiž můžeme lépe modelovat světlo (např. model Canon Lite MT 24 EX nebo Minolta Macro Twin Flash 2400). U makro blesků je také důležité, zda umožňují nezávislou regulaci výkonu jednotlivých výbojek. Je to vhodné především pro práci se světlem, kdy můžeme stín v okolí objektu modelovat. Ne vždy je totiž nutné mít objekt beze stínů.
 |
 |
Další pomůckou, která nám umožňuje práci se světlem, je odrazná plocha. Ta slouží především k tomu, abychom tmavá místa v okolí objektu prosvětlili. Popř. dostali přirozené světlo tam, kam bychom ho jiným způsobem nedostali. Jako odrazná plocha nám může posloužit bílý papír, alobal nebo kus ALU folie. Tento materiál si připevníme na nějaký tvrdší karton, abychom s ním mohli lépe manipulovat. Velikost odrazné plochy je dána tím, jak velké objekty chceme fotit a z jaké vzdálenosti. Obecně lze říci, že pro makro fotografii postačí odrazná plocha o velikosti 25×25 cm.
 |
 |
 |
 |
Jak je to vůbec s použitím stativu v makrofotografii? Z vlastní zkušenosti mohu říci, že je to pomůcka, která je velmi důležitá, avšak při fotografování hmyzu je často spíše překážkou. Většina stativů má omezené manipulační schopnosti a při fotografování hmyzu, kdy hmyz často mění svou pozici, je použití stativu téměř nemožné. Existuje však několik stativů, které jsou velmi flexibilní a dají se s úspěchem pro makro fotografii použít. Jsou to například Cullmann Makrostativ-Set, Gitzo G 2220 + hlava G 1276M nebo Manfrotto 055PRO + hlava 141RC.
Velmi užitečnou pomůckou je tzv. „rýžový stativ“. Spousta lidí při vyslovení tohoto názvu přemýšlí, o jaké věci je to vlastně řeč. Jde o pytel z koženky, do kterého je vsypána rýže. A k čemu slouží? Při fotografování nízkých rostlin nebo objektů nízko umístěných nad zemí jsme často odkázáni na to, že fotoaparát musíme položit na zem. Může však dojít k jeho poškození a navíc se velmi obtížně dosahuje požadované kompozice. Pytel s rýží položíme na zem a něj umístíme fotoaparát. Díky hmotnosti fotoaparátu dojde k jeho částečnému zamáčknutí do rýže. Takto uložený fotoaparát je velmi stabilní a pouze jeho posouváním můžeme velmi dobře měnit úhel pohledu. Pytel s rýží můžeme umístit buď na plocho nebo jej postavit na výšku. Nejen, že můžeme využívat pro exponování snímku velmi dlouhých časů, ale také jej chráníme před případným poškozením na nerovném a drsném povrchu. Samozřejmě jej můžete použít přímo na stativ, kdy jím nahradíte standardní hlavu.
To je zatím vše. Pokračování tohoto seriálu na sebe však nenechá dlouho čekat. Pokuste se zatím uvedené postřehy přenést do praxe.