Starší MF objektivy na nových kinofilmových SLR nebo DSLR

Tyto články rozhodně nejsou o testech nějakých novinek, je to spíše ohlédnutí za starými objektivy některých značek a jejich možné využití na dnešních zrcadlovkách. Možná si někdo ťuká na čelo, že vytahuji tyto staré „krámy“ v dnešní době APO, EX, IF, G (D) SSM, AT-X objektivů, ale ony právě tyto objektivy v dnešní době zažívají svojí renesanci. Nebo slovy dnešního světového člověka – "come back".

Úvod

Každý objektiv je složen hlavně ze skla a mnohdy velmi špičkového. Ale na rozdíl od těla fotoaparátu nestárne. A když, tak ne tak rychle, jako mechanika starších fotoaparátů či elektronika dnešních přístrojů. Mnohdy tyto starší objektivy mají stejně kvalitní a nebo i kvalitnější kresbu a zobrazení, než některé současné objektivy vybavené sice mnoha funkcemi, ale průměrným sklem, často za nadprůměrnou cenu i několika desítek tisíc korun. Pokud tedy máte nějaké staré objektivy, o kterých víte, že dobře kreslí a jste ochotni něco oželet (nejčastěji automatické zaostřování), pak není důvod se jich zbavovat. Naopak, pokusit se jejich předností využít i v dnešní elektronické době a i nadále je využívat pro zhotovení kvalitních fotografií, tak jako to třeba dělali vaši tátové či dědové. A nevadí, že máte zrovna nejmodernější digitální zrcadlovku. Možná právě naopak.
Tyto objektivy lze koupit skoro v každé bazaru s fototechnikou, jen je třeba důkladně vybírat. Přece jen mnohé z nich prošly již mnohýma rukama svých dřívějších uživatelů a na některých to zanechalo nesmazatelné stopy na mechanice nebo i optice objektivu a na to je třeba si dát pozor.

Rozhodující je připojení objektivu. Jestli odpovídá vaší dnešní zrcadlovce, ať již má bajonet či starší závit M42. Pokud nebude, je zde možnost zakoupit si odpovídající redukci (informace se dají nalézt na internetu) či si ji nechat vyrobit přímo pro váš aparát. Informace o výrobcích těchto redukcí se také dají nalézt na internetu. Nejdůležitější ale je, zda vám s tímto objektivem bude vaše zrcadlovka fungovat. Ve většině případů nebude fungovat přenos expoziční (clonové ani časové) automatiky, ani AF. Automatické zaostřování musíte oželet, s tím se nic dělat nedá. Staré objektivy jsou mnohdy čistě manuální a ani jejich případný AF nebude kompatibilní s moderními systémy. Navíc starší objektivy jdou ztuha a AF motorek by jejich otáčení nezvládl. Proto by případné amatérské propojení mohlo vést k nenávratnému poškození těla vašeho přístroje. Redukce jsou konstruované tak, aby se tyto případné kontakty nedotýkaly a nepoškodily. Na snímku vidíte nasazenou redukci Minolta Dynax / závit M42 na zrcadlovce Minolta Dynax7.

Expoziční automatika je druhou věcí, která se nebude z objektivu na tělo a zpět přenášet, ale pro stanovení správné expozice jí potřebujete. Zde je třeba se podívat do manuálu vašeho přístroje. Moderní zrcadlovky spolupracují z objektivy, dostávají od nich a předávají jim informace o nastavené cloně elektronicky (např. systém Minolta Dynax na svých a kompatibilních objektivech již nemá clonový kroužek pro ruční nastavení clony). A protože pravděpodobně nemáte kompatibilní objektiv, na vaší zrcadlovce nemusí pracovat měření expozice. V takovém případě, pokud toto blokování nelze vypnout, jste odkázáni na externí expozimetr. Není to jednoduché, ale je to řešení. Horší případ je, když kromě blokování expozice dochází i k blokování závěrky, protože vaše zrcadlovka si bude myslet, že na sobě nemá nasazený žádný objektiv. Tuto funkci však lze u některých značek vypnout v menu (např. Minolta). Pokud toto blokování závěrky nelze vypnout, bohužel nemůžete takovéto objektivy používat.

Třetí a také velmi důležitou věcí je, zda změřená expozice s takovýmto objektivem je správná. Pokud nelze nalézt informace v manuálu, nezbývá než v praxi vyzkoušet, jak se váš fotoaparát chová. U některých značek se může měření lišit, bude např. nutné nastavit korekci +3EV a podobně. Je třeba si vše nejdříve vyzkoušet. S testovanou SLR Dynax7 a DSLR Dynax7D fungovalo měření expozice relativně správně.
Nechci vypadat jako velký zastánce digitální techniky, ale v případě DSLR máte velkou výhodou, když hned po expozici vidíte výsledek a je možné případně expozici opakovat a nastavit příslušnou korekci. Oproti klasické technice, kde musíte čekat jak dopadne film a výsledné fotografie. A špatnou expozici už z filmu nesmažete.

Pro testování jsem používal starší manuální středoformátové objektivy Carl Zeiss s bajonetem Pentacon-six. Ptáte se proč právě tyto? No protože je vlastním. Jako nosné tělo jsem používal výbornou klasickou kinofilmovou zrcadlovku Minolta Dynax7 a zapůjčenou digitální zrcadlovku Minolta Dynax7D. Pro připojení byla použita redukce Pentacon-six v kombinaci s vyrobenou redukcí M42/Minolta Dynax (výrobce pan Kolín). Obě redukce jsou „mrtvé“, není s nimi možný žádný přenos elektronických ani mechanických informací. Na snímku můžete vidět, jak redukce vypadají. Používané objektivy byly Biometar 80/2,8 a 120/2,8, obě starší verze bez MC, Sonnar 180/2,8 také bez MC a Sonnar 300/4 MC. Nejvíce fotografií asi vzniklo s posledně jmenovaným Sonnarem 300/4 MC z něhož dnes uvidíte i fotografie. Fotografie získané pomocí dalších objektivů uvidíte v některém příštím díle. Byl testován i klasický kinofilmový objektiv Prakticar 50/1,8 s velmi dobrými výsledky.

MF Carl Zeiss Sonnar 300/4 MC

Konstrukce a ovládání

Jedná se o masivní kovový objektiv s lesklým černým povrchem, který je složený z 6 čoček ve 4 skupinách se zobrazovacím úhlem 15,5° a minimální zaostřovací vzdáleností 4m a maximální „někde za Měsícem“ (při zaostření na našeho vesmírného souseda ještě není nastaveno nekonečno). Průměr 90 mm, délka 224 mm, hmotnost lehce přes 2 kg. Otáčení zaostřovacího kroužku je plynulé, jemné, trochu tužší, ale nijak výrazně. Asi tak, jako mají tužší otáčení i ostatní klasické MF objektivy. Clonu objektivu lze nastavit v hodnotách 4 ; 5,6 ; 8 ; 11 ; 16 ; 22 ; 32 a 45. Objektiv je také vybaven otáčecím kroužkem s aretačním šroubem s upevněním na stativ se závitem 3/8 palce. Většina dnešních stativů používá závit ¼ palce, proto si musíte pořídit redukci. Dá se koupit v každém fotoobchodě v ceně okolo 50 Kč. Závit na filtry je 86 mm. Příslušenstvím je i sluneční clona, která je z tvrzeného plastu s nalisovaným kovovým kroužkem se závitem pro přišroubování na objektiv. Objektiv umožňuje nastavení pracovní clony (nastavená na objektivu, ale zaclonění se provede až po zmáčknutí spouště – stejné jako dnešní SLR) a skutečné clony (nastavení – ztmavnutí vidíte přímo v hledáčku). V našem případě nelze pracovní clonu použít a je nutné clonit ještě před expozicí. Může to být méně příjemné, protože vám při velkém zaclonění výrazně ztmavne hledáček. U zrcadlovek Minolta je hledáček velmi jasný a světlý, takže není problém zaostřit i při cloně 16 a 22. Protože je pravděpodobné, že pro většinu snímků již budete používat stativ, není problém si i navyknout na to, že nejdříve zakomponujete a zaostříte a pak teprve zacloníte. Možná to vypadá složité, ale není. Navíc pořád máte přehled o hloubce ostrosti. Na všem „špatném“ je potřeba vidět to "dobré“. Systém zakomponovat, zaostřit a pak zaclonit, není problém provádět i při focení přímo z ruky, stačí jen trochu cviku. Sám tak fotím často, i když celková hmotnost takové sestavy (Dynax7+baterry pack+ Zeiss 300) je okolo 3kg.

Obrazová kvalita a měření expozice

Obrazová kvalita tohoto objektivu je opravdu vynikající. Je pravda, že většina fotek zde je v kombinaci s DSLR, takže dochází k oříznutí krajních partií a objektiv se vlastně mění na ohnisko 450 mm/4. Není zde patrný žádný poduškovitý efekt a snímky tak lze i velmi jednoduše skládat v grafickém editoru do panorama. Kresbu jsem posuzoval i při fotografování na klasické SLR a mohu říci, že ani zde nabyla patrná žádná deformace v krajích snímku a i kresba je stejně kvalitní jako ve středu snímku. Není se čemu divit, vždyť se jedná o objektiv pro střední formát a vy s kinofilmovou SLR nebo DSLR využíváte pouze středové, obecně kvalitnější, části čoček.
S měnící se clonou se samozřejmě kvalita zobrazení mění. Při cloně 4 je kresba lehce měkčí a dochází tu k drobné chromatické vadě. Při zaclonění mizí a kresba se zlepšuje a mezi clonou 8 až 16 je nejkvalitnější. Velkým plusem tohoto objektivu a obecně všech testovaným Zeissů, je velmi kvalitní kontrast každého snímku. Na ukázce je porovnání s objektivem Sigma v pořizovací ceně okolo 14 000 Kč. První fotografie je celá kompozice a na druhém jsou výřezy ve 100% velikosti.

V úvodu jsem psal, že „S testovanou SLR Dynax7 a DSLR Dynax7D fungovalo měření expozice relativně správně“. Co jsem tím chtěl říci?. I toto měření má totiž svoje odchylky. Je to asi takové specifikum středoformátových objektivů na SLR, nevím. Odchylka byla při fotografování se všemi středoformátovými objektivy Zeiss. U kinofilmového Prakticaru se neobjevila. Obecně by se dala vyjádřit asi takto:

Z grafu je patrné, že je nutná korekce do mínusu. Toto platí jak pro DSLR Dynax7D, tak pro kinofilmovou Dynax7, kde byl test proveden na diapozitivu FUJI Provia 100. Pokud k tomu přidám fakt, že kresba od clony 22 už ztrácí, z důvodu velkého ohybu paprsků přes malý otvor clony, svoji ostrost a kvalitu, je odchylka v podstatě lineární. Zkrátka o kolik zacloníte, o tolik musíte přidat korekci. Pokud fotíte na kinofilm, je odchylka do –1EV ještě v pružnosti filmu, takže není nutné nijak výrazně zasahovat do změřené expozice. Možná to vše vypadá velmi složitě, ale věřte, že není. Kresba tohoto objektivu za to stojí.
Barevná odchylka není žádná, barvy jsou věrné s čistým neutrálním zabarvením, pouze v případě větší přeexpozice se na výsledném snímku více projevuje větší poměr purpurové barvy. Ať již při focení se SLR nebo DSLR.

Další fotografie jsou ukázkou toho, co Zeiss umí a co jsem s ním s pomocí Dynax7D nafotil. Fotografie jsou téměř bez úprav, s nastavením fotoaparátu na preferenci clony – A, vyvážení bílé a ISO na automatiku, měření expozice multisegmentové a bodové. První fotografie je vždy ukázkou celého snímku, je zmenšená na velikost 700×460 pixelů, což je asi 23% původní velikosti. Žluté obdélníky vyznačují výřezy ze kterých je pak složena druhá fotografie. Zde jsou výřezy v 100% velikosti. Uvedené vzdálenosti jsou přibližné.

Viki
Jemnost bokehu i s použitím konvertoru je dostatečně patrná.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor x 1,5 konvertor Kenko = 675 mm
Vzdálenost: 50 m
Expoziční čas: 1/1000 s
Clona: 4
ISO: 160

Hmyz
Tento snímek měl původně být pouze ukázkou bokehu, ale jak je vidět na několika místech fotografie, objektiv velmi dobře zobrazil vše, co se v rovině ostrosti pohybovalo, i když to bylo velmi malých rozměrů. V hledáčku jsem si samozřejmě ničeho nevšiml. Kdo by také viděl mouchu na 30m.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 30 m
Expoziční čas: 1/2000 s
Clona: 5,6
ISO: 100

Hrad Strečno
Tradiční snímek hradu Strečno, focený z pomníku francouzských partizánů.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 1 km
Expoziční čas: 1/500 s
Clona: 5,6
ISO: 100

Hrad Strečno
Další dva záběry v různou denní dobu, focené z nedalekého kopce.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 1 km
Expoziční čas: 1/100 s
Clona: 16
ISO: 400

Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 1 km
Expoziční čas: 1/200 s
Clona: 16
ISO: 400

KIA
Výstavba továrny KIA v nedaleké Tepličce nad Váhom. Tato fotografie mne asi nejvíce mile překvapila svojí skvělou kresbou a ostrostí a to i na tak vzdáleném objektu. Foceno z ruky od pomníku fran.partizánů. Most v popředí je vzdálen asi 3 km, stavba asi 5 km a les za ním asi 7 km.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 3–5–7 km
Expoziční čas: 1/500 s
Clona: 8
ISO: 100

Žilina
Tento snímek je složen ze 4 fotografií a je ukázkou, jak lze skládat panorama. Objektem je 10 km vzdálená Žilina, nebo její průmyslová část ,která je ve svém smogovém oparu, zatímco ve Strečně je pěkně slunečno. V ukázce je již vidět, že horký vzduch výrazně ovlivnil kresbu, která se vlní.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 10 km
Expoziční čas: 1/1250 s
Clona: 8
ISO: 100

Květ
Z velkých dálek se vraťme na velmi krátkou vzdálenost a to asi 5 m, jak ukazuje následující fotografie
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 5 m
Expoziční čas: 1/400 s
Clona: 5,6
ISO: 100

Mlha
Další ukázkou je pohled na 7 km vzdálený vrchol Malé Fatry, vrchol Suchý v ranní mlze za pošmourného počasí. Hřeben s lesem v popředí je ve vzdálenosti cca 3 km.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 3 km
Expoziční čas: 1/100 s
Clona: 4
ISO: 200

Suchý
Ještě jednou skoro ten samý pohled, jako na předcházející fotografii, ale za trochu lepšího počasí.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 3 km
Expoziční čas: 1/160 s
Clona: 8
ISO: 100

Bojnice
A teď od přírody našich končin. Několik fotografií v Bojnické zoo.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 15 m
Expoziční čas: 1/125 s
Clona: 5,6
ISO: 125

Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 20 m
Expoziční čas: 1/160 s
Clona: 5,6
ISO: 125

Páv
Páva s roztaženými pery jsem nestihl, tak alespoň v takovéto úpravě
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 10 m
Expoziční čas: 1/160 s
Clona: 8
ISO: 125

Medvídek
Tenhle huňáč stál kousek ode mne a naštěstí jsem ho viditelně nezajímal. Ono ho vlastně nezajímalo skoro nic. No, co chcete dělat za 0,5 m silnou zděnou ohradou…
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 5 m
Expoziční čas: 1/250 s
Clona: 8
ISO: 200

Plameňáci
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 20 m
Expoziční čas: 1/30 s
Clona: 8
ISO: 125

Opička
Kvalita kresby byla výrazně ovlivněna málo kvalitním sklem, přes které je snímek focený. Bohužel jinak to nešlo.
Ohnisko: 300 mm x 1,5 faktor = 450 mm
Vzdálenost: 7 m
Expoziční čas: 1/500 s
Clona: 5,6
ISO: 125

Letadlo

Tato fotka vznikla náhodně, bez rozmýšlení, prostě jen zaměřit a zmáčknout spoušť.. 

Pomník

Z tohoto místa vznikla spousta snímků i zde uveřejněných. Použit AS stabilizátor. 

Závěr

Co dodat na závěr? Fotografovat se starými objektivy, ať již jsou to dnes zmiňované středoformátová MF skla Carl Zeiss nebo jiná, má svoje úskalí a pro mnohé fotografy to může znamenat takové „nepohodlí“ a „starosti“, že raději dají přednost novým moderním AF objektivům i když jsou třeba opticky průměrné. Pro toho, kdo si ale nechává zhotovovat fotografie do velikosti 10×15 nebo 13×18 je to v podstatě jedno. Kvalita dnešních základních setových objektivů je pro tento formát často více než dostatečná. Pro ty, kdo chtějí vyšší kvalitu a jsou ochotni i více investovat, je tu velký výběr poloprofesionálních a profesionálních objektivů mnoha značek. Proč tedy dnes vlastně používat stará MF skla? Protože i ony stále mají ve fotografii svoje místo, často velmi nepostradatelné a svoje stálé kouzlo. Ten, kdo začínal fotografovat s MF skly ví, o čem mluvím. Doufám, že mě teď mnozí nebudou kamenovat, ale řekl bych, že mnohé starší objektivy jsou více propracované do detailů, z kvalitnějších a pevnějších materiálů, než leckterý objektiv dnešní produkce. A jak je patrné z fotografií i jejich optická kvalita je mnohdy lepší, než u dnešních objektivů v ceně mnohonásobně vyšší. Proto ti, komu nevadí manuálně zaostřovat a starat se o správně změřenou expozici, si mohou tuto kvalitu dopřát. Dnes jsem vám představil jeden z těchto starých, ale dobrých objektivů, středně světelný teleobjektiv 300 mm/4, který se dá pořídit za cenu okolo 3 – 5 tisíc. Osobně bych řekl, že jeho kvalita zobrazení se vyrovná objektivům v ceně 5× – 10× vyšší než je tato. Proto ho mohu jen doporučit. Má sice svoje „nepohodlí“, jako je velký rozměr a hmotnost, jak jsem psal již v úvodu, ale na to se dá zvyknout. Výsledné fotografie za to rozhodně stojí.