Jednou z mnoha oblastí fotografie je fotografování koncertních vystoupení. V dnešní době tato oblast tvoří jakousi uzavřenou komunitu pro malou hrstku fotografů, kteří mají možnost dostat se ke hvězdám showbussinesu velice blízko a zároveň i do míst, kam se běžný člověk nikdy nedostane, nebo jen s obtížemi.
Specifikem této práce je ale velká spousta náročných jednání, která předcházejí udělení akreditace a fotopasu. Není pravdou, že stačí, jako novinář požádat promotéra, nebo management kapely o akreditaci a povolení fotit (fotopas). Naše největší promotérské agentury Interconcerts a 10:15 promotions, které se starají o koncerty světových hvězd a které jsou odpovědné za největší koncerty v Sazka Aréně a T-Mobile aréně, jsou v tomto směru v udílení akreditací velice opatrné. Jedním z důvodů je jakýsi nádech exkluzivity fotografií a dalším jsou například omezení ze strany managementu skupiny.
V podstatě je taková žádost odmítnuta ihned, pokud se nejedná o mediálního partnera akce. Přednost v tomto směru mají samozřejmě tištěná média a televize. Dnes se naštěstí doba rychle mění a díky velikému rozšíření internetu vznikají nejrůznější webové servery, zabývající se hudbou a kulturou vůbec. Proto dnes mají možnost i hudební servery žádat o akreditace a často je jim dnes vyhověno. Promotérské agentury tak pochopily, že internet se stává čím dál tím větším médiem a díky tomu došlo v poslední době k výraznému zlepšení v přístupu k těmto serverům.
Pokud tedy patříte mezi mediální partnery, nebývá problém získat akreditaci pro případný článek. Horší je to s fotopasem. Ty bývají často limitovány počtem, který udává management skupiny, případně protagonista sám. V takovém případě možnost focení dostává pouze ČTK, a nebo MAFA. Smutným faktem ale je, že ač od takové agentury člověk očekává skutečně špičkové fotografie, tak jsou bohužel velice často naprosto katastrofální. Přitom technické vybavení, které mají tito profesionálové k dispozici přesahuje částky statisíců korun. Trochu lehčí situace je pak v případě, že se jedná o menší koncert, nebo je přímo dovoleno mít s sebou fotoaparát. Získat fotopas není tak namáhavé a pokud nafocené fotografie dáte k dispozici, neměl by to být velký problém. Samozřejmě ale ani to není podmínka toho, že se dostanete pod pódium. To bývá vyhrazeno novinářům.
Pokud se tedy dostanete k fotografování koncertu, je dobré se na něj připravit. Jak se připravit a co si vzít s sebou? Předně určitě musíte vědět, na jaký druh hudby a protagonistu jdete. Výhodou pak je, když máte k dispozici záznam předchozích koncertů. Díky tomu můžete lehce zjistit, jakým způsobem se kapela chová na pódiu a případně i předpokládané světelné podmínky. Pokud takový záznam k dispozici nemáte, je dobré přečíst si alespoň základní informace a prohlédnout si případné fotografie z předchozích koncertů, které určitě naleznete na internetu. Jestliže tedy víte alespoň přibližně, co můžete očekávat od světel a kapely, je dobré připravit si i technické vybavení. V dnešní době se určitě nevyhnete použití zrcadlovky a vysoce světelných objektivů. Tedy určitě v případě, že chcete pořídit skutečně kvalitní a profesionální fotografie. Kompakty a elektronické zrcadlovky v tomto případě totiž naprosto nevyhovují a to hlavně kvůli vysokému šumu při vysokých hodnotách ISO. Základní hodnota ISO je v tomto případě ISO800.
K dalšímu ze základního vybavení patří světelné objektivy. Nejčastěji používaným zoomem je asi objektiv 70–200 f/2.8. Tento rozsah je téměř ideální pro všechny koncerty a pokud máte navíc i stabilizaci obrazu, která je u dvou předních výrobců Nikon a Canon v základní nabídce, máte naprosto univerzální a kvalitní objektiv. Mezi nejlepší nepochybně patří objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností. Jsou rychlé a mnohem světelnější, oproti klasickým zoom objektivům. To oceníte zvláště v případě slabého osvětlení. A i když je světelnost f/2.8 výborná a dostačující, nemůže se rovnat výhodám objektivů se světelností od f/1.4 do f/2.0. Navíc mají lepší kresbu detailů. Naopak je jejich nevýhodou nemožnost aktivního zoomu a jejich nutná výměna během fotografování v případě, že nemáte druhé tělo fotoaparátu. Přiznám se ale, že je používám raději. Už proto, že kvalitní světelný zoom objektiv přesahuje částku 50ti tisíc korun. A nikdy se mi nestalo, že by mě výměna objektivu zdržela natolik, abych promeškal důležité momenty. Navíc nejvhodnější dobou pro výměnu je krátká pauza mezi skladbami. Zpěváci totiž nedělají neočekávané zvraty v rozmístění členů kapely, nebo se nikdy nevzdálí ze svého stanoviště na déle, než několik desítek sekund. Pokud tedy máte dostatek finančních prostředků na kvalitní zoom, určitě ho oceníte pro flexibilitu a naopak objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností pro jeho světelnost a kresbu. Ze základních zoom objektivů doporučuji tyto rozsahy: 12–24 f/4, 17–35mm f/2.8, 24–70mm nebo 28–70mm f/2.8, 70–200 f/2.8. Tyto rozsahy jsou u dvou předních výrobců téměř totožné, proto nebudu uvádět jejich přesnější označení v podobě rozdílu mezi pohonem ostření SWM nebo USM a jiných odlišností.
No a konečně pro pevná ohniska tyto: 24mm f/2.8, 35mm f/1.4 nebo f/2.0, 50mm f/1.4, 85mm f/1.8, 105 f/2.8, 200mm f/2.0 a poslední 300mm f/2.8. Poslední dva z uvedených objektivů ale patří k tomu nejdražšímu, co lze koupit a přesto, že ho někteří novináři s sebou stále nosí, viděl jsem jejich použití v praxi jen jednou.
Málem bych zapomněl na rybí oko. Pokud se dostanete na šikovné místo pro celkový záběr diváků a pódia, není nic krásnějšího, než zkreslená perspektiva rybího oka. Tady Nikon vyrábí ohnisko 10.5mm f/2.8 a Canon myslím 14mm f/2.8. Ekvivalentní zoom má rozsah 10–22, ale bohužel špatnou světelnost. Nejsem si tedy jistý, zda Canon vyrábí stejně světelný objektiv jako Nikon.
Tak to by byl stručný přehled vhodného vybavení v podobě objektivů. A jak na to s tělem fotoaparátu? Stručně řečeno jednoduše. Bez zrcadlovky se dnes už určitě neobejdete. Naštěstí, se dají pořídit nádherné fotografie i s amatérskou zrcadlovkou, kterých je na trhu velké množství a dnes už dosáhly ceny nepravých zrcadlovek s LCD hledáčkem. Nejdůležitější je totiž kvalita obrazu při vysokém ISO. Nechtěl bych tím zanedbávat jiné důležité věci a srovnávat jednotlivá těla fotoaparátů. Rád bych jen pro zajímavost uvedl některé jemné detaily, které výrobce odlišují. Opět se to bude týkat dvou odvěkých rivalů Canonu a Nikonu, které jsem oba vyzkoušel. Přál bych si spojit některé jejich vlastnosti v jeden dokonalý přístroj. Od každého bych si přál kousek. Canon má výborně vyřešený problém šumu a rozlišení obrazu oproti Nikonu. Nikon má naopak pohotovější reakce na uživatelské potřeby. Tam, kde Canon používá známé dvojhmaty, má Nikon samostatné tlačítko, což zrychluje práci. S rychlostí ostření jsou si oba fotoaparáty podobné a nemohu říci, zda je některý rychlejší, nebo pomalejší. To mohou změřit pouze přístroje a v praxi rozdíl neuvidíte. V rozmístění ostřících bodů mi opět více vyhovuje Nikon, díky lepšímu umístění krajních ostřících bodů, ale tady si opravdu každý vybere svoje. Naopak Canon perfektně pracuje s vyvážením bílé. Zvláště v podmínkách různobarevného osvětlení. Tady je Nikon pořád o něco pozadu. Díky tomu se Canonu lépe daří zvládat přirozené pleťové tóny. K tomu se ale dostaneme později, kdy také uvedu, proč to není vždy výhoda a zvlášť na koncertech. Abych, ale předešel diskusím na odvěké téma Nikon versus Canon, musím podotknout, že je to zcela jedno jakou značku zvolíte. Rád používám obě, ač vlastním Nikon. Obě značky jsou kvalitní a slušelo by se povědět, že i ostatní výrobci, jako Pentax a Olympus mají co nabídnout.
V další části se dozvíte jaké nástrahy a omezení vás mohou potkat ještě před začátkem koncertu.