Paragrafy kolem fotek

Pokud vezmete do ruky fotoaparát a vyjdete ven na ulici s úmyslem pořídit nějaké fotky, již v tom okamžiku po vás vztahují své zakroucené pařátky všelijaké paragrafy, ve kterých je dobré se alespoň trochu vyznat. Jakmile se rozhodnete své fotografie publikovat třeba jen na svém webu, je dobré orientovat se v paragrafech o trochu více. Jste totiž vlastníkem duševního vlastnictví a jako každý vlastník si určitě budete chtít své vlastnictví chránit.

Internet není trezor

Internet vznikl jako síť sdílených informací, a tak všechno, co na něj umístíte, v podstatě nelze zamknout proti neoprávněnému použití. Máte však možnost jisté ochrany právní, a to po celém světě znamená, že se můžete svých práv domoci. U nás tato práva definuje „Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským“, číslo 121/2000 Sb., (plné znění například na epravo.cz ).

Podle českého práva „je autorem fyzická osoba, která dílo vytvořila“ – autorem tedy nemůže být žádná organizace a to ani zaměstnavatel. Dále zákon definuje „výlučná práva osobnostní" (§ 11), která nejsou převoditelná a smrtí autora zanikají a „výlučná práva majetková" (§ 12 a násl.), která upravují vztahy kolem užívání a šíření a mohla by tedy nějaký ten majeteček přinést.

Tématem tohoto článku není rozebírat český autorský zákon, podíváme se spíše na praktické použití fotografií (či „děl vyjádřených postupem podobným fotografii“) na internetu, protože internet je internacionální. Vy musíte udělat jednu základní věc – označit fotografie jako své vlastnictví a dát tím najevo, že vám není jedno, kdo a co s vašimi snímky provádí.

Označte si svůj píseček

Nejčastějším řešením je umístit vhodné upozornění na společnou plochu s fotografiemi. Nejběžnější a poměrně výstižné je označení webové stránky například tímto textem:

Slovo copyright a znak © (z klávesnice jej napíšete přidržením levého Alt a vyťukáním čísel 169) sice není podle českého autorského zákona specifikováno, ale podle mezinárodních dohod platných i v ČR zajišťuje ochranu materiálů, na které se copyright vztahuje. Copyright vlastníkovi výhradních práv umožňuje kontrolovat kopírování a distribuci originálních snímků i materiálů z této práce odvozených.
Uvedení časového údaje vyznačuje dobu vytvoření díla (v našem případě webové stránky jako takové), nikoliv dobu platnosti autorských práv.
Text „Nositelem autorských…“ upřesňuje fyzickou osobu autora, pokud je web kompilací a autor webu není autorem fotografií.
Další text upřesňuje druh práva a předesílá, podle jakého zákona je označen.

Dále můžete specifikovat, například:

Možné je právo užít dílo pro osobní potřebu, nebo právo citace. Jiné použití je možné pouze se souhlasem autora.

Tento text upozorňuje návštěvníka webové stránky na to, že může do vlastních webů zakomponovat odkazy, vedoucí k vašim obrázkům nebo na vaše stránky, může vaše obrázky na svém počítači doma studovat, ale nesmí je dál vystavovat na svých stránkách, pokud se s vámi nedohodne jinak.

Programátorský oříšek

Také existuje možnost blokovat například v kontextové nabídce levého tlačítka myši funkci „uložit jako.“ nebo „uložit cil jako..“. Tato možnost ale vyžaduje pokročilejší znalosti tvorby webových stránek. Docela zajímavá diskuze o tomto problému je na fóru webzdarma. Vyplývá z ní jediné: Jakmile se stránka s vašimi obrázky jednou v cizím prohlížeči načetla, jsou také někde na cizím hardisku uloženy i vaše obrázky. Internet je prostě úchvatný!
Jak je vidět, obrázky na internetu proti odcizení zabezpečit nejdou. Musíme spoléhat na slušnost a pro všechny případy je lepší mít označené i jednotlivé obrázky.

Označit jednotlivé obrázkylze v podstatě dvěma způsoby:

Vložit informace o autorovi a datu vzniku do tzv. info oddílů jednotlivých obrázků (EXIF, IPTC), nebo nějakým způsobem tyto informace přímo zviditelnit v obrázku. Navíc vložit data do obrázku není až tak složité, jak to na první pohled vypadá.

Při fotografování

Nejjednodušší je zapsat jméno autora do nastavení digitálního přístroje, pokud to umožňuje. Ten tvoří EXIF informaci již v době pořízení snímku. Datum vytvoření snímku a spousta dalších informací tam již je. Potřebný postup pro přednastavení jistě naleznete v návodu na použití.Nevýhodou této metody je, že k této informaci se vám zpravidla nepodaří přiřadit kontakt na vás – na autora.

Data v souboru

Zanést jméno autora a kontaktní spojení do EXIF či IPTC v lze také při pozdějším zpracování v grafickém editoru či manažeru. Výhodou je poměrná volnost v obsahu informací, můžete uvést email, telefon nebo i celou adresu. Nevýhodou pak je, že tato data může někdo jiný stejně jednoduše odstranit.

Vedle Adobe Photoshopu, kde jsou tyto informace dostupné volbou Soubor/Informace o souboru…, lze tato data zanést například i ve freewarovém IrfanView v menu Obrázek/Informace… tlačítka IPTC nebo EXIF- neplést s tlačítkem Poznámka či Comment – tahle volba nezapisuje do souboru(!!).

Data v obrázku

Lze také zanést jméno autora (a třeba i logo) přímo do obrazových informací, tedy zviditelnit je vložením nějakého poloprůhledné značky. Na to existuje mnoho návodů, variant či plug-inů. Následné odstranění z obrázku je sice možné retuší, ale postup je zdlouhavý a pracný – proto je tato metoda tolik oblíbená. K profesionálnímu programu Photoshop je k nalezení nepřeberné množství pluginů a filtrů, které v podobě více či méně rušících vrstev a voleb prolnutí vkládají do obrázků libovolné texty či loga, které si můžete vytvořit a umisťovat poměrně bez omezení.

Podobné funkce však nabízejí i podstatně levnější obrazové manažery, a to od skvělého českého Zoner, přes ACDSee, až po bezplatné XnView – recenze na FA či IrfanView. Popisovat všechny by vydalo na deset článků (někdy příště), proto dávám k posouzení zatím jen ukázky použití.

Výhodou manažerů je také poměrně jednoduché dávkové zpracování většího počtu obrázků.

Speciální software

Digitální šum

Základní Adobe Photoshop nabízí ještě také zabudovaný filtr DigiMarc, který rozloží po celém obrázku předdefinovaný a registrovaný text či logo ve formě šumu.

Při vhodně nastavené velikosti a průhlednosti téměř neruší, fotografii však lze snadno definovat jako označenou technologií DigiMarc – jejíž podpis máte registrován u společnosti. Navíc společnost nabízí (zpoplatněnou) službu vyhledávání fotografií s vaším jedinečným šumem, takže by měla fungovat jako fenomenální „práskač“ loupežníků fotek. Jak je ale tato služba doopravdy úspěšná, je otázkou diskuze. A žádné velké diskuze o tomto fenoménu nejsou k nalezení, takže tento placený nadstandard zřejmě příliš mnoho lidí nevyužívá.Také samotný plugin je od 100 fotografií zpoplatňován, což je zřejmě příčina, proč se masově nerozšířil, přestože je DigiMarc ve Photoshopu implementován už víc než deset let. Společnost ale čile upgraduje, a tak se třeba dočkáme zlepšení.

S lepší kompresí bonusem i heslo

Jiným zajímavým řešením je produkt firmy LuraTech. Jedná se o novou technologii ukládání obrazových souborů (LuraWave) s velmi kvalitním kompresním poměrem a koncovkou LWF. Program LuraWave SmartCompress (nebo i jen pluginy) používá metodu komprese, která nabízí podstatně lepší kvalitu při stejné velikosti souboru než JPEG, nebo můžeme také říci, že kvalitní obrázek uložený metodou LuraWave zabere podstatně méně místa. Nás ale zajímá především jiná vlastnost. Dokáže jednotlivé obrázky zamknout heslem ( v našem případě lura).

LWF nepodporuje zatím Zoner. ACDSee a IrfanView s ním ve větší či menší míře pracují (plugin za 30USD). Použít originální program LuraWave SmartCompress (30 USD) samozřejmě dává nejlepší výsledky pro konverze do tohoto formátu. (Photoshop plugin LWF je za pouhých 90USD.)

Bohužel firma svou technologii také prodává jednotlivým uživatelům, což je nepříliš efektivní na to, aby produkt na internetu zdomácněl podobně jako GIF, JPG či PNG. Internet Explorer vám nabídne při odkazu na obrázek LWF pouze možnost stažení. Po následném otevření tohoto obrázku bez vložení hesla se načte sice v plném rozlišení, ale v nepoužitelné kompresi (volitelná).

Hromadného využívání tohoto formátu se snad dočkáme po implementaci formátu JPG2000 do explorerů, jehož metoda „vlnkové komprese“ je shodná s formátem WLF.

Staré dobré PDF

Již jste jistě narazili na nějaký dokument na internetu, uložený ve formátu pdf. Na rozdíl od dvou výše uvedených formátů dokáže běžný prohlížeč dokument přímo zobrazit. Dokáže i pracovat s dvěma úrovněmi zabezpečení – pro běžné otevření, nebo pro případnou další manipulaci s uloženým souborem. Hesla do souboru (v našem případě pdf a openpdf) lze uložit i přímo dialogem ve Photoshopu.

Bohužel čím rozšířenější aplikace, tím větší možnosti k jejímu vylepšení či obejití. Na internetu jsou ke stažení různé aplikace, které umí například i odbourat hesla z dokumentu pdf.

Srovnání kvality

Obrázek ukazuje zvětšené výřezy z dokumentů tif, png, jpg, lwf a pdf v kompresní kvalitě 80. Pro úplnost musím dodat, že tato čínská tanečnice je fotografována na diapozitiv Sensia 400 a původně archivována ve formátu Kodak PCD.

Na závěr a ještě jednou – pokud snímek na internetu neoznačíte jako své vlastnictví, je považován za tzv. public domain, tedy – vy jako autor jste jej vystavil do veřejné sítě a nedbáte na výkon majetkových práv. Zpětně se můžete domáhat snad jen toho, abyste byl označen jako autor, což však například u právě proběhnuvší reklamní kampaně lze označit jako „pozdě bycha honiti“.