Jak na fotografování aktu

Dostal jsem nabídku napsat článek o fotografování aktů tak, jak ho vidím já. Už jsem o tom přemýšlel delší dobu. Dotazů, jak a čím, bývá někdy více než dost. Moje první a nejdůležitější rada zní: "Musíte vědět, co chcete. Jít si za tím tvrdě a nedat na to, co říká okolí. Učit se dívat, studovat lidi a světlo každou možnou chvíli a pořád dokola zkoušet a zkoušet a co nejvíc se zdokonalovat!"

Fascinace lidským tělem, důvody „proč vlastně“, výběr techniky, prvotní problematika – shánění modelu.

Teď ale tedy něco konkrétnějšího. Proč chcete fotit akty? Chcete si vyfotit svoji partnerku (partnera) a nechat si potom fotografie jen sami pro sebe jako vzpomínky? Mimochodem velmi častý důvod dotazů „jak na to“. Nebo na sebe chcete upozornit fotografiemi nahých slečen? A nebo snad dokonce chcete fotit proto, že vás lidské tělo fascinuje a máte pocit, že je to ta pravá možnost vašeho sebevyjádření, a proto chcete fotit jak ženské tak mužské akty?
Stačí se podívat, jak málo je mužský akt zastoupen a člověk se neubrání pocitu, že převládají spíše jiné důvody, než snaha používat lidského těla jako hlavního tématu své tvorby. Uznávám sice, že mužský akt je (alespoň pro mne) mnohem těžší, ale to v žádném případě neznamená se od něho oprostit, spíše naopak! Rovněž převládá názor (dle mého názoru zcela mylný), že by mělo jít v aktu jen o znázornění krásy. Proboha proč? Lidské tělo se dá přece používat takřka abstraktně nebo prostě a jednoduše jako dokonalá forma pro hraní si se světlem. Časté jsou názory, že některá fotografie ženského aktu je málo „ženská a ladná“, ale proč? Podívejte se do historie umění a zjistíte, jak odlišné byly názory na krásu lidského těla během doby, kdy docházelo k jeho zpodobňování – Rubensovy gracie, Botticelliho Venuše, nebo snad dokonce Mattisovy a Picassovy ženy? Ne vždy jde totiž jen o čistou krásu, ale také o to, co vlastně chceme vyjádřit. Možná se budete divit proč uvádím umělce z jiného oboru než je fotografie. Je to proto, že jsem se k fotografování aktu dostal od dlouholetého studia aktu v kresbě. Inspiraci ve fotografii se spíše vyhýbám pokud je to možné. Je sice fakt, že mi nad hlavou visí Kuščynskyj,ale pokud nechcete kopírovat, postačí vám k inspiraci to, že fotil často akt v exteriéru, ale zbytek už necháte pro vaši fantazii. Ono to koneckonců ani nemůže být jinak, chcete-li se pohnout odněkud někam.
Máme-li tedy jasno v tomto, můžeme pokročit dále. Co potřebujeme k fotografování aktů? Něco čím se dá fotit a především model. Fotografovat se dá prakticky čímkoliv a záleží jen na vašich požadavcích na výbavu. Já kupříkladu začínal s Fuji S5000 a na spoustu věcí bohatě dostačovala. Horší už to mnohdy bývá se sháněním modelu. Existuje spousta serverů, kde se může fotograf prezentovat a sehnat tak model ať již dle vlastního výběru nebo tak, že si ho prostě model najde sám. K tomu však je již zapotřebí nějaké to portfolio! Kde ho ale vzít? Je totiž poněkud složitější vysvětlovat modelu co fotíte (nebo chcete fotit), když není co ukázat! Pro začátek je tedy ideální oslovit svou drahou polovičku, popřípadě doufat v její toleranci a oslovit někoho důvěrně známého, popřípadě se pokusit najít modelku, která bude zkušenější než-li vy a bude ochotná vám pomoci, ale jak jsem psal, s touto možností je třeba počítat velmi omezeně. Takže, pokuste se sehnat nějakou tu „obět“ vašich prvních a velmi pravděpodobně ne moc úspěšných pokusů (je třeba počítat s horší variantou).

Výběr modelu, práce a komunikace s modelem, čeho se vyvarovat (otlaky, zarudlé oči, šperky …).

Pakliže se vám již podařilo nějakou modelku sehnat, gratuluji – máte splněn první předpoklad k tomu, začít pracovat. Pro začátek vám pro základní seznamování se s problematikou bude postačovat pravděpodobně i jeden model, postupně však zjistíte, že pokud se tomuto žánru chcete věnovat více do hloubky, potřebujete více různorodých modelů. To už by ale s nějakým tím základem neměl být problém.
S osobou která je vám důvěrně známá se jistě pracovalo dobře, ale co s modelem, který vůbec neznáte? Pravděpodobně budete tedy shánět na internetu a vybírat podle kriteria dostupnosti. V úvahu připadá spolupráce TFP, i když dnes již spíše TFCD (time for CD). To znamená, že modelu nemusíte platit za focení (pouze cestovní výdaje), ale dohodnete se, že model dostane na CD vypálený výběr upravených fotografií ve formátu pro tisk. S tím však počítejte spíše u začínajících modelů, ti kteří již mají vytvořený solidní book obvykle přijímají formu TFCD jen u nabídek, které jsou pro ně zajímavé. Problém je ještě v tom, že akt obecně nefotí mnoho modelů bez finančního ohodnocení, chce to prostě hledat.

Takže nakonec jste si nějaký model dohodli a je na čase pokusit se toho maximálně využít. Budete-li chtít naprosto dokonalé výsledky, měli byste se dohodnout na takových detailech, jako že by se měl model den před focením vyvarovat kouření a alkoholu, měl by vypít alespoň 3 litry nejlépe nesycené minerální vody a naspat alespoň 8–9 hodin. Popravdě pokud nefotíte na profesionální úrovni do katalogu nebo pro reklamu, je to nesmysl a solidní model tak jako tak nepřijde na focení „unaven“, v opačném případě se naučte retušovat zarudlé oči a kruhy pod nimi.
Dále je dobré mít připravený župan. Model se musí pokud možno co nejdříve svléknout a zatímco se domlouváte na focení, má kůže dostatek času vyrovnat se s otlaky od spodního prádla a podobně. Je ovšem zapotřebí počítat s tímto již dopředu a zvolit vhodné a volnější oblečení, což by však také měl již zkušenější model vědět. To samé platí pro šperky, pakliže ovšem nejsou součástí vašeho fotografického záměru.
Pro začátek je dobré si sednout a pokusit se modelu sdělit, jakou máte asi tak o focení představu, nejlépe třeba na drobných skicách a podobně. Je tu však možnost fotit zcela improvizovaně, já takto kupříkladu fotím celkem často obzvláště v exteriéru v neznámých lokalitách, kde je zapotřebí využít maximálně daného místa, světla, dispozic modelu a podobně. Občas se stane, že táhnu model kdovíjak daleko a najednou zjistím, že podmínky nejsou takové jaké jsem si představoval a řeknu, že světlo stojí „zaprd“ a jde se zase zpátky. Proto příliš nedoporučuji improvizaci v případě domluvy se zcela neznámým modelem a je třeba mít nějaký koncept. Je dobré komunikovat s modelem celou dobu během focení a pokusit se tak vyhnout trapným momentům ticha, v ateliéru jednoznačně doporučuji hudbu a venku prostě komunikaci. Je dobré nechávat model ať se projevuje sám a pozorovat ho, protože tak nejlépe dostanete uvolněné a přirozené pózy, které pak můžete korigovat. Zjistíte totiž, že mnoho póz které si představíte jako velmi snadné jsou nerealizovatelné, nebo že jeden model s nimi nemá žádný problém, ale druhý do nich nezkroutíte ani omylem. Sem tam je dobré si to sám zkusit a případně tak modelu co nejlépe ukázat vaši představu.
Hlavně mějte na paměti, že je třeba být maximálně ohleduplný k modelu! Já se třeba stále ptám, jestli není zima nebo něco nebolí, model se kolikrát samozřejmě bude ostýchat se ozvat a mučit je snad nechceme že? Model nenutíme ale žádáme! Je samozřejmé, že když se nám zdá záběr výborný, budeme se snažit model přimět a by ještě „vydržel“, ale vše má své meze a pro příště by se také mohlo stát, že nebudeme mít koho fotit!

Je dost možné, že budete v začátcích nervóznější než nahý model, dejte tomu čas a přejde to. Soustřeďte se maximálně na práci a možná vám na nervozitu nezbude čas.

Fotografování v exteriéru nebo ateliéru.

Takže s modely už pracovat umíme a můžeme se vrhnout rovně na praxi. Jak jsem už psal, doporučuji župan ať už do ateliéru, ale především ven! Občas se totiž nevyhnete tomu, že budete fotit na poněkud více navštěvovaném místě a čumilů bude okolo víc než dost. Když se pak chudák modelka musí oblékat pokaždé do všeho co má, za chvíli vás bude takřka nenávidět, kdežto župan je velmi efektivním řešením.

Fotografování v exteriéru

Jak jsem již psal výše, můžete samozřejmě improvizovat, ale přeci jenom je lepší mít alespoň nějakou představu o místě kde budete fotit. Je dobré vědět v jakém postavení se nachází slunce v určitou denní dobu, pakliže chcete fotit za přímého slunečního světla. V tomto případě bych doporučoval nějakou tu odraznou desku na zmírnění stínů, nejlépe kruhovou, skládací, typu 5v1. Kupříkladu firma Walimex dodává tyto odrazné desky až do průměru 150cm za velmi solidní cenu. Jedna takováto sada vám nabízí difuser, černou, bílou, zlatou a stříbrnou desku. Jediný problém je v tom, že je obtížné použití difuseru a desky zároveň, neboť vypínací pružina je jen v difuseru a ostatní se na ní natahuje (údajně se prý dá dobře použít pružných skládacích tyček užívaných při stavbě kupolových stanů).
Já osobně ale preferuji rozptýlené světlo, takže zalejzám spíš do stínu a nebo čekám, až bude pod mrakem. Jinak se příliš nedoporučuje ostré polední světlo, kdy je slunce velmi vysoko a vznikají nám tak stíny pod nadočnicovými oblouky, takže oči jsou ve stínu pod nosem, bradou, prsy atd. Když už světlo sluneční, nejlépe ráno nebo večer. Bude nám velmi pěkně bočně modelovat a vrhat dlouhé stíny do krajiny. To vše ale prostě a jednoduše záleží na tom, co zrovna máte v plánu. Jsou i případy, kdy dvě fotografie snímané za zcela stejných podmínek mohou působit naprosto odlišně, záleží jen na využití prostředí!

Především je důležité najít si ten správný záběr a zvolené ohnisko. Je velmi těžké mluvit obecně o tom, jak fotit venku.
Velmi dobře působí například nízko položený horizont, použití kratšího ohniska a umocnění prostoru, kontrast měkkých tvarů těla s nějakou hrubší texturou atp.

Je také třeba se dobře podívat, co vše by nám v záběru mohlo překážet, a proto tuto oblast „vyčistit“. Jedná se o napadané klacky, trsy uschlé trávy, ale kupříkladu i o nějaký ten nálet, v potoce bývá mnoho naplavenin no a samozřejmě žijeme v době, kdy je pravděpodobné, že budeme po druhých uklízet i odpadky.
Dále je potřeba mít na paměti, že budeme-li modelku válet někde na kamení, vzniknou nám opravdu velmi rychle otlačeniny a až ji budeme chtít otočit, máme smůlu nebo potom strávíme spoustu času retušováním. Stejně tak venku nebudeme mít mnohdy tolik času si s modelkou sednout a čekat až zmizí otlaky od spodního prádla, proto je dobré zvolit již na cestu volnější oblečení a „naostro“.
Rozhodně bych se vyvaroval jakýchkoliv doplňků jako třeba deka na které model leží, boty protože nechce být bos a podobně. Občas je to sice trochu „mučení“ (ale jak jsem psal, vše má své meze a pokud model nesouhlasí, rozhodně ho nenutíme), ale pokud se dílo podaří, věřte, že model bude spokojen a trn v patě vám odpustí.

Fotografování v ateliéru

Focení v aťasu vám už dává možnost uzpůsobit si fotografii do nejmenšího detailu tak, jak vy chcete. Volba modelu, pozadí, osvětlení, pózy a kompozice, to vše je ve vaší režii – na rozdíl od exteriéru, kde je třeba se do jisté míry přizpůsobit.
V první řadě je asi dobré zmínit nějaké to vybavení. Věřte tomu nebo ne, ale mnohdy stačí obyčejný obývací pokoj, tma, černý hadr a na výsledku nikdo nepozná, že je fotografie dělaná doma na gauči. Občas dokonce můžete interiér vhodně využít, pozor ovšem na rušivé prvky v obraze (opět je třeba si prostor adekvátně „vyčistit“)!
Proto je dobré pokusit se alespoň o jakýsi improvizovaný domácí atelier. Stačí nám jedna volná stěna a alespoň trochu prostoru – přesněji řekněme stěna cca 2m a odstup od modelu kolem 3m (mnohdy samozřejmě stačí mnohem méně). Bude-li stěna bílá bez vzoru, máme vyřešené bílé pozadí, pakliže není v plánu fotit celou postavu. Na to se dá použít bílá látka, ale je těžké udržet ji bez faldů, které pak opět musíme retušovat. Klasické papírové fotopozadí je dost drahé, a proto doporučuji návštěvu papírnictví kde mají klasickou čtvrtku na roli šíře 1,5m a na délku bude stačit cca 3m. Jako černé pozadí už se dá látka použít celkem bez problémů, pokud budete chtít ovšem různé odstíny, bude přece jenom lepší zainvestovat. Jako poslední možnost při ČB aktu se dá jako šedé pozadí použít klasický „baličák“, také prodávaný jako metráž z role šíře 1,5m.
Dalším problémem je osvětlení. Jelikož je tento článek určen začínajícím nadšeným fotoamatérům, kteří nemají s tímto žánrem zkušenosti, je nesmyl řešit zde zábleskové osvětlení. Já osobně doporučuji klasické stavební halogeny 500W prodávané po dvou na stojanu. Cena ze jeden takovýto stojan se pohybuje cca kolem 1000 Kč, takže celá sestava dvou stojanů (4×500W) + reklamní deštníky bez potisku o průměru někde kolem 130cm cca 100 Kč za kus, se nám potom pohybuje někde kolem 2200 Kč, což je poměrně přijatelná cena – pozor ovšem na velmi vysokou teplotu světel a na elektroměr se radši ani nedívejte – 2kW něco poberou.
Jak svítit, už je jen na vás. Musíte se dívat a sami se snažit naučit se pracovat se světlem. Zjistíte například, jaký je rozdíl při svícení stejně intenzivním světlem ze stejné vzdálenosti od modelu a při nastavení stejných expozičních hodnot v závislosti na úhlu, pod jakým světlo dopadá na tělo modelu, respektive pod jakým úhlem se od něho odráží do objektivu. Budete-li svítit napřímo, bude světla zdánlivě méně nežli při svícení z boku a při svícení zezadu dokonce zjistíte, jak dokáže být kůže lesklá a budete velmi silně podexponovávat – toto ovšem nejlépe zjistíte sami při práci a velmi rychle si vše osvojíte. Je třeba si hlídat vržené stíny a přepaly!!!

Více už je asi opravdu jen a jen na vás … přeju dobré světlo ;)

Závěrečné úpravy, právní a morální stránka věci.

Nakonec si řekneme něco o úpravě fotografií a o tom, jak a za jakých podmínek vlastně smíme s fotografiemi nakládat.
Co se týče úprav fotografií, já osobně ve většině případů preferuji finální ČB úpravu. Příliš ale nedoporučuji použití přednastavení ČB už ve fotoaparátu, obzvláště ne v exteriéru. Fotoaparát provede pouze desaturaci a výsledkem je nakonec více méně ve většině případů „šedivka“, na které je pak třeba upravit kontrast pomocí úrovní, ale celkové rozvržení tonality je již dáno. V případě, že fotíte v barvě, je výborným způsobem převod do ČB pomocí míchání kanálů nebo pomocí výpočtů – rozhodně to ale nepřehánět s červeným kanálem, pokud nechcete mít tělo placaté a obličej kupříkladu takřka bez rtů, a stejně tak s modrým, pokud nechcete mít tělo „kropenaté“.
Hodně často bývá dnes používáno takzvané „žehlení“. Jedná se o odstranění šumu dokonalým vyhlazením se zachováním hran. Já osobně tuto techniku používám také, ale doporučuji její použití velmi střídmě. Stejně tak bělení očí. Obě tyto techniky doporučuji dělat tak, že si jednu vrstvu zkopírujeme na druhou, upravíme ji a nakonec zvolíme vhodné prolnutí tak, aby tento zásah nebyl nijak extrémní.
Velmi často také pracuji s výběrem přes rychlou masku a poté lokálními úpravami úrovní, čímž si mnohdy tak trochu dokresluji světlo – to ale doporučuji spíše uživatelům, kteří mají zkušenosti s klasickou valérovou kresbou jako takovou!

Co se týče právní stránky věci je obecně známo, že fotografované osobě musí být nejméně 18 let – je-li mladší, potřebujeme písemný souhlas zákonných zástupců nezletilé osoby. Fotografovaná osoba musí dát samozřejmě souhlas s veřejnou publikací a nejlepší variantou je podepsaní smlouvy, ve které jsou přesně sepsané podmínky za jakých a jak smí být s fotografiemi nakládáno. Modelu se kupříkladu nakonec nemusí líbit výsledek, může být nespokojen například s tím, jak na fotografiích vypadá jeho tělo. Tímto způsobem se vyhnete například i případu, kdy se model po určité době rozhodne, že by mohl být fotografiemi kompromitován a požádá vás, aby byly smazány. Jestliže máte ve smlouvě uvedeno, že model souhlasí s umístěním fotografií ve vašem portfoliu, má jaksi smůlu, neboť je jen na vás vyhovíte-li mu, nebo ne. Tady už ale přichází ke slovu spíše morální stránka věci. Také už jsem mazal nějaké fotografie, ale vždy takové, kde byl model jasně poznatelný! Pakliže ovšem byly fotografie zhotoveny takovým způsobem, že postrádají charakteristické znaky, podle kterých je model rozpoznatelný, nebude poté názor fotografované osoby rozhodující. Je to škoda, že si tolik lidí nedokáže stát za tím, pro co se již jednou rozhodli!

Každopádně by bylo zajímavé, kdyby na tento článek někdo navázal pokud možno co nejpodrobnějším popisem právní problematiky, týkající se tohoto tématu!