Test fotoaparátu Sony DSC-H2

Uplynul prakticky rok od příchodu Sony H1 na český trh. Nyní přinášíme recenzi fotoaparátu Sony DSC-H2, který je jeho nástupcem. Co se změnilo a čím je lepší, nebo i horší, se dočtete v následujícím testu, ke kterému nám jej zapůjčila firma Sony. A příští týden se můžete těšit na další model.

Základní technické parametry aparátu

Tělo a ovládání aparátu

Plastové tělo aparátu působí velmi robustně. Jeho celkovou hmotnost 540 gramů považuji za klad. Mohutný grip, který je potažený gumou se drží výborně a jistě. Náhodné vyklouznutí rozhodně nehrozí. Aparát jsem při focení držel levou rukou za redukční nástavec, který je součástí balení. Celkově lze díky těmto faktorům „udržet“ delší časy i bez zapnuté stabilizace. Rozmístění některých ovládacích prvků se od předchozího modelu liší, ale jistě si zvyknete. Mám dvě výhrady – tlačítko Menu je pod palcem a když jsem stisknul otočný volič (vpředu na gripu) obvykle jsem jej stiskl také. Druhá výhrada – okolí křížového voliče na zadní straně vystupuje více než samotná tlačítka a velmi často jsem mačkal právě jen tuto oblast, nikoliv tlačítko samotné. Musím podotknout, že oba zmíněné neduhy u verze H5 nejsou. U kolébkového tlačítka zoomu.stojí za zmínku jeho dvojí poloha, určující rychlost zoomování. Je tím zajištěno dobré nastavení zoomu. Výborná je také přítomnost kolečka na přední straně pod spouští, kterým se ovládá expozice. Potěší i kovové úchyty pro ramenní popruh. Samozřejmostí je kovový stativový závit, který ale není v ose objektivu.

CCD, LCD a hledáček

CCD má rozměr 1/2,5" a počet efektivních pixelů je přibližně 6,18 milionu. LCD o rozměrech 2" je dobře čitelný jak za přímého slunce, tak za šera a disponuje 84 960 body. Elektronický hledáček, který má dioptrickou korekci, disponuje přibližně 200 000 body. (Oproti verzi H1 LCD „ztratilo“ a naopak hledáček si hodně „polepšil“.) Obraz v hledáčku je sice menší, ale právě proto a také díky rozlišení perfektně ostrý. Jas EVF lze nastavit v Setupu ve dvou intenzitách.

Objektiv a ostření

Objektiv disponuje dvanáctinásobným optickým zoomem s rozsahem 36 mm – 432 mm (ekv. 35 mm). Minimální světelnost je 2,8 na krátkém a 3,7 na dlouhém konci. Ostření je buď vícebodové automatické, automatické na střed, dále lze definovat místo zaostření a poslední možností je ruční ostření. Při něm se náhled na LCD přibližně zdvojnásobí. Aparát ostří podle mého soudu rychle a kvalitně. Za horších světelných podmínek si pomáhá přisvícením oranžovým světlem. Bohužel při focení s přisvícením nikdy nesignalizoval „zaostřeno“ zezelenáním ostřícího pole. Zelená kontrolka na LCD jen přestane blikat – tj. hlásí zaostřeno – a na to je potřeba si zvyknout. Ostření v makrorežimu je možné od cca 2 cm (W) od objektivu a to až do 2,2 x zoomu (!). Tak se dostanete k velmi slušnému „makru“. V normálním režimu aparát ostří od 30 cm při nekratším ohnisku. Při maximálním zoomu je ostření možné ze vzdáleností přesahujících jeden metr a to přibližně 1,1 m při makrorežimu a 1,4 m při normálním režimu ostření.

Zkreslení je v obvyklých mezích kompaktních aparátů. Mírné soudkovité při nejkratším ohnisku (zde je ukázka při nejmenší zobrazitelné ploše, 2,2× zoom) a nepatrné (také soudkovité) při nejdelším.

Provozní časy a výdrž fotoaparátu

Na dodávané NiMH 2500 mAh baterie jsem nafotil 370 snímků. Režim odpovídal tomu, jak používám fotoaparát obvykle – prohlížení po expozici, cca 5% snímků s bleskem. Stabilizace při snímání. Takže výdrž odpovídá manuálu a je skvělá. Ukazatel stavu nabití je příkladný, má čtyři stavy a rozhodně se vám nestane, že baterie budou prázdné, aniž vás na to aparát včas upozorní blikáním ikonky baterie. Součástí balení aparátu je i nabíječka a to přesto, že je aparát na dva AA články. Umí dobíjet AA i AAA články a to jeden, či pár. Doba nabíjení závisí na míře vybití akumulátorů. Kryt akumulátorů má dvě části. Jednou se otevře samotná karta a druhou i prostor pro baterie.

Provozní časy
(měření je zatížené reakční dobou člověka, tj. do 0,2 s)

• čas zapnutí a vypnutí cca 2,1 s
• první fotografii včetně zapnutí aparátu je možné zhotovit do 2,4 s
• sekvence (maximálně 7 snímků v nejvyšší kvalitě) je exponována s odstupem 0,8 s.

Sekvenční režim nelze použít současně s bleskem.
Ukládání videa ve všech režimech probíhalo bez potíží až do zaplnění paměti.

Blesk

Blesk má dosah 0,3 m – 9 m (W) / 0,9 – 6,8 m (T), při ekvivalentní citlivosti ISO AUTO, což jsou výborné hodnoty. Sáňky na připojení blesku aparát nemá. Blesk se v automatickém módu při focení v protisvětle neaktivuje. K dispozici jsou všechny běžné režimy: automatický, vynucený, doplňkový a blesk s redukcí červených očí. Redukce červených očí se bohužel zapíná v Setupu aparátu a po její aktivaci není možné použít jen samotný blesk bez redukce. Redukci obstarává předzáblesk blesku (tedy nikoliv třeba světlo diody). Intenzitu blesku lze v Menu změnit o +/- 2EV po 1/3 EV. V Setupu lze aktivovat záblesk na druhé lamely (při zavírání závěrky).

Funkce dostupné u aparátu

Aparát má značnou část funkcí dostupných až přes Menu, či dokonce přes Setup, který je poslední položkou v Menu. Menu navíc není rolovací. Jeho grafické zpracování je pro majitele ne Sony aparátů poněkud nezvyklé, ale je typické právě pro tuto značku. Procházení je pomalejší, neboť reakce na stisk ovládacích tlačítek není okamžitá.

Za největší klad pro ovládání považuji kolečko pro změnu expozice, které je vpředu v horní části gripu.

Na horní stěně najdeme tlačítko zapnutí, spoušť, tlačítko volby ostření, tlačítko pro sekvenční snímání (a bracketing) a především hlavní otočný volič režimů. Pak také tlačítko zapnutí stabilizace, přepínání mezi LCD a EVF a tlačítko prohlížení

FOCUS (ostření) – vícebodové automatické vybírá ze tří bodů uprostřed v jedné rovině; centrální automatické; bodové, při kterém lze bod zaostření zvolit; manuální se stupnicí vzdálenosti zaostření.

Sekvence/BRK umožní vybrat sekvenční režim expozice; expoziční bracketing s volbou +/- 1 EV, +/- 0,7 EV, +/- 0,3 EV (musíme jeje zvolit v Menu); vysokorychlostní snímání s volbou časového odstupu. Je skvělé, že lze udělat až 16 snímků s odstupem 1/30 s, ale stále jen s celkovým rozlišením 1280×960 bodů. Takové fotografie lze nicméně použít pro zkoumání rychlých jevů.

Hlavní otočný volič má 13 pozic. Auto, P, S, A, M, sedm scénických režimů (Soumrak, Portrét za soumraku, Portrét, Krajina, Pláž, Vysokorychlostní závěrka, Vysoká citlivost) a režim video.

V MENU je k dispozici Barevný režim (černobílý, sepie, přírodní, živý, normální), způsob měření expozice (bodové, se zdůrazněným středem, celoplošné), vyvážení bílé (včetně manuálního nastavení), ISO (Auto, 80, 100, 200, 400, 800, 1000), druh komprese (lepší, standard), hodnota EV pro bracketing (to mám raději přímo při použití bracketingu), doba mezi dvěma snímky rychlého sekvenčního snímání (1/7,5"; 1/15"; 1/30"), intenzita záblesku (+/- 2EV, po 1/3EV). Kontrast a ostrost (zvýšena, snížená, normální). Poslední volba je SETUP. Samotný Setup má pět záložek, kde najdete mj. zapnutí redukce červených očí, režim autofokusu (tři druhy – ostření v okamžiku namáčknutí, ostření do namáčknutí, ostření od namáčknutí), režim stabilizace (STEADY SHOT – průběžná, v okamžiku expozice), formátování karty, záblesk na druhé lamely a další volby. Samotný pohyb v Menu by mohl být rychlejší. Pokud totiž potřebujete přelistovat od „kraje ke kraji“, tedy např. změnit režim měření expozice a současně potřebujete změnit něco v Setupu, trvá to dosti dlouho, neboť posun o políčko dál je možný až po jeho zobrazení. „Mačkat napřed“ nemá smysl. Tedy stejná nectnost jako u předchozí H1.

V plně automatickém režimu nelze ovlivnit prakticky nic z nastavení aparátu. Nicméně to lze řešit prostým pootočením voliče do polohy P.

Při manuálním nastavení času nelze volit všechny možnosti dostupné automatice. Aparát „umí“ nejkratší čas 1/2000 s, ale v M, S režimu jen 1/1000 s.
Za výbornou funkci považuji to, že při časech 1/6 s a delších automaticky zapíná aparát redukci šumu.

Video

Natáčet video (MPEG1) lze ve dvou rozlišeních až do zaplnění karty. V rozlišení 640×480 bodů s frekvencí 30 snímků za sekundu (lepší) nebo 16,6 snímku za sekundu (standard) a v rozlišení 160×120 bodů s frekvencí 8,3 snímku za sekundu. Vše za použití optického zoomu, který verze H1 nemohla použít. Nelze použit vyšší rychlost zoomování, ale i tak jsou motorky v záznamu slyšet. Snímá se současně zvuk, který lze díky vestavěnému reproduktoru i přehrát. Video lze natáčet v sepii i čb variantě a lze použít kompenzaci expozice.

Prohlížení snímků a videa

Snímky lze prohlížet ihned po expozici (volba v Setupu) . Při tomto náhledu nelze se snímky nijak manipulovat. Po přepnutí do režimu prohlížení lze volit pomocí tlačítka DISP množství zobrazených informací (včetně histogramu). V MENU lze vybrat následující možnosti: ochrana před smazáním, nastavení DPOF, přímý tisk, spustit prezentaci, změna rozlišení snímku a jeho následné uložení jako nového snímku (tj. bez přepsání), otáčení fotografií a dělení videosnímků. Při zvětšení náhledu se po stisku MENU objeví nabídka uložení (jako nový snímek) v definovatelném rozlišení. Při prohlížení videa jej lze standardně přehrát. Ke snímkům nelze nahrát zvukovou poznámku a to ani v režimu snímání. Smazat všechny snímky najednou je možné pouze v náhledu na více snímků, tedy po stisku tlačítka zoomu a následně stisku tlačítka pro mazání. Jinak je nabídka omezená na mazání právě prohlíženého snímku. Možnost smazat vše kdykoliv (nezávisle na typu náhledu) mi v menu chyběla.

Připojení k PC a tiskárně

Aparát disponuje rozhraním USB 2.0 a po jeho připojení k PC (Win XP) jsem ihned mohl fotografie kopírovat do PC (pouze to, tedy nikoliv mazat). Pro tisk fotografií bez připojení k počítači podporuje PictBridge protokol. Volba druhu protokolu (PTP, PictBridge a normální režim) se provádí v Setupu.

Příslušenství

Spolu s aparátem dostanete dvě AA NiMH baterie, nabíječku, návod k použití (český), popruh přes rameno (perfektní zpracování), USB kabel a video kabel. Součástí není žádná karta, aparát disponuje cca 30 MB vnitřní pamětí. Přibalena je redukce na příslušenství, která má závit o průměru 58 mm a sluneční clona. Ta se na redukci připojuje bajonetem. Dokoupit lze makropředsádku, telekonvertor i širokoúhlý konvertor.

Testovací snímky

Snímky označené ® jsou buď originální, nebo obsahují neupravovaný výřez. Všechny (podstatné) snímky obsahují exif.

Aberace je na kontrastních přechodech patrná, roste mírně s rostoucím ohniskem. Se zdrojem světla šikmo před objektivem si aparát neporadí příliš dobře. V tmavších částech snímků je stále ještě kresba.

Šum

Do ISO400 je pro reálné snímky šum nedůležitý. Projeví se až u ISO 800 a podstatně u ISO 1000. Díky barevnému šumu dojde k mírnému barevnému posunu směrem ke studenějším tónům. ISO 1000 doporučuji použít jen v odůvodněných případech. Originální snímky měly postupně velikost DEN –2,5/2,6/2,5/2­,7/2,6/2,7 MB, NOC – 1,9/1,8/1,8/2­,3/2,7/2,6/2,6 MB což dosvědčuje práci redukce šumu při ukládání snímku a současně nárůst šumu v tmavých partiích snímku. Středový průměr, automatická expozice, (noc s preferencí clony). Poslední výřez +1EV.

Makro

Makro je vzhledem k 2 cm minimální zaostřovací vzdálenosti při současném použití 2,2× zoomu perfektní.

Ostatní

Porovnání expozice bez blesku a s ním. S ním je snímek „líbivější“. Automatika zvolila ISO 320 resp.ISO 100. Protože došlo k pohybu očních víček, je první snímek částečně při 1/25s rozmazaný (ale límeček nikoliv). U druhého k rozmazání prakticky nedošlo (1/60s, ale spíše to ovlivňuje podstatně kratší délka záblesku).

Momentka při ISO 1000, bez blesku. Snímky musí být dobře exponované a pak je možné je použít na tisk „běžných“ rozměrů (10×15cm).

Snímky „od vody“. Aparát je určen pokročilým fotografům. Dovolí jim prakticky cokoliv. Celkově na mě snímky působily spíše líbivým dojmem – úpravy ve fotoaparátu mají evidentně tendenci táhnout k teplejším odstínům.

„Velká série“. Aparát ukládá snímky exponované s definovaným odstupem (např. 1/30s) a ukládá je do jediného snímku o velikosti 1280×960 bodů. Použití je jasné – studium rychlých pohybů. Pro tisk se nehodí. Zde je k dispozici originální snímek.

Děti. Fotografie do rodinného alba.

Závěr

Je vidět, že z hlediska kvality fotografií lze tomuto aparátu vytknout pouze reflexe v záběru se sluncem šikmo proti objektivu. Makro má výborné, minimální zaostřená plocha je totiž velmi malá (cca 3 cm x 2 cm). Veškeré ostatní optické negativní vlastnosti lze považovat za daň velkému rozsahu zoomu. Stabilizace funguje dobře a umožňuje prodloužit expozici o dvě až tři clony. Na ovládání a listování v Menu je třeba si zvyknout, jak na rozložení funkcí, tak na delší odezvu tlačítek. Aparát se dobře drží i když s určitými výhradami, které jsem popsal v úvodu. Škoda zmenšení LCD oproti verzi H1. Výborná je možnost použití optického zoomu při nahrávání videa. Citlivost ISO800 a ISO1000 doporučuji použít po pečlivém zvážení. Aparát je dostupný za cenu kolem 11 tisíc Kč (červenec 2006).

Děkuji firmě Sony za zapůjčení fotoaparátu Sony DSC-H2 k redakčnímu testu.