Olympus SP-510 UltraZoom

Na trhu je mnoho fotoaparátů s velkým rozsahem zoomu. I Olympus má své zástupce. Jedním z nich je Olympus SP-510 UltraZoom. Nemá sice stabilizaci, ale jistě v lecčems překvapí. Co mě potěšilo a co ne, se dočtete v následujícím testu.

Přiznám se, že jsem chtěl opět napsat test spíše z pohledu uživatele, a tak zde nenajdete kompletní technické specifikace. Zde tedy najdete především moje vlastní postřehy z praktického focení. Pokud vás bude technická část zajímat více, naleznete jistě odpověď na stránkách Olympus.

Stručná charakteristika

Olympus SP-510 UltraZoom je kompaktní 7,1 Mpx (efektivně) fotoaparát s 10× optickým zoomem, s LCD o rozlišení 115 000 bodů. Co jistě zamrzí, je absence optického stabilizátoru obrazu a naopak potěší cca 20MB interní paměť, která se po zaplnění karty bude jistě hodit. Veškeré funkce lze ovládat manuálně. Na našem trhu ho lze pořídit za výborných 7500,– (leden 2007).

Tělo a ovládání fotoaparátu

K dobrému držení napomáhá pogumovaný grip. Ergonomii ovládání nelze vytknout nic a pokud ano, během několika dnů si zvyknete. Rozměry jsou 106×75×70 mm a hmotnost včetně 4×AA baterií je kolem 450 gramů.

LCD, hledáček a CCD

2,5" LCD má rozlišení 115 tisíc bodů. Čistě subjektivně tato hodnota postačuje. Čitelnost a viditelnost displeje je dobrá za prakticky všech běžných podmínek.
Hledáček nemá dioptrickou korekci. Nicméně i vzhledem k tomu, že jeho technická specifikace není nikde oficiálně uvedena, je jasné, že jde o pouhý doplněk k LCD.
Čip má rozlišení 7,4 (7,1 efektivně) Mpx a to při velikosti 1/2,5" s maximálním rozlišením 3072×2304 (jpg, RAW) bodů (4:3) a 3072×2048 (3:2 formát). Ve fotografické části naleznete i snímky po převodu z RAWu do jpg a porovnání s originálním jpg.

Objektiv a ostření

Objektiv je vlastní výroby – Olympus ED Lens. Má výbornou světelnost f/2,5 -f/3,7. Jeho rozsah v přepočtu ke kinofilmu je 38 mm – 380 mm. Objektiv má na pevné (nevysouvající se) části vnitřní závit, takže připojení příslušenství je možné přes adaptér.

Nejkratší ostřící vzdálenost v režimu makro je 7cm (W) resp. 1,2m (T) a v režimu supermakro pouhé 3cm. Při tom je ohnisková vzdálenost pevně na 65mm. Subjektivně aparát ostřil výborně, avšak pomaleji, než bych čekal.

Provozní časy a výdrž fotoaparátu

Předem konstatuji, že následující odstavec neobsahuje tiskové chyby. Na 4×AA 2700mAh jsem pořídil v běžném režimu nejprve cca 50 snímků. Pak jsem nafotil v režimu souvislého snímání bez blesku v intervalu dvou minut dalších 150 snímků. Pak jsem přidal blesk. Ukazatel stavu baterií zčervenal při počtu 2098 snímků. Při 2129 fotoaparát oznámil vybité baterie. Když to zopakuji, tak SP510 pořídil na jedno nabití cca 200 snímků bez blesku a 1900 s bleskem. Celé to trvalo asi pět dnů.

Provozní časy

(včetně reakční doby na podnět, která činní přibližně 0,2 s )

• fotografie s namáčknutím do 0,2 s
• bez namáčknutí 1,0 s

Sekvence (tři snímky) je exponována frekvencí 1,7 sn./s. Nastavit lze i sekvenční snímání s volitelnou dobou mezi snímky.

Blesk

Blesk má dosah 0,3m-4,5m (W) / 1,2m-3,4 m (T). Lze nastavit všechny běžné režimy včetně synchronizace na druhé lamely (v Menu).

Nastavení a funkce fotoaparátu

Fotoaparát může pracovat jak v plně automatickém, tak v plně manuálním režimu. K dispozici je i vlastní nastavení fotoaparátu a také 21 scénických režimů. Možnosti fotoaparátu odpovídají třídě a značce – prostě jsou rozsáhlé. Především jsou to možnosti nastavení samotného snímání – od nastavení zpracování jpg, přes způsob ostření až po způsob měření expozice. Za velmi pozitivní považuji možnost nastavit některé funkce buď v Menu, nebo přímo pomocí tlačítka Func. Vše lze je vidět na doprovodných obrázcích.
Setkal jsme se však u tohoto kusu (?) se logickou chybou v ovládání. Při změně vyvážení bílé v Menu (nikoliv přes Func) se po jejím výběru a stisku OK volba neuložila, což bych čekal. Bylo nutné následně stisknout OK ještě jednou (na displeji v tu dobu byla volba „vyvážení bílé“) a proklikat se zpět. Snad ještě bych uvítal, pokud bych se stiskem spouště dostal z režimu zobrazení menu rovnou k režimu focení. Zde to nejde, nicméně to je vlastnost.

Za dobré považuji zmínit, že při nemanuálním režimu je k dispozici nejdelší čas 1/2s, který se prodlouží až na 4s pokud v nastavení je zapnuta redukce šumu (ON). V manuálním režimu je k dispozici až 15s resp. 8 minut (bulb). Nejkratší čas je však pouze 1/1000s, což může být například za slunného letního dne málo.
Důležitým parametrem je možnost ISO 2500, ISO 4000 (max. 3Mpx. snímek). Ukázkové snímky najdete na konci testu. Zajímavou možností je doladění bílé v +/-7 krocích. Skvělé je, že aparát ukazuje v režimu focení histogram.Rozhodně potěší tlačítko kompenzace expozice přímo na těle.

Více technických detailů o SP-510UZ najdete na stránkách Olympusu.

Video

Standardní je také MOV video při rozlišení VGA a QVGA se snímací frekvencí 30/15fps. Optický zoom použít nelze, digitální ano (povolit v menu). Maximální délka záznamu na 1GB kartu je u hranice 9 minut.

Prohlížení snímků

Při prohlížení jsou k dispozici různé funkce (i histogram), jak ukazují obrázky.

Připojení k PC a tiskárně

Ani zde nečekejte jakékoliv potíže. Osobně bych doporučil přenos dat pomocí čtečky karet, ale i aparát poslouží díky USB stejně dobře. Pomocí SW Olympus Master můžete svá data i zpracovávat (především převod ORF(RAW) na jpg).

Testovací fotografie

Snímky označené ® jsou buď originální, nebo obsahují neupravovaný výřez. Všechny (podstatné) snímky obsahují exif. Nastavení ostrosti atp. je na hodnotě Normální, pokud není uvedeno jinak.

Úpravy převodu do jpg při snímání. První sada od maximálního nastavení všech hodnot (sytost, kontrast, ostrost), přes normální až po minimální. Druhá sada – posunutí vyvážení bílé od „nejčervenější“ po „nejmodřejší“.

Manuální nastavení – dlouhý čas. Podexpozice..

Porovnání jpg „z foťáku“ a po převodu v Olympus Studiu. Při převodu v OS je podstatně menší (nulová) chromatická vada (druhý výřez). Snímky v ORF a jpg vznikají současně volbou v Menu.

Schopnost vyrovnat se s malým kontrastem je dobrá.

Vliv clony na hloubku ostrosti. Kvůli vědomé podexpozici (-1EV) jsem snímek zesvětlil.

Vliv použití blesku při různých clonách na náladu snímku.

Tolik oblíbené makro. Zde je především režim supermakro, který má pevné ohnisko 10,9mm (65mm při 35mm ekv.). Za zmínku stojí, že veškeré snímky byly pořízeny v druhé polovině prosince…

Snímky za vyššího ISO. Postupně 400, 800, 2500. Detaily uvidíte po kliknutí na náhledy. Obecně lze říci, že za velmi specifických podmínek lze vyšší ISO použít. Např. „stabilizace“ dosahuje krátkých časů použitím vyšší citlivosti, což je právě u druhé sady snímků.

„Standardní“ snímky pro posouzení kresby a aberace. Vzhledem ke konstrukci objektivu (10× zoom) ji lze předpokládat. Snímky ji potvrzují v obvyklé míře při nejkratším ohnisku. Při nejdelším mizí.

Snímky do rodinné alba, které vznikly náhodou (ufiklé nohy prosím omluvte). Poslední dva porovnávají potlačení stínů bez a při použití blesku (vzdálenost cca 5m).

ISO až 4000. Večer v restauraci použitelné, nicméně s tiskem bych otálel. Při ISO 400 se objevuje barevný šum. Za zásadní považuji možnost focení do ORF (RAW) a následný převod například v Olympus Studiu. I takové snímky v testu naleznete. Je možné za cenu vyššího šumu nechat detaily. Nebo naopak potlačit při nižších ISO (např. 400) barevný šum.

Závěr

Olympus SP-510UZ je fotoaparátem pro náročnější uživatele, kteří však nechtějí investovat mnoho peněz. Absence stabilizátoru může sice odradit, ale cena kolem 7500,– jistě tento handicap vynahradí. „Obrovské“ citlivosti za hranicemi běžných zrcadlovek jsou za jistých okolností použitelné, nikoliv však pro výstavní fotografii. Množství funkcí (včetně alarmu) může majitele překvapovat dlouho. Během testu jsem mimo zmíněného potvrzování v Menu nenalezl žádnou nepříjemnou vlastnost. Za neskutečnou považuji výdrž, protože více než dva tisíce snímků je až zarážející.

Děkuji firmě Olympus za zapůjčení fotoaparátu k redakčnímu testu.