FotoInspirace, 3.díl – Fotografování koncertů

Chodíte rádi na koncerty a rádi byste si přinesli také něco na památku? Jste začátečníci a chcete získat nějaké základní informace o vhodné technice a postupech fotografování koncertů? Tak právě vám je určen následující článek, ve kterém se podíváme na teorii, praxi, vhodnou techniku a v neposlední řadě také na otázku získání svolení pro fotografování.

Příprava, technika

Pro fotografování koncertů je nutná poměrně obsáhlá příprava. Úvodem je nutno si uvědomit, na jaký koncert vlastně jdeme a v jakém prostředí se bude odehrávat. Podle toho také volíme výbavu, kterou si vezmeme s sebou. Úplně ideální je samozřejmě zrcadlovka s výměnnými objektivy. Pokud jdeme do malého klubového prostředí, tak bude většinou stačit základní objektiv, případně jen střední teleobjektiv. Pokud vyrazíme na velký koncert například do velké sportovní haly, tak využijeme spíše delší skla a to v ideálním případě kvalitní, vysoce světelné teleobjektivy. Nejlepší volbou jsou asi skla typu 70–200/2,8 případně v kombinaci s telekonvertorem. Pokud je objektiv nebo tělo zrcadlovky vybaveno také stabilizátorem obrazu, tak tím lépe, protože pak můžeme používat nižší citlivost ISO a tím i omezit nežádoucí šum. Použitelné jsou samozřejmě i obvyklejší modely 70–300/4–5,6. Tady už ale musíme počítat s nižší světelností a tím i s nutností používat vyšší hodnoty citlivosti ISO. V obou případech velmi dobře využijeme i střední světelné teleobjektivy. Ty ale vlastní jen minimum uživatelů, a proto velmi dobře poslouží například portrétní objektivy a nebo také makroobjektivy, které mívají ohniskovou vzdálenost cca od 85mm a světelnosti f/1,8 do ohniska 180mm a světelnosti f/3,5.

Použitelné jsou i kompaktní fotoaparáty. Tady však platí daleko více omezení a využitelné jsou spíše jen na celkové záběry koncertní scény a nebo případně na koncertech, které se konají ve dne pod širým nebem a kde jsou také světelné podmínky podstatně příznivější. Vhodnější jsou kompaktní přístroje s větším rozsahem zoomu a delším ohniskem. Dobrým pomocníkem budou jistě i stabilizátory obrazu, které do jisté míry eliminují nižší světelnost objektivů kompaktních přístrojů a nižší použitelnost vysokých citlivostí ISO.
Použití fotografických blesků na koncertech příliš nedoporučuji. Jednak to mnoha interpretům vadí, protože se mohou záblesku leknout, nebo je může i krátkodobě oslepit a pak se nemohou plně soustředit na hudební výkon. Můžeme tím rušit i ostatní účastníky koncertu a v neposlední řadě může použití blesku narušit celkový dojem z koncertu, protože může i přebít osvětlení scény a tím i porušit atmosféru koncertu, kterou daleko lépe vystihneme při fotografování bez blesku.

Vyžádání souhlasu k fotografování a ohleduplnost

Pokud se už tedy rozhodneme, že vyrazíme fotografovat na některý z koncertů oblíbené kapely či sólisty, musíme si také uvědomit ne zrovna příjemný fakt, že ne na všech koncertech se může volně fotografovat. Není mi úplně přesně jasné, proč někteří interpreti dělají s fotografováním na jejich koncertech takové drahoty, ale bohužel je to fakt, se kterým nejde mnoho udělat a musíme jej respektovat, protože v některých případech může situace dojít až tak daleko, že pokud se vyskytne nepovolený fotograf, tak interpret či kapela požadují jeho vyvedení pod pohrůžkou ukončení koncertu. Mám-li být konkrétní, tak například pokud byste si chtěli vyfotit Jana Nedvěda, tak si raději rovnou nechte zajít chuť. Naopak výborné zkušenosti mám třeba s Druhou trávou Roberta Křesťana, s ETC … Vladimíra Mišíka či s legendárním Blue Effectem Radima Hladíka. U méně známých kapel pak zpravidla problém nebývá nikdy, nicméně i tady by měla být samozřejmou slušnost a dohoda ještě před začátkem koncertu. Velmi často se ale také stává, že drahoty dělají pořadatelé a samotným interpretům je to přitom úplně jedno. Vřele proto doporučuji nedomlouvat se na fotografování s pořadatelskou firmou, ale přímo se členy kapely, v nejhorším případě s jejich zastupující agenturou. Většinou však trvají na tom, že snímky nesmí být komerčně využity a že je nutno fotografovat bez blesku, aby nebyli rušeni hudebníci ani návštěvníci v hledišti koncertu. Pokud už svolení k fotografování dostanete, tak se snažte nerušit svým počínáním a už před koncertem (doporučuji dorazit aspoň hodinu před začátkem) si vyhlédněte vhodné místo v hledišti nebo i mimo ně ale tak, aby jste nezacláněli před pódiem ostatním divákům. Pak by se vám mohlo stát, že budete i přes svolení napomenuti či rovnou vyvedeni.

Kompozice a nastavení aparátu

Na koncertech bývá většinou největším problémem vystihnutí vhodné kompozice. Na pódiu se totiž vyskytuje celá řada rušivých prvků. Pravděpodobně nejhorší jsou mikrofony. Zachytit interpreta tak, aby nebyl zacloněn mikrofonem je často téměř nemyslitelné. Doporučuji proto už před koncertem prozkoumat jejich rozmístění a případně se zeptat zvukařů, jaké u nich bude konkrétní rozmístění jednotlivých hudebníků během samotného vystoupení. Často proto bývá nejvýhodnější stanoviště nikoli přímo před nebo pod pódiem, ale mírně stranou buď v první řadě nebo úplně stranou od sedadel v hledišti. V takovém postavení je však zase prakticky nemožné získat v záběru oční kontakt s interpretem. Je to však pořád lepší, než mít na fotce obličej zastíněn mikrofonem. Rozhodně však nedoporučuji pokoušet se o oční kontakt snahou upozornit na sebe – tím můžete opět hudebníky rušit v jejich koncentraci na hudební produkci.
Také se často prostě nevyhnete tomu, aby se vám fotografovaný hudebník překrýval s některou součástí vybavení pódia, které je umístěno za ním ale opět bych řekl, že je to lepší, než mít obličej zastíněn mikrofonem. Velmi často se dnes také setkáváme s problémem osvětlení, které bývá často umístěno za kapelou, takže jsou všichni aktéři prakticky po celou dobu vystoupení v prudkém protisvětle. Z jejich hlediska je to jasné, protože nechtějí být oslňováni reflektory ale pro fotografa je to velmi neblahé. S tím však bohužel nejde udělat prakticky nic. Někdy však lze protisvětlo využít k zajímavému kreativnímu snímku. Výhodným stanovištěm může být také balkón. Z nadhledu totiž můžete lépe eliminovat překrytí mikrofonem a také vliv protisvětla zde nebývá tak silný. Na druhou stranu je ale nutno fotografovat na větší vzdálenost, a proto jsou kladeny vyšší nároky na kvalitu použité techniky, hlavně pak objektivu.
Velmi důležité je pak také nastavení samotného fotoaparátu, protože na koncertech bývají často velmi náročné světelné podmínky, především s ohledem na správné stanovení přesné expozice. Doporučuji proto použít bodové měření expozice a měření provádět podle pleťovky interpretů, nejsnáze asi podle obličeje. Scéna však může být často velmi kontrastní s velkým rozsahem světel a stínů, proto může být také vhodný režim s předvolbou clony s využitím korekčních expozic, pro zamezení přepalů na silně nasvícených partiích scény. Vhodně použít můžete i plně manuální režim s kontrolou expozice na LCD monitoru vašeho digitálního aparátu. Pokud fotografujete na film a nemáte tak možnost kontroly expozice přímo na místě, tak je asi nejspolehlivější metodou již zmíněný režim bodového měření expozice.

Pokud se nejedná o koncert pod širým nebem, kde je světla dostatek, tak je také nutno použít vysoce citlivý film nebo na digitálním aparátu nastavit vysokou citlivost ISO. U filmu lze bez problémů použít film o citlivosti kolem 1600 ISO. U aparátů digitálních pak u kompaktů nedoporučuji překračovat hodnotu 400 v nejhorším případě 800 ISO, kvůli nežádoucímu digitálnímu šumu v méně exponovaných partiích kompozice. U digitálních zrcadlovek se pak nemusíme bát ani vyšších citlivostí, úplně nejvyšší hodnotu však ani zde nedoporučuji a lepší je jít maximálně na hodnotu o jeden stupeň nižší, než kolik je dostupné maximum. Pokud použijete vysoce světelný objektiv, tak není nutné ani to a často se dá vystačit s hodnotou kolem 400 ISO.
Ve všech případech také není nutné používat příliš vysoké hodnoty clony. Při fotografování hudebníků můžeme často využít právě nízkých clonových čísel pro jejich oddělení od pozadí. Úplně nejnižší clonové číslo však také raději nedoporučuji, protože řada objektivů nemá při této hodnotě úplně ideální kresbu. U kvalitních a vysoce světelných objektivů to sice často tak úplně neplatí, ale i zde doporučuji cca jeden stupeň přiclonit, protože hloubka ostrosti při minimální cloně může být nedostatečná, což nemusí být patrné ani na velkých LCD monitorech digitálních zrcadlovek a můžete si tak ušetřit zklamání, na které by jste jinak přišli až doma. To platí především pro objektivy se světelností f/2,8 u kterých doporučuji přiclonit cca na f/4. Mě osobně se velmi dobře osvědčil například makroobjektiv Sigma 150mm f/2,8 EX DG HSM, u kterého jsem clonil právě na f/4. Jeho pevné ohnisko je zárukou špičkové kresby, ohnisko je tak akorát a výhodou je samozřejmě i vysoká světelnost a rychlý (bezhlučný) ultrazvukový motor ostření HSM. Výborné jsou na tento účel také objektivy 70–200mm f/2,8 ideálně v provedení se stabilizátorem, případně nasazené na těle se stabilizovaným či­pem.

Závěr

Čekání na teplé a slunečné dny může být pro fotografa před začátkem jara nekonečné a tak právě fotografování na koncertech může být nejen příjemným zkrácením čekání na hlavní fotografickou sezónu. Stačí jen zvolit zajímavý koncert, sbalit potřebnou techniku a vyrazit. Načerpané zkušenosti se pak dají využít i v kteroukoli jinou roční dobu a využít je lze i na oblíbených letních koncertech či festivalech pod širým nebem. Na vaše snímky nejen tohoto tématu se budu těšit v naší FotoGalerii. Ahoj a dobré světlo.