Přinášíme další pokračování seriálu o tvorbě vlastních černobílých fotografií. Tentokrát jsou tématem zvětšováky a praktické rady pro zřízení fotokomory. Jsem zvědav, zda nás černokomorníků bude někdy zase více, či jsme druh na vymření...
Základní popis zvětšováků MEOPTA a objektivů k nim
Účelem dnešního dílu není opisování sekce Historie z firemního webu Meopty (www.meopta.cz) kde najdete velmi kvalitně zpracovanou historii všech zvětšováků, ale spíše pokus o zamyšlení se nad tím, co už nebrat a co nám naopak skvěle poslouží. Samozřejmě zvětšováky nedělá jen Meopta, ale např. německý DURST a jiní. Zahraniční stroje jsou v našich zeměpisných šířkách však spíše popelkou, domácí produkce vede.
 |
 |
Je proto velice pravděpodobné že Váš první zvětšovák spatřil světlo světa v přerovské Meoptě. Stačí si projít inzerci a najdete desítky inzerátů. Zadarmo, za flašku, za pět set – to jsou nejčastější ceny kousků co strávily mnoho let na půdách nebo ve sklepích. Tři tisíce je cenový strop pro mladší přístroje z druhé ruky bez barevné hlavy a objektivu ve výborném stavu. Ceny nových zvětšováků se pohybují mnohem výš a asi je i zbytečné pořizovat si „fungláč“, když existuje takový převis nabídky. Přece jenom temnokomorníci jsou na ústupu (bohužel).
Takže Meopta vyrábí tři základní řady zvětšováků. Jsou to Axomat, Opemus a Magnifax. Liší se zásadně možností zpracovávaných formátů. Axomat je výlučně na kinofilm, Opemus umí i 6×6 a Magnifax 6×9. Samozřejmě s objektivem odpovídající ohniskové vzdálenosti. Rozdíl je i ve váze a „fortelnosti“ zpracování. Pozor tady platí, že těžší znamená většinou lepší (stabilnější). Důležitým parametrem je výkon žárovky – měl by být 150 W.
Projděme si nyní spolu se světelným paprskem cestu z wolframovéhu vlákna žárovky na fotopapír.
- První, co paprsku lemuje cestu dolů je černě vymalovaná plechová komora a na jejím konci kondenzor. Jedná se o masivní skleněné čočky zasazené do plechového rámečku, které rozptylují a vedou světlo k objektivu. Každý zvětšovák má ve výbavě jeden nebo dva kondenzory (jsou číslovány podle ohniskové vzdálenosti objektivu). Tady ale platí že kondenzor z 6×6 (9) lze používat i na kinofilm – dochází pouze k malému prodloužení doby osvitu.
- Mezi kondenzorem a výřezem pro držák filmu by měl být šuplík na multigradační filtry. Toto umístění garantuje nesnížení optické kvality. Filtry lze nouzově používat i pod objektivem tak, že vymáčkneme červené sklíčko a klademe filtry na obroučku. Tady už ale ke zhoršení kvality dochází. Pokud je filtr v šuplíku paprsek se obarví a podle nové vlnové délky se projeví nebo neprojeví na multigradačním fotopapíru.
- Dalším místem kam světlo doputuje je negativ. Pokud seženete zvětšovák, kde se negativ vkládá mezi dvě sklíčka, pryč s nimi. Ve fotokomoře zjistíte, že neexistuje něco jako čisté sklo. Ať děláte co děláte, najdete na něm prach, chloupky i otisky prstů. Vzhledem k blízkosti negativu se vše zaručeně ostře přenese na papír. Takže je potřeba obstarat si plechové rámečky na negativy. U kinofilmu fungují naprosto bezvadně, u středního formátu může být problém s rovností negativu. V tom případě lze nahoru dát antinewtonovské sklo. Pokud však máme plochý negativ, jde i s formátem 6×6 pracovat beze skel.
- Paprsek prošel v rovině negativu a teď už se každé smítko v cestě nějak projeví na výsledku. Dalším koridorem je černý papírový měch a na jeho konci srdce a současně oko zvětšováku – objektiv.
- V objektivu si paprsek užije lomu na několika spojných (a možná i rozptylných) čočkách. Konstrukce objektivu má zásadní vliv na jeho vlastnosti. Počet a pořadí čoček má své odborné názvy (např. triplet) i hovorové pojmy, většinou odvozené od toho, jak tyto objektivy pojmenovával Carl Zeiss. Pro nás je důležité vědět, že objektiv rozhodne o tom, jaká bude ostrost a celkové podání zvětšeniny. Prach na čočkách se neprojevuje jako tečky (tak se chová prach na negativu), ale spíše místním rozostřením. Přesto je potřeba mít po ruce štěteček na čištění a nepoužívat rukáv od košile jako utěrku. Vůbec nejhorší je ofukování (a následné poplivání) pusou. Gumový balónek je zázračný pomocník. Vlastní objektiv je zašroubován v plechovém košíčku, kde ho lze obrátit (když má měch malý rozsah).
- No a po průchodu poslední čočkou jsou kostky neodvratně vrženy. Náš paprsek dopadne na fotopapír, kde udělá paseku ve stříbrné nebo bůhvíjaké vrchní vrstvě a připraví ji tak na koupel ve vývojce.
Co z výše uvedeného popisu plyne?
- Zvětšovák musí zajistit rovinnost mezi negativem, objektivem a základní deskou. Toto je klíčový bod konstrukce a pokud není splněn nedosáhneme celoplošně ostrých fotografií.
- Důležitá je světlotěsnost, aby neunikalo žádné falešné světlo škvírami, kolem šuplíku atd.
- Podstatný vliv na komfort práce má hladký chod všech aretačních koleček.
- Měch nesmí být jakkoli poškozen.
No a které výrobky splňují tyto náročné požadavky? Pokud bych měl radit s nejlepším vědomím a svědomím, tak bych doporučil řadu Magnifax od modelu 3a výše. Odpadají starosti pokud časem zkusíte větší formát (až do 6×9 cm) a jeho celková robustní stavba je zárukou stability a trvanlivosti. Proč až 3a – důvodem je ozubená tyč, která přesně aretuje a umožňuje lehké ovládání hlavy nahoru a dolů. Mimochodem u Magnifaxu 3a dostanete na desku zvětšeninu 30×40 (kinofilm, objektiv 50mm), takže odpadají cvičení s promítáním na stěnu a rozhašením pracně seřízené (gumové kladivo není výjimkou) rovinnosti. Netvrdím že Opemus nebo Axomat nebrat – ale i tady bych se držel novějších modelů (Axomat 4, Opemus 5) a u Axomatu opravdu zvažte nemožnost práce se svitkovým filmem. Pokud máte na začátek nějaký zvětšovák z kategorie za flašku, vůbec se ho nebojte. Dlouho jsem používal stařičký Opemus IIa s vymáčklým sklíčkem (na filtry) a i na takovém kousku se dají získat všechny potřebné temnokomornické návyky. Navíc zjistíte, že červené sklíčko je nepotřebné…
 |
 |
Samostatnou kapitolu je výběr objektivů. Potkáte se nejčastěji s objektivy Belar a Anaret. Vzácněji s Meogonem (vše z Meopty). Každý může mít jiný závit pro našroubování, světelnost, ohniskovou vzdálenost, max. clonu. Vyrábělo se jich opravdu mnoho typů a jsou jich plné bazary. Základní rada je asi taková: Belar nebrat, Anaret musíte mít štěstí na dobrý kousek a Meogon už stojí skoro tolik co EL-Nikkor nebo Rodagon (to už jsou velmi kvalitní značky). Opravdu nečekejte jednoznačné doporučení, záleží na vaší peněžence a na štěstí natrefit v bazaru na dobrý kousek. Do začátků Anaret rozhodně stačí, hlavně aby to byl typ, který našroubujete do vašeho kalíšku.
Praktické rady a zásady pro zřízení fotokomory
 |
 |
Zařízení jsme podrobně probrali v minulém dílu, teď pár spíše ergonomických rad.
- Pokud můžete, dejte za zvětšovák na zeď tmavou barvu, pohltí falešné světlo.
- U veškeré chemie evidujte její stáří a kolik fotek jste v ní vymáchali (plocha snímků je to určující hledisko), abyste ji včas vyměnili za novou.
- Pracovní prostor si uspořádejte logicky. Pokud jste pravák, tak nalevo zvětšovák, pak tři misky (pozor na nechtěnou kontaminaci) vývojka-přerušovač-ustalovač a nakonec nebo za sebe prací nádobu. Pinzety do misek, drobnosti logicky uspořádat.
- Balík papírů otevírejte vždy jen potmě, vyndejte jeden a pak rozsviťte červené světlo. Naučte se rub a líc poznávat pohmatem. Ruce musí být čisté a suché. Prsty od ustalovače jsou nejjistější způsob jak zničit papír ještě před tím než ho naexponujete.
- Vyvolejte a ustalte si jeden neexponovaný papír, na ten pak zaostřete. Vyndaný neexponovaný papír pak jen dáte na jeho místo a přímo exponujete (pokud máte zarážky lze to zvládnout ve tmě).
- Buďte šetrní ke svým negativům, nenechte je navlhnout, zaprášit. Ihned po práci je ukliďte do trezorku.
- NIKDY NEBUĎTE LÍNÍ VYNDAT RÁMEČEK S FILMEM PŘI POSUNU NA DALŠÍ POLÍČKO. Jen zvíře šoupá negativ tam a zpět mezi skly nebo plechy a nechá ho nenávratně odírat.
- Kontrolujte si rovinnost zvětšováku. Nejsnadněji tak, že promítnete a max. zvětšíte perforaci kinofilmu. Pak změříte pravítkem co nejpřesněji rozteč horních okrajů děr ve směru horní-dolní a levá-pravá. Pokud není údaj stejný, je potřeba sjednat nápravu.
- Sežeňte si náhradní žárovku.
- Velké zvětšeniny se dělají na zem nebo na stěnu, tyč zvětšováku se vytočí do osy mimo desku nebo se o 90 stupňů obrátí zvětšovací hlava. Zkuste ale zatím vystačit s tím, co dostanete „na desku“.
- Nenechte se unést možností dělat maxivýřezy. Výsledek nestojí za nic. Obzvlášť u kinofilmu je potřeba zvětšovat pokud možno celé políčko.
- Nedělejte příliš mnoho fotek najednou, je potřeba vyladit každou zvětšeninu. Kolikrát tři dobré za večer jsou vynikající výsledek. Temná komora není o kvantitě, ale o kvalitě.
- Dělejte ze začátku hodně proužkových zkoušek a zároveň si trénujte odhad. Po čase se mrknete na osvícenou desku a řeknete si – tohle bude osvit 50 sekund při f8.
- Držte se osvitových dob 15 sekund až minuta, pokud možno při optimální cloně zvětšovacího objektivu
 |
 |
Příští díl budeme věnovat fotografickým papírům, obzvlášť práci s těmi multigradačními.