Nikon připravil pro předvánoční trh další pokračování úspěšné série digitálních zrcadlovek střední třídy, konkrétně model D90, který navazuje na předchozí typy D80 a D70. V mnohém se svým předchůdcům podobá, ale v mnohém byl také inovován. Podrobně se na něj podíváme v následujícím redakčním testu.
 |
 |
Tělo – mechanické provedení a ovládání
Nový Nikon D90 se na první pohled od svého předchůdce D80 výrazně neliší a rozměry dokonce zůstaly naprosto stejné. Trošku překvapivě se zvýšila hmotnost, i když ne o moc – z 585 na 620 gramů. Nejvýraznější změnou na samotném těle aparátu je především 3“ LCD monitor na zadní stěně, který je totožný s vyššími modely D300, D700 či D3 a disponuje rozlišením 920.000 obrazových bodů. To je samozřejmě velký přínos, protože velký monitor nejen usnadňuje manipulaci s menu, ale hlavně přináší vyšší komfort při kontrole pořízených snímků přímo v terénu. Tomu napomáhá příkladné zobrazení všech expozičních parametrů pořízených snímků a chybí už snad jen indikace podexponovaných partií snímků. Také menu aparátu je tradičně zdařilé, barevně přehledně rozlišené na jednotlivé skupiny a také s možností vytvoření vlastního menu nejpoužívanějších funkcí.
 |
 |
 |
 |
Poctivě řešený je také hledáček, realizovaný pentagonálním hranolem a s nepatrně navýšeným pokrytím fotografované scény z 95 na 96% plochy. Matnice je u Nikonu již tradičně řešena současně jako průhledový displej, který zobrazuje nejen ostřící body, ale také ikonky upozorňující na docházející baterii, nevloženou paměťovou kartu a také na aktivovaný černobílý režim. Nechybí ani možnost aktivace pomocné mřížky bez nutnosti výměny matnice. Také stavový displej v hledáčku je dobře vyřešen a zobrazuje veškeré důležité informace o nastavení fotoaparátu, včetně citlivosti ISO – i když toto zobrazení je nutno aktivovat v uživatelských funkcích na úkor počítadla snímků, které se ještě vejdou na aktuálně vloženou paměťovou kartu. Totéž platí i pro stavový displej na horní straně aparátu.
Jinak je tělo tradičně v černém provedení a jeho mechanická konstrukce je celoplastová. Použité plasty jsou však kvalitní a dostatečně silné, takže tělo působí dostatečně robustním a masivním dojmem. Dobře se drží i ve větší ruce a také koncepce rozmístění ovládacích prvků vychází z osvědčených firemních schémat. Přibylo snad jen samostatné tlačítko pro aktivaci režimu živého náhledu, jinak tělo více méně kopíruje svého předchůdce. Ovládání je založeno na dvojici otočných voličů a křížovém přepínači na zadní stěně přístroje. Všechny podstatné funkce jsou vyvedeny do samostatných tlačítek či přepínačů a jsou také vhodně a logicky označené. Drobným neduhem zůstalo snad jen provedení otočného přepínače expozičních režimů, také převzaté z předchůdce D80. Volič totiž nemá aretaci a je umístěn na samém okraji těla, takže se občas stane, že při praktickém nasazení dojde k jeho nechtěnému přepnutí do jiné polohy při vkládání či vytahování z brašny.
Celkově tak lze provedení těla fotoaparátu i koncepci jeho ovládání hodnotit jako vynikající, snad jen s drobnou výtkou k již zmíněnému nezobrazování podexponovaných partií snímků a provedení přepínače expozičních režimů. Naopak je nutno ocenit dostatečnou robustnost, i přes plastové provedení a také kvalitní hledáček a LCD monitor.
 |
 |
Objektivy
Zajímavým zjištěním je fakt, že nový Nikon D90 byl na trh uveden včetně nového základního objektivu AF-S DX VR 18–105mm f/3,5–5,6 G ED a to i přesto, že právě šířka nabídky těchto objektivů je jednou z hlavních předností tohoto výrobce. Žádný jiný konkurent nemá k dispozici tak širokou nabídku základních objektivů. Nikon tak zjevně sází na osvědčenou taktiku a dalším modelem přibližuje kvalitní základ výbavy dalším fotografům. Nový objektiv je totiž velmi levný (aktuální cena v 10/2008 samostatného objektivu je cca 6.600,– Kč včetně DPH, v setu s D90 pak kolem 5.000,– Kč) a to i přesto, že je skutečně velmi dobře vybaven i zkonstruován. Jedinou stopou, která naznačuje snahu o snížení ceny objektivu je jeho plastový bajonet. Jinak je objektiv vybaven ultrazvukovým motorem ostření SWM a také stabilizátorem obrazu VR. Samozřejmostí je také vnitřní ostření s neotáčejícím se předním členem a tvarovaná sluneční clona v ceně objektivu. Také mechanicky je objektiv povedený a i přes plastovou konstrukci působí robustně a žádný pohyblivý prvek nevykazuje nežádoucí vůli. Také opticky si objektiv vede velmi dobře a navazuje tak na velmi dobré zkušenosti s předchozími stájovými kolegy. Viz ukázková foto v původním rozlišení.
Další zajímavou novinkou je nový, vysoce světelný objektiv s pevným ohniskem AF-S Nikkor 50mm f/1,4 G. Tento objektiv je již také využitelný pro fotoaparáty s formátem čipu FX nebo pro filmové přístroje. Objektiv je velmi slušné konstrukce s kovovým bajonetem a gumovým těsněním bajonetu. Také u něj je v ceně nejen sluneční clona ale i měkké pouzdro. Ukázkové foto je na snímku č.15. Jeho cena bohužel v době psaní tohoto článku ještě nebyla známa, nicméně do prodeje by měl jít každým dnem.
Doplněním a rozšířením základního setu s objektivem AF-S DX VR 18–105mm f/3,5–5,6 G ED by mohl být také teleobjektiv AF-S VR 70–300mm f/4,5–5,6 G ED, který najdete na produktovém snímku č.9. Také tento objektiv je solidní mechanické konstrukce s kovovým utěsněným bajonetem a je také vybaven ultrazvukovým motorkem ostření SWM a stabilizátorem obrazu. Dá se předpokládat, že tento objektiv bude také k dispozici v cenově zvýhodněném setu. Výhodou této kombinace objektivů může být i shodný průměr filtrového závitu, tedy 67mm. Pro oba objektivy tak můžete používat stejné filtry, což zejména u filtru polarizačního znamená značnou finanční úsporu.
Čip
Základem samotného digitálního fotoaparátu je jeho snímací čip. Nikon v tomto případě přešel na typ s technologií CMOS a použil čip formátu DX (APS-C) s rozlišením 12,3 milionu efektivních obrazových bodů. Maximální rozměr obrazového výstupu je tak 4288×2848 obrazových bodů. Snímky lze ukládat v obvyklých formátech JPEG nebo NEF (RAW), případně v obou současně. Snímky se ukládají stejně jako u modelu D80 na paměťovou kartu typu SD a to včetně podpory pro vysokokapacitní formát SDHC. Použitelné barevné prostory jsou obligátní RGB a sRGB. Dalším důležitým parametrem je dostupný rozsah nastavitelné citlivosti ISO. K dispozici je základní rozsah ISO 200 až 3200, který lze v uživatelských funkcích rozšířit až na ISO 100 až 6400. Použít lze také automatickou volbu citlivosti, kdy lze v aparátu detailně nadefinovat výchozí citlivost, kritický expoziční čas, od kterého smí automatika citlivost navyšovat a hranici, na jak vysokou citlivost až automatika může dojít.
Nyní se již podívejme na praktickou ukázku míry šumu v obraze na reálných snímcích. Na obrázku č.17 je celková zkušební noční scéna, složená ze dvou polovin, přičemž levá polovina byla pořízena s nastavením vyvážení bílé na předvolbu pro žárovkové světlo a pravá polovina byla ponechána na automatické vyvážení bílé. Tady je zajímavé, že v tomto případě si s vyvážením barvy světla možná lépe poradila automatika. Nicméně stále platí, že hodně záleží na konkrétní situaci a ideální je použít předvolbu a nebi úplně nejlépe použít ruční změření podle referenčního bílého objektu. Vyvážení bílé barvy pak samozřejmě provést i jako postproces v grafickém editoru z fotografií pořízených do formátu NEF (RAW).
Mnohem zajímavější však je sledovat, jak se míra šumu projeví na jednotlivých snímcích při postupném zvyšování citlivosti ISO. Toto srovnání najdeme na ukázce č.18, kde jsou 100% výřezy ze zkušební scény při všech dostupných citlivostech. Z výsledku je viditelné, že až do hodnoty ISO 800 je nárůst šumu skutečně jen nepatrný, na samotné hranici rozeznatelnosti. Při hodnotě ISO 1600 je již viditelnější nárůst šumu, ale pořád ještě na velmi dobré úrovni. Teprve při ISO 3200 je už šum patrnější, ale neobjevuje se rušivý barevný šum a ani není patrný příliš velký vliv na vykreslení detailů. Patrná je mírná desaturace. Při maximální hodnotě ISO 6400 je již šum zřetelný a viditelná je i zřetelnější celková desaturace snímku. Nicméně při posuzování je dobré prohlédnout si snímky detailně a hlavně různě intenzivně osvětlené partie, a proto si na ukázkách č.19 až 21 můžete stáhnout a prohlédnou originální snímky v plném rozlišení při trojici nejvyšších citlivostech ISO 1600, 3200 a 6400.
Laboratorní testy
Další zajímavou kategorií pak jsou výsledky ryze laboratorních testů, prováděných v testovací laboratoři asociace DIWA, které je FotoAparát.cz členem. Pro lepší posouzení jsem zároveň provedl srovnání těchto výsledků s konkurenčními přístroji Canon EOS 50D a Pentax K20D. Na první ukázce č.22 se napřed podívejme na přímé srovnání míry šumu v obraze u těchto tří fotoaparátů. Z grafu je viditelné, že v tomto ohledu dosahuje konkurenční model od Canonu podstatně lepších výsledků a to prakticky v celém rozsahu měřených hodnot, přičemž čímž vyšší hodnota ISO, tím je rozdíl patrnější. Také Pentax dosahuje lepších výsledků, ale zde již není rozdíl tak výrazný a také u něj dochází ke značnému rozptylu úrovně šumu v jednotlivých barevných kanálech.
Na dalším grafu č.23 je znázorněn odstup signálu od šumu v závislosti na použité citlivosti ISO. Tady jsou již výsledky mnohem vyrovnanější. Konkurenční Canon opět dosahuje lepších výsledků v celém rozsahu, ale rozdíl je mnohem méně výrazný. Pentax dosáhl podobných výsledků jako Nikon, přičemž je zajímavé, že výsledky při vyšších citlivostech jsou skoro stejné. Hůře dopadl Pentax při nízkých hodnotách a to ještě navíc opět se značným rozptylem v jednotlivých barevných kanálech, což by se dalo očekávat spíše naopak při hodnotách vysokých.
Opačně dopadlo srovnání dynamického rozsahu těchto tří vzorků aparátů. Tady Nikon dopadl nejlépe a výsledek je velmi vyrovnaný při všech citlivostech. Model ze stáje Canonu je při nižších citlivostech jen nepatrně slabší a viditelnější rozdíl je zřejmý až při hodnotách ISO 3200 a 6400. Nejhůře pak dopadl Pentax, kde dochází k výraznějšímu poklesu dynamického rozsahu již u hodnoty ISO 800.
Celkově lze říci, že Nikon D90 dopadl ve srovnání s Canonem EOS 50D hůře především s ohledem na míru šumu v obraze a odstupu signálu od šumu. Rozdíl koriguje nepatrně lepším dynamickým rozsahem. Omluvou budiž to, že EOS 50D je přeci jen o něco vyšší (a dražší) modelovou řadou. Ve srovnání s Pentaxem dopadl Nikon zhruba stejně, nebo jen nepatrně hůře.
 |
 |
 |
 |
Funkce
Vybavenost funkcemi je u Nikonu D90 na vysoké úrovni. Například měření expozice je realizováno třemi nezávislými systémy. Asi nejpoužívanějším bude režim 3D Color Matrix, který měří expozici ve 420 měřících zónách, přičemž bere v úvahu i barvu fotografovaných objektů a jejich vzdálenost od objektivu. Výsledky navíc v reálném čase porovnává s databází parametrů 30.000 snímků, uložených ve fotoaparátu. Další metodou je měření se zdůrazněným středem, u něhož lze navíc uživatelsky nastavit velikost středové plochy, na kterou je kladen největší důraz. Nechybí ani přesné bodové měření, které je možno svázat s aktivním ostřícím bodem a které měří expozici z plošky jen asi 2% obrazové plochy. Závěrka fotoaparátu pracuje s rozpětím expozičních časů v hodnotách 1/4000 až 30 vteřin a samozřejmě nechybí ani možnost dlouhodobého otevření závěrky takzvaným časem B. Synchronizační čas s bleskem je 1/200 vteřiny.
Systém automatického zaostřování je řízen stejnou jednotkou jako u předchozího modelu D80. Jako celek je ale vylepšen o řízení, jež při vyhodnocování dat z ostřícího senzoru bere v úvahu i barvu objektu a využívá i systém detekce motivu. Samotný zaostřovací systém je 11-ti bodový s rozložením bodů do ležatého kosočtverce, přičemž středový senzor je zdvojený, křížový. Nechybí dnes již samozřejmý režim živého náhledu, ve kterém je možné ostřit také systémem detekce kontrastu s možností automatické detekce až pěti obličejů, přičemž systém zaostří na nejbližší. Při sériovém snímání je pak možné fotografovat rychlostí až 4,5 snímků za vteřinu, přičemž tuto rychlost lze v případě potřeby regulovat samostatnou uživatelskou funkcí. Vyrovnávací paměť pak pojme kolem 23 snímků v nejlepší kvalitě formátu JPEG a nebo kolem 6 snímků ve formátu NEF(RAW).
Nejzajímavější novinkou je především možnost pořizování videosekvencí. Nikon D90 se tak stal vůbec první digitální zrcadlovkou s touto funkcí. Video je možné natáčet v rozlišení 320×216, 640×424 a nebo ve vysokém rozlišení 1280×720 pixelů. Řada fotografů si řekne, že tato funkce je u zrcadlovky zbytečná a že patří spíše ke kompaktním přístrojům, ale možnost pořízení videosekvence se přece jen občas hodí a výborná je také kvalita záznamu, protože objektiv zrcadlovky je kvalitnější než naprostá většina objektivů běžných videokamer, což samozřejmě platí i pro snímací čip. Nikon D90 zaznamenává k obrazu i zvuk vestavěným mikrofonem. Při natáčení videa je také při použití vhodného objektivu daleko lepší možnost práce s hloubkou ostrosti oproti běžným kamerám. Záznam je pak velmi efektní při přehrávání na LCD nebo plazmových televizorech s vyšším rozlišením přes rozhraní HDMI, kterým je Nikon D90 také vybaven.
Ukázkové video si můžete stáhnout zde
Rozšíření doznala také funkce D-Lighting, která je u Nikonu D90 dostupná ve čtyřech úrovních. Pro zajímavost jsem doplnil ještě ukázku č.30, složenou z pětice snímků. První snímek je při standardním nastavení a další čtyři pak postupně při všech dostupných nastaveních funkce D-Lighting. Pro posouzení vlivu funkce na kvalitu snímku si můžete celou složeninu stáhnout v plném rozlišení (32MB). Snímky jsou pouze složené do jednoho, jinak jsou zcela bez úprav, tak jak byly uloženy přímo z fotoaparátu. Pro pořádek ještě dodám, že aparát byl nastaven na citlivost ISO 400 a fotografováno bylo časem 1/200 vteřiny při cloně f/8. Vyvážení bílé pak bylo nastaveno na předvolbu pro zataženou oblohu. Podle výsledku bych řekl, že v tomto případě byla funkce účinná a její vliv na kvalitu obrazu byl minimální. Za pozornost stojí také prakticky nulová chromatická aberace na ostré hraně světla a stínu na hranách střech domů.
Další zajímavou „vychytávkou“ je vylepšený histogram. Nejen že zobrazuje zvlášť hodnoty pro celkový obraz i odděleně pro jednotlivé barevné kanály, ale tato možnost je aplikovatelná i jen na určený výřez snímku. Rozšířeny byly také možnosti úprav snímku přímo ve fotoaparátu, včetně manuálního otáčení nebo korekce sférického zkreslení na základě údajů použitého objektivu. Dalšími možnostmi pak jsou ruční úprava geometrického zkreslení, ořez, imitace fotografických filtrů, tvorba černobílých variant snímků, zmenšování, zpracování souborů NEF(RAW), vyvážení barev, prolínání snímků do jednoho souboru, funkce D-Lighting a nebo redukce červených očí. Další funkce byly víceméně převzaty z předchozího modelu D80, přibyla snad jen ještě funkce automatického čištění čipu, jak jej známe například z modelu D300.
 |
 |
Příslušenství, cena a závěr
V kapitole o příslušenství se musím trochu více rozepsat o jedné velmi zajímavé novince, kterou je satelitní navigace Nikon GP-1, kterou najdete na ukázkovém produktovém snímku č.31. Podobná zařízení se již nějaký čas prodávají na zámořských trzích a většinou pocházejí od neznačkových asijských výrobců. Nikon GP-1 je tak prvním podobným zařízením od tradičního výrobce fotoaparátů. A jak to celé funguje? Velmi jednoduše, jednotka se nasune do sáněk blesku a přiloženým kabelem se propojí s tělem fotoaparátu. Přístroj se aktivuje, tělo potvrdí funkčnost komunikace zobrazením ikonky GPS na stavovém LCD displeji a pak už můžete jen fotografovat. Do každého snímku se pak do dat Exif uloží souřadnice místa, kde byl snímek pořízen. Pokud si pak snímek budete prohlížet ve firemním prohlížeči Nikon View NX (zdarma ke stažení na stránkách technické podpory Nikonu a také na přiloženém CD u fotoaparátu), stačí pak kliknout na ikonku Geo Tag v horní liště a program se připojí na oblíbený mapový server Google Maps a ukáže vám, kde byl snímek pořízen. To, že snímek obsahuje GPS data poznáte snadno podle miniaturní ikonky zeměkoule pod náhledem snímku. Můžete ale postupovat jinak a data do fotografie vložit zpětně. Pokud víte, kde byl snímek pořízen, stačí opět kliknout na Geo Tag, na Google Maps najít místo, kde byl snímek pořízen, tam kliknout do mapy a data se automaticky načtou a uloží do exifu snímku. Prosté, jednoduché a skvěle funkční. Přístroj Nikon GP-1 se ale zatím bohužel neprodává. Na trhu by se však měl objevit každým dnem. Bohužel zatím není známa ani cena, ale osobně ji odhaduji na něco mezi 2.000 a 3.000,– Kč včetně DPH. K dispozici by měl být i kablík, umožňující použití i na aparátech D200, D300, D700 a D3.
 |
 |
Obrázek č. 34 – Konektory Nikonu D90 Obrázek č. 35 – Kabelové dálkové ovládání MC-DC2 Obrázek č. 36 – Bezdrátové IR dálkové ovládání ML-L3
Velmi podstatnou vlastností fotoaparátu jsou také možnosti jeho příslušenství, protože je nutné si uvědomit, že v případě zrcadlovky nejde jen o samotný fotoaparát ale o celý systém dané značky. Silnou zbraní Nikonu je mimořádně rozsáhlá nabídka kvalitních základních objektivů ale i ostatních typů objektivů a celkového příslušenství obecně. Velmi oblíbené jsou například přídavné bateriové zdroje s možností použití tužkových baterií a se samostatnou vertikální spouští. Další kategorií jsou externí systémové blesky, kdy pro Nikon D90 je asi nejvhodnější volbou blesk Nikon Speedlight SB-600, který je dostatečně výkonný, cenově přístupný a s celou řadou funkcí. Za zmínku stojí především možnost jeho bezdrátové dálkové ovládání vestavěným bleskem přímo z fotoaparátu. Náročnější uživatelé pak mohou sáhnout po modelech SB-800 nebo SB-900. Specializovanějším fotografům je pak k dispozici také nabídka kruhových makroblesků. Dobré jsou také možnosti dálkového ovládání, kdy Nikon D90 lze ovládat pomocí kabelové spouště MC-DC2 nebo pomocí bezdrátového IR dálkového ovládání ML-L3. Samozřejmostí jsou také drobné doplňky, jako úhlové hledáčky, dioptrické čočky, okuláry, kabely, externí zdroje a řada dalších drobností. V neposlední řadě je to také specializovaný editační software Nikon Capture NX (nebo novější verze NX2) s řadou unikátních funkcí, šitých na míru právě digitálním aparátům značky Nikon.
Součástí dodávky aparátu v setu s objektivem AF-S VR 18–105mm f/3,5–5,6 G ED je samozřejmě tělo aparátu s krytkou zrcadlové šachty. Dále objektiv s oběma krytkami, tvarovanou sluneční clonou a měkkým pouzdrem. Dále je to dobíjecí Li-ion baterie EN-EL3e s rychlonabíječkou. Baterie je osazena čipem, který ve spolupráci s aparátem dokáže zobrazit stav baterie v procentech, počet pořízených snímků od posledního nabití a celkový stav baterie v rámci její životnosti s případným upozorněním na opotřebení a doporučení zakoupení nové baterie. V praktickém nasazení měla baterie vynikající výdrž a byla téměř k neutahání. Zvýšená spotřeba energie je pouze v režimu živého náhledu nebo při natáčení videa, kdy je nutno držet zrcátko ve sklopené horní poloze. Dále v balení najdeme AV a USB kabely, pěkný a pevný popruh kolem krku, krytku okuláru, krytku botky blesku, gumovou očnici a také velmi praktickou krytku LCD monitoru (viz ukázka č.32). V balení nechybí ani CD se softwarem Picture Project. V balení chybí snad jen kabel HDMI pro propojení fotoaparátu s LCD nebo plazmovým televizorem.
Zapomenout nesmíme ani na prodejní cenu, která je také velmi důležitým parametrem při výběru aparátu. Set s objektivem AF-S VR 18–105mm f/3,5–5,6 G ED pořídíme v solidním internetovém obchodě za cenu kolem 27.500 Kč včetně DPH (cena k 10/2008). Samotné tělo pak cca o 5.000 Kč levněji. Tuto cenu lze označit za velmi dobrou a to nejen s ohledem na samotný fotoaparát ale i s ohledem na výhodný set se skutečně kvalitním základním objektivem, jehož užitná hodnota je podstatně vyšší, než cena prodejní.
Závěrem si tedy ještě jednou shrňme základní výhody ale i nedostatky testovaného aparátu. K výhodám bych zařadit především velmi kvalitní setové objektivy, zcela mimořádnou nabídku funkcí a také příslušenství, velký LCD monitor, robustní mechanické provedení s dobře řešeným ovládáním a také velký a jasný hledáček. K nevýhodám patří absence indikace podexponovaných partií, absence měření s MF objektivy a také větší míra šumu při vyšších citlivostech ve srovnání s konkurencí.
Chtěl bych poděkovat českému zastoupení, firmě Nikon CZ s.r.o. za zapůjčení fotoaparátu. Na jejich webových stránkách také najdete další užitečné a nejen technické informace. Zakoupené aparáty zde lze také zaregistrovat, což může být velmi užitečné při jejich ztrátě či krádeži. Značkový servis vám také v případě potřeby kdykoli a 10× zcela zdarma a odborně vyčistí snímací čip.