Sahara: Fotografování White Desert

V článku najdete zkušenosti s fotografováním ve White desert (Bílá poušť), která je jedinečným kouskem egyptské západní Sahary. Bílá poušť je rájem pro krajináře. Musíte však překonat trochu potíží a to nejenom s fototechnikou. Všechny fotografie najdete na www.fotoatlas.cz v galerii Egypt, Západní poušť, White desert.

Když se řekne Sahara, většina lidí si představí nekonečné písečné pláně s občas procházející karavanou velbloudů. Největší poušť světa však zdaleka není tak jednotvárná. Vyskytují se zde nejrůznější druhy hornin, které jsou různě odolné vůči erozi.

White desert, v překladu Bílá poušť (v arabštině Sahara el Beyda), je jedinečné území, kde je poušť tvořena bílým vápencem, který je lépe odolný proti erozi než pískovce. Oblast leží mezi oázami Baharyia a Farafra v Západní poušti, ve vzdálenosti 570 km od Káhiry. Kdysi zde bývala mělká pánev pravěkého moře. Vítr obrousil vápencové usazeniny do neuvěřitelných tvarů. Vzhledem k tomu, že vápencové sedimenty mají různou horninovou strukturu, eroze zde vytvořila třeba oblast vápencových hub, stolů, mořských vln atd.. Jako kdybyste se octli v surrealistickém světě Salvátora Dalího.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 45–85mm/f 4.5, čas 1/8 s, clona f 16

Stolečky se fotografují celkem špatně, aby bylo vidět, že je to stůl. Je jich tu dnes asi deset či patnáct. Některé vznikají, jiné zanikají. Řidiče jsem přesvědčil, abych to k nim měl jen asi 50 metrů. Při prvním světle je vždy málo času. Naštěstí jsem si začal místa hledat již před východem slunce. Později, po východu jsem si začal hrát i s hloubkou ostrosti, abych stolky odpíchl od rušivého pozadí, kterého je tu moc.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 80–160mm/f 4.5, čas 1/125 s, clona f 11, polarizační filtr

Bylo už skoro poledne a dost špatné světlo. V lednu naštěstí svítí slunce i v poledne alespoň trochu z boku. Dost mi zde pomohl polarizační filtr.

Po staletí zůstávala Bílá poušť až do zcela nedávné doby chráněna před člověkem díky své odlehlé poloze v Západní egyptské poušti (Western desert). Ještě před čtyřmi roky sem trvala cesta z Káhiry dva dny terénním automobilem. Pak však došlo ke katastrofě. Silnici vyasfaltovali. Navíc se díky internetu začaly objevovat všude možně fotografie Bílé pouště, které začaly přitahovat pozornost. Dnes je White desert popsána i v průvodci Lonely Planet a na toto unikátní místo se začíná hrnout stále více turistů. Ochrana přírody v Egyptě prakticky neexistuje. V roce 2002 byla nad územím o rozloze 3010 čtverečních kilometrů vyhlášena státní ochrana, ale ta bohužel funguje spíše symbolicky.

White desert se tak pomalu dostává to kategorie globálních fotopointů jako je třeba Antelope Canyon v Arizoně, fotografování medvědů při tahu lososů na Brooks river v Národním parku Katmai na Aljašce nebo fotografování zvířat při migraci ze Serengeti do kráteru Ngorongoro v Africe. Není to samozřejmě masová turistika ala Hurghada, protože fotografických nadšenců naštěstí není zase tolik. Stále se jedná bez jakýchkoliv pochyb o jedinečný fotografický zážitek a zázrak přírody. Můžete zde nafotografovat úžasnou surrealistickou poušť. Nebude to ale pravdivá výpověď o skutečném stavu zdejší přírody, která trpí náporem turismu. Letos v lednu, což je mimo hlavní sezónu, v poušti tábořilo asi deset menších skupin. To je pak jen zlomek z celkového počtu, protože řada ne-fotografů tu jen projíždí. Těžké terénní automobily jezdí po poušti, kde se jim zachce a ničí větrem vypreparované skalnaté plošiny. Začíná být velkým problémem udělat snímek bez lidské šlápoty nebo otisku pneumatiky. Jedinou nadějí je vždy nějaká pořádná větrná bouře. Ta zde však zase tak často nebývá.

Fotografování White desert

Zimní období je asi nejlepším obdobím pro cestu do pouště. Není zde takové vedro. Na noc pod širákem si ale vezměte raději solidní spacák. Měl jsem jen deku od místních, zato jsem neměl pak problém s ranním vstáváním. V zimě se prodlužuje období, kdy se dají pořídit rozumné fotografie. V kombinaci s polarizačním filtrem to jde i v poledne, narozdíl od léta, kdy vpoledne moc šancí na dobrou fotografii nemáte. V průběhu dne se zvyšuje na Sahaře množství prachu v ovzduší. Díky rozptylu na prachových částicích je při západu obvykle více žlutých a červených paprsků než při východu. V mém případě však byl vlastní západ dvakrát prakticky zcela pod oparem. Svítila jen rudá obloha.

Hlavním problémem pro fototechniku je jemný písek. Zaleze doslova všude. Doporučuji mít s sebou dostatek plastových pytlů s gumičkami a pokud nefotografujete, je lepší dávat pytel i přes pouzdro s fotoaparátem a batoh s objektivy. Určitě nevyměňujte objektiv v otevřeném prostranství, pokud fouká vítr!

Při fotografování White desert uplatníte všechny objektivy. S Pentaxem 645 jsem si vzal objektivy s ohniskovými vzdálenostmi ekv. 35mm: 20mm, 28–50mm, 50–100mm a 200mm a všechny jsem využil. Na den s ideálními podmínkami počítám 4 svitkové filmy na 16 obrázků. Všechny filmy s citlivostí ISO 100, pouze jeden ISO 400 vzhledem k tomu, že jsem bral stativ. Vedle polarizačního fitru je zde klíčový i půlený šedý filtr pro snížení kontrastu oblohy.

Musím říci, že první ráno jsem byl zcela šokován, jak turisté s terénními automobily zničili poušť. Snímky panenských surrealistických krajin některých krajinářů prostě nejsou pravdivou výpovědí o stavu přírody. Snažil jsem se proto občas zachytit i tu smutnou realitu, jak člověk ničí nádhernou přírodu, mnohdy nevratně.

Pentax 645N, objektiv Pentax SMCP FA 35mm/f 3.5 film Fujichrome Provia ISO 100, f 16, čas 1/2 sec

Jedno z unikátních míst byla tzv. Crystal mountain. Můj spolucestovatel Jan zde byl asi před čtyřmi roky v roce 2005. Tehdy byly velké balvany porostlé velkými krystaly křemene. Nyní v roce 2009 jsou již skoro všechny ulámané údery kladiv místních lidí, kteří se je snaží prodávat za směšné částky na trhu. Místo neleží přímo v Bílé poušti a věnoval jsem mu proto zvláštní soubor na FotoAtlas.cz v rámci galerií ze Západní pouště.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 35mm/f 3.5, čas 1/15 s, clona f 16

Dost mi bylo líto, jak je široké okolí zničeno turismem. Nemohl jsem se ani soustředit. Začal jsem pořizovat reportážní snímky jako tento. Fotografie musí přeci dokumentovat a vytvářet pravdivou výpověď.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP A 300mm/f 4.0 ED, čas 1/125 s, clona f 8

300mm ve středním formátu 6×4.5cm je přibližně 200mm ekv. 35mm. Tenhle objektiv je hodně těžký a když už ho vláčíte, nutí vás to ho využívat. Alespoň pak soubor fotografií není tak jednotvárný. Snímek byl pořízen ráno asi hodinu po východu Slunce. Stativ je zde nutný.

Pokud chcete něco trochu rozumného nafotit, musíte v poušti přespat. Na cestu potřebujete terénní automobil a tvrdé lokty, abyste si vůči místnímu řidiči mohli prosadit svoje fotografické potřeby. Tohle je vždy kámen úrazu u všech organizovaných zájezdů. Když vy chcete fotografovat, protože je nejlepší světlo, ostatní účastníci včetně průvodců a řidičů chtějí jíst, spát apod.. Já jsem si od egyptského řidiče s nepříliš bohatou angličtinou vysloužil jméno „Crazy picture“, kterou jsem s úsměvem přijal zároveň i jako univerzální výmluvu. Kolega Jan je také fotograf, i když asi ne tak fanatický, jak mne charakterizoval při našich filozofických pouštních debatách. Tady jste v Egyptě a o vše se tvrdě smlouvá, o každou zastávku navíc. A vy musíte být tvrdí jako břitva, jinak se později budete zlobit sami na sebe. Ta poušť zde je opravdu úžasná.

Jedná se o klasickou cestovní fotografii. Jste omezeni časem i rozpočtem. Terén vidíte poprvé. Počítejte, že ideální světlo bude deset minut ráno a deset minut večer a nebudete mít na nic čas.

Ideální večerní světlo nás zastihlo při cestě do tábora. Ve skutečnosti bylo v mém případě asi jednu hodinu před západem díky oparu u obzoru. Přinutil jsem řidiče, aby zastavil a vrhl jsem se udělat pár snímků ze stativu. Poušť se začala barvit do žlutočervena. Oči to zdaleka tak výrazně nevidí jako fotoaparát, zejména když snímek mírně asi o ½ EV podexponujete.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 35mm/f 3.5, čas 1/4 s, clona f 16

Toto je jeden ze snímků, který jsem pořídil asi hodinu před západem slunce, než se dostalo do oparu těsně nad obzorem, kdy se prudce snížila intenzita světla a díky rozptylu se vytratila žlutá a červená barva.

Fantastická je i oáza Ain El Serve s datlovými palmami. Poušť dokonale konzervuje. Při pohledu na písečný pahorek vedle palem mi řidič sdělil, že je to tam plné mumií. Musím říci, že tady jsem byl příjemně překvapen. Nebyly zde žádné odpadky a byli jsme zde sami. Je to trochu dál a proto sem dorazí jen málo turistů.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP FA 45–85mm/f 3.5, čas 1/125 s, clona f 11, polarizační filtr.

Tady se trochu probudil minimalismus a hlavně jsem si všiml jedinečných oblaků. V Čechách se podobné moc nevyskytují. Nasadil jsem polarizační filtr, abych ztmavil oblohu a mraky vytáhl.

Poušť a její útvary jsou natolik jedinečné, že často postrádáte měřítko. Jan je velmi tolerantní kolega. Měl bolavé koleno, ale přesto vždy, když jsem ho požádal, mi vyhověl. Některé fotky by bez něj byly o ničem. Byl oblečen v černém, takže nerušil hlavní motiv – ideální měřítko.

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP FA 45–85mm/f 3.5, čas 1/125 s, clona f 11, polarizační filtr.

Díky Jane Peetersi!

Geologické složení hornin v oblasti Bahariya v Západní poušti se mění na malém území. V těsné blízkosti White desert leží i část, kde horniny obsahují oxidy železa a mangan a mají díky tomu černo-hnědé zabarvení. Poušť pak nazývají místní Black desert (Černá poušť).

Fotoaparát Pentax 645 N, Fujichrome Provia ISO 100, objektiv Pentax SMCP 35mm/f 3.5, čas 1/30 s, clona f 16

Všechny galerie ze Západní pouště najdete na www.fotoatlas.cz.