Nedávno se mě jeden ze studentů rekvalifikačního studia ve FotoInstitutu ptal, zda si nepořídit filmový středoformát, který je v bazaru levnější než digitální zrcadlovky. Odpověď nemusí být jednoznačná. O tom, že Pentax 645 umožňuje fotografovat skoro všechno, se můžete přesvědčit na FotoAtlas.cz.
Nedávno se mě jeden ze studentů rekvalifikačního studia ve FotoInstitutu ptal, zda si nepořídit filmový středoformát, který je dnes v bazaru levnější než digitální zrcadlovky. V případě, že se fotografováním nechcete živit, nepotřebujete rychlost zpracování, a máte omezené prostředky, nemusí být odpověď jednoznačná, a záleží, co a pro koho chcete fotografovat. Budu srovnávat Pentax 645 N s Canonem EOS 5D, které používám společně i dnes. O tom, že Pentax umožňuje fotografovat skoro všechno a to i v extrémních podmínkách, se můžete přesvědčit na FotoAtlas.cz.
Trochu historie úvodem
V roce 2001, kdy digitál nastupoval k rozhodující bitvě vůči filmu, jsem řešil problém koupě toho “nej, nej“ systému. Jako asi hodně čtenářů tohoto serveru dobře vím, že je to nekonečný příběh, který asi nikdy nebude ukončen. Nechtělo se mi také neustále sledovat, jak je rok co rok nová generace digitálů vždy o třídu lepší. Přestože v cestovní fotografii se zabýváte pestrou směsicí žánrů, mou doménou je krajina. Tady je klíčová kvalita zobrazení a rozlišení s možností zachytit co nejvíce detailů. V roce 2001 digitální fotoaparáty tuto kvalitu jednoznačně neměly a zdálo se, že bude trvat hodně dlouho, než se v tomto ohledu přiblíží filmovým emulzím. Rozhodl jsem se tehdy pro jeden z nejlehčích středoformátových systémů: Pentax 645 N (váha Canonu 5D je podobná, středoformátové objektivy jsou však většinou o něco těžší). Mohu říci, že jsem nikdy tohoto rozhodnutí nelitoval. Vše funguje občas i v drsných podmínkách bez závady osm let. Rozměr filmového políčka 6×4,5cm je dost velký pro přímé prohlížení na světelném stole. Sytost a kontrast diapozitivů je prostě nepřekonatelný zážitek. Jenže problém je, že pokud nejste na webu a nemáte digitální fotky, jako fotograf již dnes prakticky neexistujete. Cena stolního středoformátového skeneru u nás silně předraženého Minolta DimageScan PRO se v roce 2003 pohybovala až k 100,000 Kč. Jen o dva či tři roky dříve si někteří profesionálové koupili bubnový skener za 1,000,000 Kč. Dnes můžete použít třeba i plošný skener Epson 700 nebo 750 v ceně kolem 18,000 Kč. Špičkový středoformátový filmový skener Nikon Coolscan 9000 se v USA prodává za cca 2,500 USD.
Pokrok dosažený fotoprůmyslem za osm let v digitální fotografii byl šokující. Na trhu v nejvyšší třídě zrcadlovek jsou dnes standardem přístroje s velkými senzory o velikosti kinofilmového políčka (tzv. full frame). Rovněž přístroje s menšími senzory díky pokroku v analýze a zpracování obrazových dat a součástkové základně neuvěřitelně zlepšily kvalitu obrazu. Do špičkových přístrojů se začíná tlačit HD video. Má středoformátový filmový přístroj vůbec nějaký prostor na existenci v roce 2009?
 |
Kde filmový středoformát nestačí na moderní špičkové digitální zrcadlovky?
Musím říci, že léty fotografování na diapozitivy jsem se naučil odhadovat expozici tak, že většinou ani u digitálu histogram vůbec nekontroluji. Naopak kontrola ostrosti a rozostření pozadí ihned po expozici je neskutečná výhoda například u makrosnímků. Formát RAW v kombinaci s výborným senzorem zásadně rozšířil dynamický rozsah, který je technicky o trochu širší než u fotografování na Fujichrome Provia 100. Podle mne však tuto výhodu film do značné míry kompenzuje pozvolným přechodem do nejhlubších stínů a světel, které pak ještě můžete jednoduše upravit ve Photoshopu. U obou přístrojů používám v zásadě podobnou strategii mírné podexpozice. U digitálu si však musíte dát pozor na ošklivý šum v nejhlubších stínech, hlavně pokud je plánujete později upravit na světlejší. U digitálu nemusíte vůbec řešit barevnou teplotu světla (zářivka, žárovka, zataženo, jasno atd.), kterou si nastavíte kdykoliv později v RAW konvertoru při převodu do formátu pro zpracování a uložení. U filmu máte naopak jen velmi omezený výběr. Barvy lze upravovat po naskenování, ale je to obtížnější.
Pro fotografa je rozhodující schopnost zachytit realitu kolem sebe. Proto považuji za zásadní výhodu Canonu 5D proti Pentaxu 645 možnost měnit ISO a redukce šumu u snímků s ISO nad ISO 400. Tohle je revoluce pro reportáž nebo třeba snímky zvířat v divoké přírodě za podmínek, kdy je málo světla. Takto jsem s filmem přicházel o jedinečné snímky mnichů v temných halách klášterů v Tibetu, kde blesk je zakázaný a nesmírně rušivý.
Teď jedna foto-story z fotografování v klášteře Dmitrije Donského v Moskvě, kde bych se středoformátovou zrcadlovkou s filmem neměl šanci:
V době německého útoku na Moskvu byl Stalin v zoufalé situaci. Dokonce nechal sloužit mši v katedrále v Kremlu a vyzval všechny ruské občany, včetně kněží, aby se postavili Němcům. Takhle vznikla divize Dimitrije Donského, která byla tvořena pravoslavným duchovenstvem. Uvnitř tohoto kláštera jsou proto dodnes vystaveny tanky a bojová vozidla. Je to klášter, který se určitě líbí Vladimíru Putinovi. Dozorci zde hledí na cizince s fotoaparátem s krajní nedůvěrou.
Z chrámu jsem z venku slyšel mši. Přestože tam nebyla žádná cedule, že se uvnitř nesmí fotografovat, bylo mi úplně jasné, že by to byl problém. Zásadou fotografa je být vždy připraven to zmáčknout, pokud bude šance. Když nebude, nebude… Nastavil jsem si proto na Canonu 5D ISO 1600 s clonou 5.6 na objektivu 24–70mm/f2.8. Fotoaparát jsem demonstrativně zasunul do pouzdra, tak aby to dozorce v budce dobře viděl, a vstoupil jsem do chrámu. Byla zde nádherná atmosféra. Odpolední světlo ozařovalo starou ikonostas a do prostoru zářil obrovský mosazný chandelier (lustr). Kněz mne zpozoroval v okamžiku, kdy jsem vstoupil. Vnímal jsem atmosféru a ani jsem neplánoval fotografovat, protože jsem nechtěl rušit. Přesto jsem si pomyslel, že tenhle zážitek bych si rád zaznamenal. Sedl jsem si do zadní lavice u zdi a naslouchal mši. Kněz mne stále viděl a zdálo se mi, jako by na mne jako zvláštního cizince i hleděl přes zástup lidí. V tu chvíli nastalo svaté přijímání a lidé se začali hrnout k oltáři, takže jsem zůstal zcela mimo pozornost. Bleskla myšlenka. Vytáhl jsem připravený Canon 5D s ohniskem nastaveným na 24 mm a dvakrát to zmáčkl. Bylo to tak asi 5 vteřin, než se první odcházející od oltáře otočil na mne. V té chvíli jsem již zandaval fotoaparát do pouzdra.
 |
Všechno má svou cenu
Dobrý obchodník vám řekne, že všechno lze prodat. Záleží jen na ceně.
V roce 2001 stál filmový středoformát Pentax 645 N se základním objektivem 75 mm/f 2.8 asi 70,000 Kč. Dnes se bazarová cena tohoto setu pohybuje kolem 15,000 Kč ve velmi dobrém stavu. Velice zajímavé jsou dnes ceny vynikajících objektivů, zejména pokud vám stačí mechanické ostření. Jako příklad uvedu Pentax SMCP A 150mm/f 3.5 mechanický seženete do 4,000 Kč nový, v autofokusu za dvojnásobek. Pentax SMCP A 300mm/f 4.0 ED jsem ve FotoŠkoda koupil za 10,000 Kč.
Pro středoformátové přístroje samozřejmě neexistuje tak bohaté příslušenství jako pro 35mm/full frame, ale objektivy jsou velmi kvalitní. Cenu příslušenství Pentaxu 645 snižuje fakt, že k němu nelze připojit standardní digitální stěny, což je klíčové pro profesionální studiovou fotografii. Pentax již řadu let slibuje digitální přístroj 645 D. Seriózní servery jej však po několika blamážích a komediích, kdy tento výrobce předváděl na výstavách pod sklem maketu přístroje, již neberou vážně. Jen pro zajímavost, nedávno se opět na japonských stránkách Pentaxu objevila zpráva, že přístroj 645 D se objeví v roce 2010. Nikdo tomu však již nevěří. K objektivům Pentax 645 se váže ještě jedna perlička. Antireflexní vrstvy, jinak velmi kvalitní, prý obsahují stopy kadmia. Díky tomu úředníci Evropské Unie zakázali jejich dovoz do Evropy. V USA to nevidí jako problém…
 |
Cena modelového filmového středoformátu, fotoaparát, objektiv 75mm a další dvě, tři pevná skla v mechanice, vás takto mohou přijít přibližně do 25,000 Kč jako zánovní. V Čechách se bohužel v bazarech objevují dost vzácně. Za takto nízké ceny český fotograf neprodává a drží.
Systém Canon EOS 5D s příslušnými objektivy pro full frame je z hlediska ceny samozřejmě jiná liga. Odhadem nastřelím minimálně 2,5 až 3 krát vyšší cena. Prosím nechytejte mě za slovo. Chci jen ukázat, kde se řádově pohybujeme. Pro profesionála který potřebuje rychlost dnes film nepřichází v úvahu, a proto se ceny takhle pohybují. Pro krajináře je však filmový středoformát s pevnými skly výborná investice.
Jak je to s výstupní kvalitou fotografie?
Nedělal jsem žádné složité výzkumy. Moje zkušenost je, že kvalita výstupu z Canonu EOS 5D a Pentaxu 645N v případě použití semi-profesionálního skeneru Minolta Dimage PRO je přibližně stejná. V případě skenování je navíc většinou třeba vyretušovat prach a odstranit část fialového nádechu daného stárnoucí studenou katodou skeneru. Srovnání vidíte na následujícím výřezu.
 |
 |
 |
Film většinou znamená více práce při základním zpracování. Limitující pro kvalitu obrazu je kvalita objektivu (neuvažuji roztřesení snímku například díky nedostatečně robustnímu stativu).
Nechci otevírat diskuzi zrno filmu versus ošklivý šum digitálu. Šumu je u digitálu při stejném ISO zase méně.
Touha po věčnosti
Když píšu tyhle věty, napadá mě krásná melodie písně Queen “Who Wants To Live Forever“. Podle mne je dosti neurčitá perspektiva digitálních archivů na CDčkách, DVD nebo magnetických hard discích hlavní slabinou digitální fotografie. Občas dochází k dramatickým situacím, kdy třeba nemůžete přečíst pevný disk nebo jiné médium, a pokud není další záloha, nastává tragédie. Musíte se také smířit s tím, že vaše fotky na CD skončí jednou nejspíše někde v popelnici, protože je nikdo nepřečte. Takhle svět postupně přichází o obrovská množství fotografií, kterých však také vzniká mnohem více, než v dobách, kdy vládl film. Je to něco podobného jako v počátcích masové barevné fotografie, ze kterých se, díky nízké stabilitě filmových emulzí, mnoho nedochovalo. Tady má film z posledního desetiletí lepší perspektivy, neboť filmový průmysl v tomto období podstatně zlepšil stabilitu filmů a barev z hlediska dlouhodobého skladování. Musíte však držet váš archiv v suchu, temnu a chladu. Také to asi nebude na věčnost, pokud zrovna nechladíte jako v archivu Corbisu. Za tuhle jistotu si však zaplatíte. Vyvolaný snímek 6×4,5cm včetně filmu Fujichrome Provia 100 vychází na asi 12 Kč.
Archivace na cestách
Halda kvalitních paměťových karet je asi nejlepší řešení, kde digitál jasně vyhrává nad filmem jak ve váze, tak i v citlivosti na vnější vlivy. Odpadá problém citlivosti filmu na rentgeny na letištích, ale hlavně na dlouhodobé vystavení vysokým teplotám. Jedna cestovatelka mi řekla, že přešla na digitál z důvodu, že po půl roce cestování po jihovýchodní Asii měly její filmy po vyvolání totálně posunuté barvy. Opakované průchody filmů rentgeny hlavně u ISO nad 400 způsobí bělavý nádech. Celkově to však při cestě do 1 měsíce mimo tropy většinou není u filmů velký problém. Zálohování na kartách a magnetických médiích na cestách může mít také tragický konec. Pozor na mobilní telefony, trafostanice se silným magnetickým polem atd.
Spotřeba baterií a odolnost na cestách
Pro trekking v Himálaji a zejména v Karakoramu považuji Pentax 645 za ideální volbu. Mám vyzkoušeno, že měsíc vystačím se sadou kvalitních alkalických AA baterií. Samozřejmě se nesmíte pouštět do fotografování hvězdných drah, kde hodinové expozice rychle vycucají baterii. Solární nabíječky pro digitální zrcadlovky s výkonnými bateriemi jsou zatím nepohodlné řešení vyžadující mnoho času a používají se málo.
Zima není problémem ani pro Canon EOS 5D. Fotografoval jsem v jižní Sibiři při teplotě –20 C přibližně 5 hodin, než jsem vycucal čerstvě nabitou baterii. Problémem bylo spíše vždy zahřát prsty poté, co jsem je vytáhl na chviličku z rukavic.
 |
 |
Velikost senzoru/filmového políčka
Menší hloubka ostrosti daná větším rozměrem středoformátového políčka může být výhodou pro snadnější odpíchnutí hlavního předmětu od pozadí: například portréty. V makrofotografii, kde jde většinou o co největší hloubku ostrosti, to může být naopak nevýhoda. Velké senzory s velkým elementárním pixelem, které jsou součástí digitálních stěn, leží v jiné cenové kategorii a pro cestovní fotografii nejsou vhodné.
Fotograf s filmovým středoformátem se stává raritou
Fotografování je také hlavně zábava. Jako fotografové samozřejmě pozorujeme kolegy kolem sebe a dáváme se s nimi do řeči To, že se filmový Pentax 645 již stává opravdovou raritou, vidím v poslední době stále častěji. Asi nostalgie. Letos v New Yorku se mnou dalo do řeči hned několik lidí na téma Pentax/Mamiya a v Harlemu mi zase zapózovala krásná černoška. Odlišení je to určitě. S digitálem bych asi tak nezapůsobil.
Má tohle povídání vůbec nějaký závěr?
Nemyslím si, že film a hlavně ten středoformátový patří do starého železa, pokud zrovna nechcete pracovat pro média a věnovat se žánrům jako street fotografie, zvířata a reportáže obecně. Film v kombinaci se skenerem má výhodu ve velmi spolehlivé archivaci a zbaví vás problémů s přehráváním pevných disků, kopírovánínm CD-DVD apod.. Neřešíte tzv. digitální smršť stovek fotek, které neradi mažete. Kvalitně nafotíte jen to, co stojí za to. Přesto, pokud bych v dnešní době chtěl investovat do profesionální fototechniky, dal bych přednost digitální zrcadlovce s full frame čipem. To, co jde s vámi dál fotografickým životem, jsou hlavně objektivy. Myslím si, že časem bude full frame stále dostupnějším standardem, jako byl v minulosti kinofilm s rozměrem políčka 35×24mm.
Budu rád za všechny připomínky a komentáře. Můj pohled může být samozřejmě trochu subjektivní, protože jsem byl odkojen filmem a jsem na něj hodně zvyklý.