Trek do nepálského základního tábora Mount Everestu je jedním z celosvětově nejoblíbenějších. Spatřit na vlastní oči nejvyšší horu planety a další himalájské štíty se každý rok vydají desítky tisíc turistů.
Trek do nepálského základního tábora Mount Everestu (8850 m n. m.) je
jedním z celosvětově nejoblíbenějších. Spatřit na vlastní oči
nejvyšší horu planety a další himalájské štíty se každý rok vydají
desítky tisíc turistů.
V hlavním městě Nepálu, Kathmandu, pobude každý alespoň několik
dní. Kromě nepřeberného množství (zejména padělaného) outdoorového
zboží nabízí město spoustu hinduistických a buddhistických památek a
velký dojem zanechá rozhodně i pouhá procházka po uličkách spojená se
sledováním místního života. Ten nabízí milovníkům dokumentu a
portrétů v barvě i černobílé dostatek možností, jak se vyřádit.
Dnešní Kathmandu již spolklo stará královská města Patan či Bhaktapur,
která také rozhodně stojí za návštěvu.
Do Lukly, výchozího místa treku, jsme letěli vnitrostátním letem.
V malém letadýlku jsme strávili asi půl hodiny, během které jsme
pozorovali pestrou zemědělskou krajinu okolo Kathmandu i v himalájském
podhůří. Vlastní hory nám ale zůstaly skryty za hradbou mraků. Po
přistání v Lukle, která leží těsně pod hranicí 3000 m n. m., jsme se
druhý den vydali na cestu.
 |
 |
První etapa vede nejprve údolím podél řeky, střídavě stoupá a klesá
na jednotlivé říční terasy. Skoro celá je dlážděná kameny a obklopená
vesnicemi, plnými restaurantů a lodží – jakýchsi turistických ubytoven.
Již zde si člověk uvědomí, jak masová turistika Himaláje změnila. Ve
vesnicích je jen minimum starých kamenných domů, naprosto převažují
moderní stavby s jasně barevnou plechovou střechou. Turistů do národního
parku Sagarmatha zavítalo loni 80 tisíc. Takový příliv se projevuje i na
vzrůstu cen jídla, které se od loňska zvedly o 100 %. I tak se naše
denní výdaje za jídlo a nocleh pohybovaly kolem 200 až 300 Kč, což
(zatím) není tak hrozné.
 |
 |
První pořádné stoupání přichází před Namche Bazar, do kterého se
od řeky točí nekonečné serpentiny. Nutno ale podotknout, že díky
relativně malým denním vzdálenostem (obvykle mezi 5 až 10 km) a možnosti
stravy a ubytování v lodžích (kdy si tedy člověk nemusí nést jídlo,
vařič, stan a další těžké věci) je trek celkem lehký. O to víc
překvapí, že skoro všichni turisté jej chodí s podporou nosičů a
průvodců.
Namche leží na soutoku tří řek a zároveň hlavních údolí,
v amfiteátru mezi dvěma horami. Z vyhlídky kousek nad vesnicí se otvírá
první výhled na Mount Everest, Ama Dablam, Cho Oyu, Lhotse a další
velikány. Zde se také ukáže, že přechodový filtr je pro fotografa
povinnou výbavou. Kontrast mezi nasvícenými ledovými stěnami a údolími
(zvlášť pokud jsou ve stínu) vede k tomu, že bez úpravy expozice a
zmiňovaného filtru je na většině fotek „vypálený“ vrch a beznadějně
černý spodek. Proto je třeba pečlivě exponovat „na světla“, protože
ze zastíněných partií se kresba vytáhnout v pohodě dá.
 |
 |
Na další cestu jsme se vydali tím nejméně navštěvovaným údolím
směrem k Thame. Úbytek turistů byl znát na první pohled nejen na cestách,
ale i při pohledu na vesnice. Zde rozhodně plechové střechy
nepřevažovaly. V Thame byla ještě lodže připomínající alpskou chatu,
ale o kousek dál, v Marulungu, to již vypadalo jinak – překližkové
stěny, na podlaze udupaná zem. V této chvíli se bohužel pokazilo počasí
a z obvyklého koloběhu, ráno jasno, odpoledne zamračeno, se stalo
zamračeno permanentně. Z výhledů na Cho Oyu a jeho ledovec tedy
nebylo nic.
Pod pochmurnými mraky jsme se vydali na asi nejnáročnější úsek,
stoupání do sedla Renjo La. Jelikož nás čekalo stoupání ze 4388 m n. m.
do 5414 m n. m.), probíhající navíc v rámci aklimatizace, vyrazili jsme
za svitu čelovek před svítáním. Cesta celkem ubíhala, ale závěrečný
úsek od jezera Angladumba Tsho do sedla probíhal stylem 30 kroků a
pořádné vydýchání. Do toho začalo sněžit a přihnaly se mraky, takže
ze sedla jsme neviděli téměř nic. Závěrečný sestup do Gokya, podle
kterého je pojmenované celé údolí s několika jezery, byl možná díky
dešti ještě méně příjemný než výstup.
V Gokyu se chodí na vyhlídkový kopec Gokyo Ri (5360 m n. m.), a vydali
jsme se na něj i my. Přestože bylo zataženo, vyrazili jsme opět před
svítáním v naději, že se nebe třeba roztrhá. Neroztrhalo, naopak
současně s námi se opět na vrchol dostavily mraky. Jeden zajímavý moment
ale během cesty nastal – když vycházelo slunce, krajina se na okamžik
zbarvila do úplně zvláštního světla.
Do údolí Khumbu, hlavní cesty do base campu Everestu, se dá z Gokya
přejít přes nebezpečné sedlo Cho La. V tom nám ale zabránilo špatné
počasí, takže jsme jej raději obešli údolími. Díky aklimatizaci nám to
do Gorak Shepu vzalo dva dny, tedy stejně jako kdybychom šli přes sedlo.
Gorak Shep (5140 m n. m.) je poslední vesnicí v údolí Khumbu (které je
pojmenované podle stejnojmenného ledovce), obklopenou několika horami
hlavního hřebene – největšími dominantami jsou Pumori a Nuptse.
Zde se již počasí umoudřilo, takže výstup na Kala Patthar (5648 m n.
m.), nejznámější a údajně nejhezčí vyhlídku treku, již stál za to.
Okolní panorama bylo opravdu úžasné. Poté nás čekal už jen sestup,
který jsme si zpestřili odbočkou do údolí Chhukungu a výletem nalehko
k jezeru Imja Tsho. U toho leží základní tábor Island Peaku a je od něj
nádherný pohled na jihozápadní stěnu Lhotse vysokou 3,2 km.
Z Lukly jsme odletěli díky pěknému počasí na čas, strávili ještě
nějaký den v Kathmandu a následovala již jen cesta domů.
Praktické tipy:
- do Kathmandu se vyplatí letět z Londýna, i s cenou dopravy z Prahy to
vyjde o zhruba 10000 Kč levněji
- letenky na let Kathmandu-Lukla (asi 210 USD) se dají koupit předem přes
internet i z České republiky, vzhledem k zájmu turistů je to
praktické
- při plánování odletu z Lukly je vhodné nechat si nějakou rezervu pro
případ špatného počasí – může se stát, že se dva až tři dny
nebude létat
- ceny byly v Nepálu relativně mírné (za nocleh se v lodžích platí
kolem 20 – 40 Kč / noc, hlavní jídlo vyšlo na 60 – 100 Kč), ceny se
však mezi sezónami prudce zvedají!
- cesta je celkem jasná, takže průvodce ani nosič není nutný. A pokud
byste si jej chtěli najmout, čím později to uděláte, tím levnější to
bude – nejdražší je varianta s českou cestovou, následuje domluvení
výletu v Kathmandu
- trek je celkově relativně lehký, vyžaduje však aspoň základní
kondici a schopnost (respektive dodržení) správné aklimatizace. Krátké
denní etapy, vynucené právě prudkým stoupáním, mohou svádět k jejich
spojování, to se ale nemusí vyplatit
- naše varianta měřila celkem zhruba 130 km, nastoupali (a naklesali) jsme
asi 6700 m (bez odboček a výstupů „nalehko“, ty by k těm výškovým
metrům nějaký kilometr přidaly)
- na focení se vyplatí široká škála ohniskových vzdáleností, od
širokoúhlých objektivů po teleobjektivy, rozhodně přechodový, případně
polarizační filtr, od věci není ani stativ
- mé fotografie byly foceny na Pentax K20 s objektivem Sigma
18–125mm HSM
Jan Miklín
Více fotografií najdete na webu www.janmiklin.cz
