V minulém PhotoHintu jsme se věnovali charakteru světla. Dnes se podíváme na barevnou teplotu. Přesná definice zní: "Světlo určité barevné teploty má barvu tepelného záření vydávané absolutně černým tělesem, zahřátým na tuto teplotu." To vám v praxi moc nepomůže, proto několik praktických informací.
Každý měsíc vám přinášíme nový díl fotografického seriálu „PhotoHinty“, článků na úzké téma. Nabídneme jedno fotografické téma a k němu praktické rady a tipy. Celý další měsíc můžete pracovat na pořizování snímků k úkolu, který najdete na konci PhotoHintu. Autory tří snímků s nejlepším nápadem, zpracováním a využitím našeho PhotoHintu vyhlásíme v přespříštím dílu a dostanou od nás malé ocenění.
V minulém PhotoHintu jsme se věnovali charakteru světla. Jedné ze čtyř vlastností světla. Dnes se podíváme na další: barevnou teplotu, někdy nazývanou též teplota chromatičnosti. Ta se udává v Kelvinech (K) a přesná definice zní: „Světlo určité barevné teploty má barvu tepelného záření vydávané absolutně černým tělesem, zahřátým na tuto teplotu.“ Ta vám v praxi moc nepomůže, proto několik praktických informací.
Barevná teplota
Různé světelné zdroje kolem nás mají odlišné poměry jednotlivých barev v rozložení barevného spektra. Jestliže se zvýší teplota „černého tělesa”, zvětší se ve spektru podíl modré složky a podíl červené složky se zmenší. Lidský zrak a hlavně mozek na základě zkušeností přizpůsobuje své vnímání barev barvě světla automaticky. Proto bílý papír budeme vnímat jako bílý venku na slunečním světle i doma při žárovkovém osvětlení. I když i naše oko je schopno rozlišit různé barevné teploty pokud má v zorném poli najednou dvě odlišné. Každodenní typická situace nastává v podvečer, kdy sedíme v místnosti u umělého osvětlení a podíváme se do okna. Světlo se tam jeví jako namodralé. Nebo naopak, pokud jsme venku, světlo v oknech bytů se nám jeví žluté. O tom, jak přesně lidské oko vnímá barvy, by se dal napsat samostatný článek, ale vzhledem k tomu, že fotografy bude spíš zajímat „vnímání“ fotoaparátu, tuto část vypustím.
Pokud bychom za jakýsi standard považovali barevnou teplotu slunečního světla, lze světelné zdroje kolem nás rozdělit na teplejší a studenější. Jen velice orientačně lze světelné zdroje seřadit podle jejich barevné teploty od teplejších (nižší čísla v Kelvinech) po studenější takto:
- 1500 K: světlo svíčky, zápalky
- 2800 K: žárovka (wolframové vlákno)
- 3500 K: východ a západ slunce
- 4000 K: zářivka
- 5500 K: sluneční světlo, blesk
- 6500 K: zataženo, oblačno
- 7500 K: ve stínu
- 10000 K: silně zamračená obloha nebo jen modré nebe bez slunce
Orientačně proto, že i u wolframového vlákna (žárovky) jsou mezi jednotlivými kusy žárovek běžně rozdíly ve stovkách Kelvinů. U zářivek je to ještě složitější, protože některé jsou cíleně upraveny například na barevnou teplotu 6500 K. A u zatažené oblohy mohou být rozdíly i v tisících Kelvinů.
 |
Za docela názorný považuji diagram CIE, kde po okrajích (modře) vidíme číselné hodnoty vlnové délky viditelného spektra v nanometrech a uprostřed Planckovou křivku zobrazující barevnou teplotu v Kelvinech. Na tomto grafu je taky dobře vidět, proč většina pokročilejších fotoaparátů a RAW konvertorů umožňuje kromě volby barevné teploty (zjendnodušeně korekce červená-modrá) také jemné doladění mezi zelenou a fialovou barvou.
 |
Vyvážení bílé v praxi
V případě digitálních fotoaparátů, alespoň těch pokročilejších, máme k dispozici pět způsobů pro vyvážení bílé:
1. Automaticky (AWB)
Za jakýsi pokus simulovat lidskou přizpůsobivost na bílou by se dala označit funkce AWB – automatické vyvážení bílé. Pracuje obvykle v rozsahu 3000 – 7000 K a nejpřesnější je většinou uprostřed tohoto rozsahu (denní světlo). Analyzuje celkovou barevnost obrazu (s preferencí světlých odstínů), proto výrazně zkresluje barevnou teplotu u výrazně monochromatických motivů. Nevýhodou také je, že i u stejné barevné teploty v interiéru nebo exteriéru vyhodnotí každou jednotlivou fotografii trochu odlišně – podle skladby barev každého konkrétního snímku. Nepracuje tedy zatím spolehlivě a často je přesnější nastavovat barevnou teplotu fotoaparátu jiným způsobem.
2. Podle piktogramů zobrazujících nejčastější zdroje světla
Piktogramy představují jakési předvolby, které hlavně začínajícím fotografům pomohou v orientaci. Každý piktogram představuje konkrétní hodnotu Kelvinů nejtypičtější pro ten který typ zdroje, který je znázorněn na piktogramu. Vzhledem k výše uvedené relativitě a nepřesnosti barevné teploty jednotlivých zdrojů ne vždy přesné, ale pro začátečníky alespoň orientačně použitelné nastavení.
 |
3. Manuálně na konkrétní hodnotu v Kelvinech
Tato možnost vyžaduje buď změření barevné teploty speciálním přístrojem zvaným kolorimetr a následným nastavením změřené hodnoty na fotoaparátu nebo znalost konkrétní hodnoty barevné teploty například z dokumentace světelného zdroje. Rozsah nastavení je obvykle maximální možný: 2000–10000 K v krokovaní po 100 K. Způsob je poměrně přesný u umělých zdrojů, u kterých se dá přesně zjistit jejich barevná teplota z dokumentace. U slunečního světla bez kolorimetru nepoužitelná metoda.
 |
4. Kalibrace na uživatelskou barevnou teplotu
Barevná teplota se dá přesně změřit speciálním přístrojem – kolorimetrem. Je však poměrně drahý a nepraktický. Kalibrací podle zadaného vzoru se dá barevná teplota v digitálním fotoaparátu zjistit a nastavit výrazně jednoduššími způsoby. Stačí sebou nosit bílý nebo šedý (barevně neutrální) matný papír, který v konkrétní světelné situaci ofotografujeme tak, aby vyplnil pokud možno celou plochu záběru. Následně z menu fotoaparátu vyvoláme uživatelské nastavení vyvážení bílé a k analýze jako referenční fotoaparátu zadáme právě nafotografovaný snímek. Ze všech možností je tato jednoznačně nejpřesnější. A z těch nejpřesnějších nejjednodušší. Má ale i své limity. Vzhledem k tomu, že barevně neutrální plochu pro měření obvykle umísťujete do vzdálenosti půl metru od fotoaparátu, barevná teplota v místě měření nemusí být totožná s fotografovaným objektem, který je vzdálen třeba kilometr (místo kde je fotoaparát je pod mrakem a fotografovaná krajina je osvětlená sluncem). A může nastat i situace, kdy se fotoaparát nachází v místě, ve kterém je úplná tma. Třeba umělým světlem osvětlená budova fotografovaná z místa neosvětleného. Problémy a nepřesnosti mohou vzniknout i u záběrů v protisvětle.
Pokud při měření použijete 18 % šedou kalibrovanou tabulku, budete moci kromě vyvážení bílé stanovit i přesnou expoziční hodnotu. Samozřejmě výše zmíněné limity rozdílu mezi místem měření a místem snímání fotografie (včetně protisvětla) budou platit i pro tuto hodnotu.
5. Dodatečně ze souboru RAW
Pokud při fotografování nemáte dostatek času nebo možností pro přesné stanovení barevné teploty, je praktické fotografovat do formátu RAW. Musíte ale mít dostatek místa na paměťové kartě, protože soubory RAW jsou datově objemnější než JPG. A taky času na zpracování, protože vyvážení bílé se budete muset věnovat při „vyvolání“ v počítači.
Za klíčový předpoklad přesné volby barevné teploty se dá považovat také přesná kalibrace monitoru. Ale i individuální rozlišovací schopnost zraku, protože nejpřesněji barevnou teplotu stanovíte vlastním zrakem.
Samozřejmě v každém RAW konvertoru máte možnost si zvolit barevnou teplotu podle předvoleb. O mnoho přesnější bude ale provést první část procesu popsaného u předešlé varianty – nafotografování barevně neutrální plochy. Každý RAW konvertor totiž disponuje tlačítkem (obvykle s piktogramem kapátka), po jehož zvolení a kliknutí do barevně neutrální plochy dojde k přesnému vyvážení barevné teploty. Samozřejmě limity pro praktické použití uvedené v předešlé volbě platí i pro tento způsob.
Možnost barevně vyvážit snímek pokud máte v obraze barevně neutrální plochu je možné v každém editoru i ze souboru JPG. Toto vyvážení ale proběhne už jen mezi jednotlivými kanály RGB a nemění teplotu chromatičnosti v Kelvinech.
 |
Atypické případy
I když barevná teplota východu a západu slunce je kolem 3500 Kelvinů, málokdo v této situaci barevnou teplotu vyvažuje, protože fotografovaná scéna by ztratila svojí typickou barevnou atmosféru. Zde je barevný posun obvykle žádoucí. U ilustrativní fotografie vyváženo na 6500 K.
 |
V interiérech se velice často setkáváme s mícháním zdrojů světel různé barevné teploty na jedné fotografii. Obvykle to je objekt osvětlený umělým světlem a část prostoru osvětlená z okna denním světlem. Nebo ještě častěji objekt osvětlený bleskem v interiéru jinak osvětleném umělým zdrojem – častá to situace u fotografií oficialit.
 |
Ve všech těchto situací fotografii barevně vyvažujeme podle hlavního prvku v obraze. Vždy se ale snažíme vyhýbat situaci, kdy na hlavní objekt dopadá světlo jedné barevné teploty zleva a odlišné zprava. Tato kombinace, zvláště u portrétů, působí velice špatně.
V praxi se můžete setkat také se zdroji, které nemají kompletní barevné spektrum. V takovém případě se vám nemůže podařit fotografii plnohodnotně barevně vyvážit. Nejčastěji jsou to některá světla pouličního osvětlení. Zdroje s nekompletním spektrem se občas používají jako speciální efektové světlo. Například UV lampa na ilustraci.
 |
Úkol 10. – Barevná teplota světla:
Využijte informací z tohoto PhotoHintu a pošlete nám svou fotografii, na které využijete dvě různé barevné teploty světla.
Fotografie na téma „Barevná teplota světla“ můžete posílat do
30.11.2010, 24:00 na adresu: fotoaparat@fotoaparat.cz
Maximální počet fotografií: 2
Technické parametry: max. 500kB, max. 800 pxl delší strana
Hodnotí: autor tohoto PhotoHintu
Můžete doplnit také váš komentář (jak a čím jste fotografii pořídili,
váš záměr, …)
Do konce října můžete stále posílat snímky k 9. PhotoHintu na téma „Charakter světla“.
Těšíme se na vaše snímky!
V seriálu PhotoHintů již vyšlo:
- říjen 2010: „Vyvážení bílé a barevná teplota“
- září 2010: „Ploché a plastické svícení“
- srpen 2010: „Sluneční clona“
- červenec 2010: „Abstrakce ve fotografii“
- červen 2010: „Zoomování při expozici“
- květen 2010: „Panoramatická fotografie“
- duben 2010: „Hloubka ostrosti“
- březen 2010: „Fotografické filtry a systém Cokin“
- únor 2010: „Fotografické zátiší“
- leden 2010: „Měřítko ve fotografii“