Test digitální zrcadlovky Canon EOS 60D

Poté, co po modelu Canon EOS 50D následoval EOS 7D, tak se hodně debatovalo o tom, jak budou číselné řady této třídy fotoaparátů pokračovat a skoro to vypadalo, že snad dvoumístná číselná řada fotoaparátů skončila. Nyní však trošku překvapivě přišel nový EOS 60D, na který se detailněji podíváme v následujícím článku.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Tělo nové digitální zrcadlovky Canon EOS 60D je tvořeno kovovým šasi vyrobeným překvapivě z hliníku (doposud byly téměř výhradně využívány slitiny na bázi magnézia). Zbývající, především vnější části, jsou pak tvořeny plastovými díly, kde jsou použity polykarbonáty se skleněnými vlákny. Celek působí velmi robustním a odolným dojmem. Pryč jsou ty časy, kdy některá těla fotoaparátů Canon působila poněkud příliš plastově. V tomto případě jsou použity opravdu špičkové materiály a to až tak, že je otázkou, zda tyto materiály nejsou již dokonalejší než kovové odlitky. Výhodou moderních plastů je totiž nižší teplotní vodivost a především pružnost při nárazu. Po této stránce lze tedy hodnotit Canon EOS 60D jednoznačně na výbornou.

Další otázkou je ergonomie, provedení a rozmístění ovládacích prvků. V tomto ohledu došlo oproti předchozímu modelu EOS 50D k celé řadě změn, či spíše přímo ke změně celé koncepce. Některá tlačítka se přestěhovala na jiné části fotoaparátu. Například často diskutovaný hlavní vypínač byl přemístěn pod otočný volič expozičních režimů na levé horní části přístroje. V tomto případě si myslím, že se příliš nevyřešilo a k zapnutí či vypnutí fotoaparátu tak vždy potřebujeme obě ruce, což není zrovna nejšťastnější řešení. Další mrzutostí je úplná absence samostatného tlačítka pro vyvážení bílé barvy, což je až překvapivé a osobně si myslím, že takto zásadní funkce by rozhodně měla mít samostatné tlačítko.

Na ovládání digitálních zrcadlovek od Canonu se mi vždycky nejvíce líbilo ovládací kolečko s potvrzovacím tlačítkem uprostřed. Právě tady ale došlo asi k nejpodstatnější změně. Toto kolečko bylo u EOS 60D sdruženo dohromady s křížovým voličem, který je nyní řešen mezikružím mezi kolečkem a středovým tlačítkem. Když jsem toto řešení viděl poprvé, tak jsem si zcela otevřeně říkal, že tohle se opravdu nepovedlo. Nicméně šlo jen o první dojem a po chvíli fotografování s tímto novým fotoaparátem jsem tomuto novému řašení začal přicházet na chuť. Nakonec jsem musel uznat, že šlo jen o nezvyk, a že je to vlastně skvělý nápad, protože takto má fotograf zásadní ovládací prvky na jednom místě pěkně pod kontrolou. Původní odpor se tak změnil v nadšení, opravdu užitečný novátorský nápad. Možná jen uživatelům se silnějšími prsty bude připadat celý ovladač trošku malý. Nicméně netřeba se toho bát, chce to jen trošku cviku a zvyku.

Velmi se mi také líbilo nově řešené provedení otočného voliče expozičních režimů na levé horní části fotoaparátu. Dříve se mi u nejednoho fotoaparátu (zejména však u konkurenčních Nikonů) stávalo, že jsem nechtěně otočil tímto voličem, při manipulaci s přístrojem a hlavně při jeho vkládání nebo vytahování z brašny. Nejhorší na tom bylo, že jsem to často zjistil až po zkažené fotografii, čímž také nejednou došlo k propásnutí rozhodujícího a samozřejmě neopakovatelného okamžiku. Canon to nyní vyřešil jednoduchým a přitom dokonale funkčním způsobem – otočný volič doplnil v jeho středu aretačním tlačítkem, takže nechtěné otočení je nyní prakticky nemožné. V jednoduchosti je síla, jen tak dál.

Dalšího podstatného vylepšení se dočkal LCD monitor na zadní straně fotoaparátu. Především je to jeho uchycení na otočném kloubu, které je opravdu skvěle vyřešeno a lze jej tak natočit prakticky do jakékoli polohy. Zajímavá je i možnost “připlácnout“ monitor směrem k fotoaparátu v době, kdy není potřebný a chránit jej tak před poškozením. Samotné provedení LCD monitoru je také velmi dobré, použity jsou kvalitní antireflexní vrstvy a rozlišení již dokonce mírně překročilo 1 milion obrazových bodů. Za zmínku stojí také fakt, že se Canon drží svého skvělého nápadu, poprvé realizovaného u modelu EOS 550D, kde byl změněn poměr stran LCD monitoru na 3:2 (což kopíruje poměr stran fotografií) a nikoli dřívějších a zcela nesmyslných 4:3. Prostě další vychytávka, která potěší – nyní při prohlížení pořízených fotografií konečně využijete celou plochu a hlavně plné rozlišení LCD monitoru.

Za pozornost stojí i hledáček, který je řešen kvalitním skleněným pentagonálním hranolem. Je velký a světlý, bohužel však nezobrazuje 100% fotografované scény, ale jen něco kolem 96%. Vychytávku z dražšího modelu EOS 7D v podobě průhledového displeje na matnici tu však také nenajdete a pokud pro svou práci potřebujete pomocnou mřížku (například na fotografování architektury), tak není možné ji jen zapnout v uživatelském menu, ale musíte si zvlášť dokoupit výměnnou matnici. Hledáček je také samozřejmě vybaven vnitřním stavovým displejem se zelenými segmenty, který zobrazuje vše potřebné, včetně možnosti zobrazení aktuálně nastavené citlivosti ISO.

S ohledem na ovládání by se sice našlo několik drobných nedostatků, ale ty zase vyvažují některá velmi zajímavá novátorská řešení. S ohledem na mechanické provedení nelze tomuto fotoaparátu vytknout opravdu naprosto nic. Celkově lze tedy po této stránce hodnotit Canon EOS 60D na výbornou.

Čip a obrazová kvalita

Základním prvkem samotného těla každé digitální zrcadlovky je však její snímací čip. V případě modelu Canon EOS 60D je jím senzor osvědčeného typu CMOS z dílen samotného Canonu, formátu APS-C o rozměrech 22,3×14,9 mm. Plocha čipu je menší než plný formát kinofilmového políčka a ohnisko použitého objektivu je tak nutno vynásobit faktorem x1,6 pro získání ekvivalentního rozsahu. Poměr stran je obvyklých 3:2 a maximální efektivní rozlišení je 18 megapixelů, což je 5184×3456 obrazových bodů. Citlivost ISO lze nastavit v rozmezí ISO 100 až 6400, přičemž v uživatelských funkcích lze povolit rozšíření tohoto rozsahu až na hodnotu ISO 12800. Snímky lze ukládat v obvyklých formátech JPEG a RAW (14-ti bitový) a to i ve vzájemné kombinaci a v několika velikostech, případně mírách komprese. Vše je snadno definovatelné v uživatelských funkcích.

Nyní však již k praktickým výsledkům. Na ukázkovém snímku č.12 je obvyklá testovací noční scéna v plném rozlišení. Snímek byl složen ze dvou polovin snímků, pořízených s odlišným vyvážením bílé barvy. Automatika si sumělým osvětlením poradila dobře, i když má fotografie znatelný nádech do červena. Nicméně žádná automatika není dokonalá a jako u všech ostatních digitálních fotoaparátů i zde platí, že dobře nastavené vyvážení bílé barvy je základem snímku a to ať už toto nastavení provádíte přímo ve fotoaparátu nebo dodatečně při zpracování formátu RAW. Mnohem zajímavější však je srovnání míry nežádoucího šumu ve fotografiích pořízených různými citlivostmi ISO. Toto srovnání najdete na ukázce č.13 v podobě 100% výřezů ze zkušební scény, vyfotografované všemi dostupnými citlivostmi ISO. Z výsledků je viditelné, že u citlivosti ISO 100 až 800 je výsledek vynikající a rozdíl prakticky neviditelný. Při ISO 1600 opravdu nepatrně nastupuje šum ale opravdu jen na samé hranici rozeznatelnosti. Při citlivosti ISO 3200 je nárůst šumu opět jen na hranici viditelnosti. Při ISO 6400 je již šum trošku patrnější, ale jeho charakter je velmi příjemný, monochromatický a ztráta kresby detailů je relativně malá. Také desaturace je minimální. Při nejvyšší dostupné citlivosti ISO 12800 je již nárůst šumu razantní, ztráta detailů a desaturace výrazná. Také se již začíná projevovat barevný šum, který je rušivější a hůře softwarově odstranitelný, než monochromatický. Nejvyšší hodnota citlivosti je tak prakticky jen velmi omezeně využitelná, ale to není nic neobvyklého – naopak, je to běžný jev a nejvyšší hodnota ISO je prakticky u všech digitálních zrcadlovek, nejen těch od Canonu, spíše jen marketingovou zajímavostí, než skutečně použitelnou hodnotou.

Pro zajímavost jsem ještě pořídil podobnou sérii snímků za denního světla. Na ukázkové fotografii č.16 je zkušební snímek v plném rozlišení při citlivosti ISO 6400. Na snímku č.17 jsou pak opět jednotlivé 100% výřezy při všech dostupných citlivostech ISO. Z výsledků je patrné, že za denního světla je výsledek o něco lepší, ale to je samozřejmě běžný jev. V tento okamžik bohužel ještě nejsou dostupné detailní laboratorní výsledky laboratoře asociace DIWA (jíž je FotoAparát.cz členem), a proto bude mít tento článek ještě pokračování v podobě srovnání těchto výsledků s konkurencí. Pro zajímavost ještě přikládám několik dalších fotografií v plném rozlišení, pořízených především při vyšších citlivostech ISO.

Z výsledků praktického fotografování se dá říct, že výsledné fotografie dosahují tradičně vynikajících kvalit a fotoaparát Canon EOS 60D jistě uspokojí potřeby nejen amatérských fotografů ale i pokročilých poloprofeionálů. Jako záložní tělo jej pak jistě zvolí i nejeden kovaný profesionál.

Funkce

Další zajímavou kapitolou je samozřejmě vybavenost fotoaparátu funkcemi. Nejprve se podívejme na systém automatického zaostřování. V tomto případě byl opět použit devítibodový senzor (všechny ostřící body jsou zdvojené, křížové), osvědčený již v předchozím modelu EOS 50D. Na jednu stranu by se chtělo říct, že nový model by si zasloužil nějaký nový systém s více zaostřovacími body, ale na stranu druhou je stávající senzor osvědčený a bezproblémový. V praktickém nasazení neměl problém ani s hodně tmavými a málo kontrastními scénami. Stejně tak dobře si poradil i s rychle se pohybujícími objekty. Takže sice žádné novinkové překvapení ale nicméně i tak lze systém automatického zaostřování označit za dobrý. Jedna věc mi ale pořád přijde nedotažená – stejně tak jako naprostá většina digitálních zrcadlovek Canon si i tento model při nedostatečném osvětlení scény vypomáhá přisvětlením scény pomocí stroboskopického blikání vestavěným bleskem, což je například při fotografování osob velmi nepříjemné. Myslím, že už je čas toto konečně vyřešit například LED diodou.

Často diskutovanou je také v poslední době funkce natáčení videosekvencí. Ta samozřejmě nechybí ani na tomto modelu. Natáčení videa je u tohoto fotoaparátu opravdu radost, zvláštěpak v kombinaci s výklopným a otočným LCD monitorem. V menu nechybí možnost detailního nastavení parametrů snímání a skvěle fungoval i systém automatického zaostřování. K dispozici je také několik možností kvality a rozlišení natáčeného videa. V technických specifikacích i v manuálu k fotoaparátu je uvedena maximální kvalita záznamu Full HD video (rozlišení 1920×1080 obrazových bodů) a s rychlostí snímání 30 snímků za vteřinu resp. 25 snímků za vteřinu (NTSC resp. PAL). Ukázkové video si můžete stáhnout zde.

Z novějších funkcí nechybí také například polohové čidlo, které monitoruje naklápění fotoaparátu do stran a na LCD monitoru je možné si zobrazit virtuální horizont, fungující jako elektronická vodováha. Jednoduché, prosté a dokonale funkční. Při fotografování na výšku pak senzor identifikuje tento stav a vyvažuje vodováhu i v tomto případě. Prostě si horizont otočí o 90°, tak jak bylo otočeno fotoaparátem.

Za povšimnutí stojí také expoziční režimy a hlavně sériové snímání. K dispozici je obvyklá paleta expozičních režimů od plné automatiky, přes pestrou nabídku kreativních režimů, až po předvolbu času, clony a samozřejmě také plně manuální režim. Využít lze expoziční časy od trvale otevřené závěrky přes čas 30 vteřin až po nejlratší čas 1/8000 vteřiny. Synchronizační čas pro vestavěný blesk je 1/250 vteřiny. Velmi mne ale překvapil fakt, že výrobce snížil maximální rychlost sériového snímání a také zmenšil vyrovnávací paměť. Zatímco předchozí model EOS 50D dokázal fotografovat nejvyšší rychlostí 6,3 snímku za vteřinu, tak u nového EOS 60D je to jen 5,3 snímku za vteřinu. Vyrovnávací paměť staršího modelu pak pobrala v sérii až 90 snímků v plném rozlišení, tak u nového modelu je to jen kolem 58 snímků (ve formátu JPEG). Ve formátu RAW je to ale u obou modelů 16 snímků. Pro většinu fotografů sice nemá toto zjištění většího významu, ale jistě se najde i nemálo těch, kterým to bude vadit. Osobně musím říct, že tomuhle kroku opravdu nerozumím – elektronické součástky jsou čím dál levnější, rychlejší a paměti větší. Co asi vedlo Canon ke zhoršení tohoto parametru, to opravdu nechápu.

Naopak velmi se mi líbí, že menu lokalizované do češtiny se již stalo samozřejmostí, stejně tak jako například automatická korekce vinětace. Tato funkce si sama v paměti najde typ použitého objektivu a z vnitřní databáze aplikuje korekci právě pro ten který konkrétní použitý objektiv. Stejně tak se stala samozřejmostí celá řada implementovaných elektronických simulací nejrůznějších fotografických filtrů nebo také pokročilý střih natočeného videa. Přímo v terénu tak můžete video sestříhat jen na podstatné pasáže a velmi výrazně tak šetřit místo na paměťové kartě. Vylepšena byla také možnost zpracování snímků ve formátu RAW přímo ve fotoaparátu. Pokročilý uživatelé jistě namítnou, že není nad zpracování v počítači ale na druhou stranu je toto řešení velmi jednoduché a snadné a jistě ulehčí práci především začínajícím fotografům.

Příslušenství, cena a závěr

Rozsáhlá nabídka příslušenství je u Canonu tradičně velkou předností. Velká je nabídka předvším objektivů, ale i externích blesků, makroblesků, dálkových ovladačů, očnic, filtrů a dalšího příslušenství. Nechybí ani volitelný bateriový grip se samostatnou spouští pro fotografování na výšku. Ke značkovému příslušenství je ale také nutno započítat celou bohatou řadu fotografických tiskáren a to od téměř kapesních pro tisk fotografií pohlednicového formátu, přes běžné domácí tiskárny formátu A4 až po profesionální stroje s možností tisku až do formátu A3+ nebo velkoformátových plotrů.

Bohužel však stále chybí možnost připojení jednotky GPS pro záznam souřadnic pořízených snímků přímo do dat EXIF již při samotném fotografování. Na druhou stranu pro náročnější uživatele, které zaujala možnost natáčení vysoce kvalitních videosekvencí jistě potěší možnost připojení externího mikrofonu. Nechybí ani konektor HDMI pro možnost přehrávání videosekvencí na LCD nebo plazmových televizorech přímo z fotoaparátu v plné Full HD kvalitě.

K příslušenství také neodmyslitelně patří paměťové karty. Canon EOS 60D využívá jeden slot pro paměťovou kartu typu SD. Podporuje ale také její nejnovější varianty SDHC a SDXC.

Na závěr je nutné se také pozastavit nad cenou přístroje, protože ta je také velmi podstatná. V současné době uvedení na trh (10/2010) se prodává samotné tělo Canon EOS 60D za cenu kolem 27.000,– Kč včetně DPH. Set s objektivem EF-S 17–85mm f/4,5–5,6 IS USM pak dostanete za cenu kolem 33.500,– Kč. Set s objektivem EF-S 18–135mm f/3,5–5,6 IS pak vyjde přibližně na 32.000,– Kč.

Tuto prodejní cenu lze označit za příznivou. Fotoaparát Canon EOS 60D vám za ni nabídne odolné a dobře padnoucí tělo s dobře vyřešenou ergonomií a několika novými vychytávkami. Také kvalita fotografií je na vynikající úrovni a získáte jím přístup do rozsáhlého systému fotopříslušenství značky Canon.

Snímky pořízené aparátem Canon EOS 60D najdete v naší FotoGalerii.

Další technické informace najdete na stránkách českého zastoupení Canon CZ.