Fotografování z dopravních letadel

Je možné získávat kvalitní fotografie z běžných dopravních letadel přes okénko? Jaké jsou zde možnosti a omezení? Lákavá je především dostupnost pro většinu fotografů, kteří cestují někam letadlem. Tyto fotografie mají jedinečnost a neopakovatelnost a získáváte je tak trochu jako bonus v rámci cestování. Své zkušenosti s takovým fotografováním jsem shrnul v tomto článku.

Je možné získávat kvalitní fotografie z běžných dopravních letadel přes okénko? Jaké jsou zde možnosti a omezení? Lákavá je především dostupnost pro většinu fotografů, kteří cestují někam letadlem. Tyto fotografie mají jedinečnost a neopakovatelnost a získáváte je tak trochu jako bonus v rámci cestování. Své zkušenosti s takovým fotografováním jsem shrnul v tomto článku.

Volba místa v letadle

Správné místo v letadle je alfou a omegou pro tento druh fotografování. Lety se otevírají obvykle 24 hodin před odletem. Většina velkých leteckých společností umožňuje zarezervovat si místo v letadle přes internet. U dlouhých letů musíte vždy počítat, že místa u oken budou obsazena jako první. Zabírají je totiž jako první i ne-fotografové (kromě velkých konzumentů nápojů). Pokud nemáte možnost bookovat on-line, je jedinou možností přijít na “check in“ co nejdříve. Doporučuji přímo vysvětlit administrátorovi, že potřebujete místo, abyste mohl fotografovat. Obvykle mám úspěch.

Při volbě místa v letadle musíte rozhodnout dvě věci:

• místo u okénka před křídlem nebo za křídlem
• vlevo nebo vpravo na základě toho co chcete při letu fotografovat a kde bude Slunce

Místo před křídlem znamená sedět tam, kde končí místa vyhrazená pro cestující třídou business nebo přímo v business třídě u okna. Druhou možností je pak naopak místo úplně na zádi letadla před záchodky. Pokud mám na výběr, lepší je spíše místo vpředu. U místa na zádi můžete do snímků zakomponovat křídlo letadla, máte však více omezený úhel pro snímání objektů na Zemi. Co nemůžete ovlivnit je, jak bude vaše okénko poškrabané, či jak velká se na něm usadí námraza, což všechno snižuje kvalitu výsledných fotografií. Start za jasného dne snižuje pravděpodobnost námrazy na okénku.

Studium dráhy a doby letu

Přibližné dráhy letu najdete v časopisech letecké společnosti v kapsách za sedačkami letadla. Nejsou však nejpřesnější. Jedná se ve skutečnosti o koridory. Přesto však takto zjistíte, že ledovce Grónska a Baffinův ostrov můžete fotografovat při letech z Evropy na západ USA (San Francisco, Seattle, Vancouver v Kanadě). Při odletu z Evropy směrem na západ kolem poledne budete mít světlo po celý let. Naopak lety zpět do Evropy vylétávají často v noci a světlo budete mít většinou až v Evropě. Let z Pekingu do Evropy bude prolétávat těsně na jih od jezera Bajkal a určitě trefíte alespoň Sajanské pohoří. To jsou příklady.

Hlavně pro dokumentační fotografie bývá větší jistota mít Slunce v zádech. Pro snímky s mraky může být naopak výhodou protisvětlo.

Výška letu často rozhoduje

Specialisté na leteckou fotografii používají letadla operující v malých výškách, kde je často možné i otevřít okénko. Zde vám pak pilot nalétává přesně tam, kam potřebujete. Specializovaná letecká fotografie však není předmětem tohoto článku.

Velká výška a dvojité plastové okénko je hlavním omezením při fotografování z dopravních letadel. Dlouhé lety, jako například lety přes Atlantik do USA, probíhají ve vysokých letových hladinách kolem 11 km, kde je méně turbulencí. Jedná se však o jednu z mála možností, jak fotografovat těžko dostupné oblasti severu Kanady nebo Grónský ledovec.

Na snímku je patrná námraza na okně, která vznikla ještě v Evropě. Ve Francii na letišti totiž pršelo.

Mnohem lepší pro fotografování jsou místní lety v menších výškách a to i ty s velkými dopravními letadly typu Boeing. Ty většinou vystačí s výškou do 8 km v závislosti na nadmořské výšce povrchu.

Snímek byl pořízen ráno kolem 7:00. Díky poloze Slunce nízko nad obzorem mají pak hory i přes snímání přes dvojité okno letadla mnohem méně oparu.
Podobně lze fotografovat i při letech v Himálaji, kde se létá nízko vůči vysokým horám, neboť ty se blíží svou výškou letovým hladinám.

Tento snímek byl pořízen při ranním letu z New Delhi do Leh v Ladaku kolem 8:00.

Zkušenosti s fotografováním

Nejčastěji použitelné jsou objektivy v ohniskových vzdálenostech od 50 do 100 mm. Osobně používám univerzální zoom Canon 24–70mm/f 2.8 L. Vzhledem k rychlosti vůči povrchu musíte použít co nejkratších časů. Jistotou pro jsou časy 1/250s, při vzletu a přistání raději ještě kratší. Záleží na ohniskové vzdálenosti objektivu, kterou používáte a jakou rychlostí letíte vůči povrchu. Nastavení clony pak v oblasti nejlepší kresby objektivu – dvě až tři clonová čísla nad minimálním clonovým číslem. To obvykle stačí, neboť hloubka ostrosti vzhledem ke vzdálenosti místa zaostření je obvykle dostatečná na celkové proostření. Doporučuji použít co možná nejnižší ISO. Všechny snímky budou mít většinou snížený kontrast a musíte počítat s tím, že následné úpravy v počítači budou mít tendenci zvýraznit šum. Je samozřejmostí, že všechny snímky fotografujete do formátu RAW, abyste maximálně využili vše, co fotoaparát zachytil, při následných úpravách snímku.

Extrémní situace nastává při nočních snímcích měst, kdy jste nuceni nastavit co nejvyšší ISO tak, aby snímek nebyl rozmazaný. Kromě toho je na rozdíl od snímků ve dne ještě problém, že svítí světla na palubě, které se pak odrážejí v okně. Snažím se proto zakrýt okno při fotografování svoji hlavou a zbývající část zakrýt bundou, abych zabránil odleskům.

Toto jsou snímky na hraně možností techniky a není to samozřejmě na velké zvětšeniny. Rozhodující je zde kvalita senzoru a schopnost systému potlačit šum při nejvyšších úrovních citlivosti ISO. Tady se Canon 5D Mark II významně zlepšil vůči předchozímu modelu 5D, kdy podobné snímky nešlo získat. Na snímku rozeznáte známá místa jako London Eye, Westminster abbey, Parlament. Velmi důležitá je samozřejmě i kvalita objektivu. Vždy radím: raději jeden kvalitní objektiv, než dva nic moc. Přinutí vás to maximálně využít techniku, kterou máte k dispozici.

Problém dvojitého okénka letadla se nejvíce projevuje zejména při snímcích do stran. Na plastech dochází totiž k výraznému barevnému lomu světla, který se špatně odstraňuje i při následných úpravách snímku. Bohužel nepomůže ani nasazení polarizačního filtru, který jinak velmi dobře odstraňuje odlesky.

Svislý pruh připomínající duhu je patrný v pravé části snímku. Problémem je, že krátké lety v severní Etiopii startují až pozdě ráno, kdy je Slunce vysoko a mnoho prachu v ovzduší.

Výsledná úprava fotografie

Fotografování přes dvojité plastové okno, někdy navíc ještě poškrábané, výrazně snižuje kontrast snímku. To poznáte vizuálně na displeji a přesněji pak z histogramu, který v těchto případech využívá jen malou část svého rozsahu. V konvertoru RAW téměř vždy musíte upravit kontrast a většinou i barevnou teplotu.

Přidání kontrastu jsem použil i pro záznam zvláštního atmosférického jevu: aury, jednou před přistáním na letišti v Ruzyni.

Jeden známý mi vyprávěl, že něco podobného zažil na horách, kdy viděl sám sebe uprostřed světelné aury. Prý bylo po dešti, Slunce svítilo dírou mezi mraky nízko nad obzorem. Člověk stojící vedle něj prý nic neviděl. Dokonce se prý říká, že pokud člověk uvidí auru podruhé, zemře. Nerozumím přesně mechanismu jak vzniká tato kruhová aura. Letěli jsem s aurou vedle nás asi dvě minuty. Jisté je, že jsou nutné kapénky mlhy v ovzduší kvůli rozptylu světla. Stín letadla je také logický. Dejte vědět, pokud o tomto jevu víte více.

Díky předem za vaše zkušenosti a připomínky.