Může se to stát každému - vyfotíte snímek, nedáte si pozor, a až doma zjistíte, že fotografie je příliš tmavá nebo naopak světlá. Do určité míry lze chybu napravit úpravou v počítači. Existují různé postupy, liší se složitostí a výsledky.
Může se to stát každému – vyfotíte snímek, nedáte si pozor, a až doma zjistíte, že fotografie je příliš tmavá nebo naopak světlá. Fotografujete krajinu a na snímku s překvapením zjistíte, že je kvůli mlžnému oparu nekontrastní. Do určité míry lze tyto chyby napravit úpravou v počítači. Existují různé postupy a nástroje, liší se složitostí a přímo úměrně i výsledky.
Nástroje a postupy pro základní úpravy fotografií jsou ve většině programů stejné. Byť v drobnostech se mohou v jednotlivých fotoeditorech lišit, základní principy platí obecně.
Trocha teorie
Digitální obraz má přesně daný rozsah barev. Každý jeho bod je namíchán ze třech barevných složek – červené, zelené a modré (R,G,B) – v různém poměru. Množství každé barevné složky může být od 0 (žádná) do 255 (maximálně intenzivní). Různou kombinací 3 složek dostaneme celkem 16,7 milionu barev. Pro nás je ale důležitější vědět, že existuje nějaké minimum (0,0,0 – černá) a maximum (255,255,255 – bílá), za kterým už nic není. Celá fotografie z digitálního fotoaparátu se tak musí „vejít“ do tohoto rozsahu. Ideálně ho, při správné expozici, využít celý.
Vizuální pomůckou, jak si rozsah digitální fotografie představit, a jak znázornit, jak ho využívá váš snímek, je histogram. Většina fotoaparátů a fotoeditorů ho umí zobrazit. Můžete si představit, že je to graf, kde na ose x je škála světlosti, kterou mohou body fotografie mít, a jeho sloupečky na ose y ukazují, kolik takových bodů ve fotografii je.
 |
Pokud z nějakého důvodu rozsah nestačí a část fotografie by měla být ještě světlejší než nejsvětlejší, vznikne přepal. Celá ona část bude oříznuta na nejvyšší možnou hodnotu rozsahu (255,255,255) – bílou barvu. Podobně může vzniknout ve fotografii jednolitá černá plocha (0,0,0). Toto jsou nenapravitelné chyby, protože například z absolutně černé už nikdy žádnou úpravou nezjistíte, jestli byla někde ještě černější.
 |
 |
Může se ale také stát, že vaše fotografie bude celkově příliš tmavá nebo světlá. To vlastně znamená, že celý snímek využije jen část možného rozsahu. Pak je možné fotografii upravit v počítači a snímek „roztáhnout“ přes celý možný rozsah, nebo „posunout“ kam je potřeba.
Je-li fotografie nekontrastní, znamená to, že jsou jednotlivé odstíny příliš blízko u sebe – je mezi nimi malý rozdíl. Pak je potřeba roztáhnout snímek přes větší část možného rozsahu – natáhnout histogram od kraje ke kraji.
 |
Úpravy v praxi
V každém rozumném fotoeditoru najdete několik nástrojů, kterými je možné upravit jas a kontrast fotografie.
Expozice
Tento nástroj, jak napovídá název, slouží právě a jen pro úpravu expozice. Většinou se vyznačuje několika posuvníky, které udělají fotografii světlejší nebo tmavší. Například u Zoner Photo Studio ale posuvníky chybí, a je zde jen několik políček pro výběr, co má automatika s fotografií udělat. Expozice se hodí pro jednoduché, rychlé a bezpečné změny světlosti fotografie. Bezpečné proto, že tento nástroj – při správném použití – nedovolí vytvoření přepalů a podexpozic přílišným posunutím světlosti.
 |
 |
Jas a kontrast
Zcela základní nástroj s dvěma šoupátky. Jedno slouží k celkovému zesvětlení / ztmavení snímku, druhé ke zvýšení / snížení kontrastu. U většiny fotoeditorů si ale musíte hlídat přepaly a podexpozice, protože nástroj fotografii upraví a vůbec nebere ohled na to, že část dat je mimo rozsah – prostě jen hloupě posouvá histogram, případně ho roztahuje.
 |
U některých propracovanějších programů (například novější Photoshop) se nástroj přepalům a podexpozicím vyhne tím, že neposouvá celý rozsah fotografie stejně, ale čím blíž je nějaký tón k okraji rozsahu, tím pomaleji se mění. Okraje nikdy nedosáhne – k přepalu nedojde. Tím se stává Jas a kontrast velmi použitelným.
 |
Úrovně
Úrovně jsou již funkcí, která vyžaduje trochu zručnosti a odmění vás výsledky. Ve většině programů na vás vyskočí okno s histogramem a třemi šoupátky pod ním – černým, bílým a šedým. Posouváním černého ukážete na histogramu, kde má být na fotografii nový černý bod (kde má být jeden konec rozsahu), bílým kde má být bílý bod (druhý konec rozsahu). Část histogramu mezi posuvníky (vybraný rozsah fotografie) se pak roztáhne přes celý možný rozsah světlostí – zvýší se kontrast. Šedé šoupátko manipuluje se světlostí fotografie.
 |
Tento způsob přímého určení černého a bílého bodu se skvěle hodí například pro vyretušování fotografií v protisvětle nebo skrz sklo, které často trpí celkovým mlžným závojem. Do určité míry se tak zbavíte i oparu ve vzduchu při fotografování krajiny. Jakmile se s úrovněmi naučíte, zjistíte, že s minimálním úsilím můžete dosáhnout celkem přesných výsledků.
 |
 |
Křivky
Nejmocnějším nástrojem pro úpravu světlosti fotografie jsou křivky. Na první pohled jsou složité, ale stačí pochopit princip a vyhnete se bezhlavému experimentování. V nástroji křivky je čtverec (často má v sobě nakreslený histogram), který má na stranách stupnici šedé škály od černé do bílé. Ve výchozím stavu pak po úhlopříčce z levého dolního rohu vede „křivka“. Tento čtverec s křivkou je v podstatě graf popisující úpravu fotografie. Body původní fotografie „leží“ ve světlostní škále na ose x a „křivka“ je graf, který popisuje, jak bude pozměněna jejich světlost na výsledné fotografii (kam se podle tohoto grafu promítne na osu y). Vezměte si tedy bod fotografie s nějakou světlostí, najděte si kde leží na ose x (spodní škále), postupujte přímo nahoru a až narazíte na křivku, zahněte vlevo. Kam se dostanete na ose y (boční škále), takovou světlost bude mít vybraný bod po úpravě.
 |
S křivkou manipulujete zcela ručně. Chytnete jí myší a pokřivíte. Můžete takto vytvořit libovolné množství bodů, podle kterých se křivka zahne. Také můžete chytnout a posunout krajní body křivky po ose x. Tím určíte černý a bílý bod podobně jako výše u úrovní.
Několik základních pravidel jak křivka funguje:
- v místě kde je křivka kolmější než původní se zvýší kontrast
- v místě kde je křivka plošší než původní se sníží kontrast
- křivka s obráceným sklonem vytvoří negativní (invertovaný) obraz
 |
 |
 |
Několik základních typů křivek:
- prohnutá křivka ztmaví fotografii
- vyboulená křivka zesvětlí fotografii
- křivka ve tvaru S zvýší kontrast (tmavší místa udělá tmavší a světlejší světlejší)
 |
 |
 |
Nejčastěji se používá S křivka, která v místě kde je kolmější než původní úhlopříčka zvyšuje kontrast. Za cenu toho, že jinde (v plošších místech) se kontrast snímku sníží. To je logické, protože celkový maximální rozsah původní i upravené fotografie je stejný, a když někde přidáte, jinde je nutné ubrat. Hlavní a zásadní výhodou křivek proti jiným metodám je ale možnost vybrat si, kde chcete kontrast zvýšit, a to přesně. A třeba i na více různých místech. Díky křivkám tak máte plnou kontrolu nad světlostí a kontrastem fotografie.
 |