no a este 10-ta - lesny poziar :)

co ten bilej flek??

7. a 8. díl se mi moc nezdál, chyběli hlavní hrdinové ;-) ale celkově fajn :))

+++

...Václav, snáď ako každý, i ja som ako dieťa zbožňovala chvíle, keď mi stará mama čítavala rozprávky, hm, ale v podstate ani nie tak kvôli rozpávkam samotným, ako skôr kvôli spôsobu prednesu, stará mama vo svojej mladosti hrávala v ochotníckom divadle a tak to jej čítanie bolo skvelým predstavením, začínalo to všetko rituálnym skokom do obrovských,našuchorených perín s naškrobenou obliečkou, podoprela som si rukou hlavu a pozerala sa na jej ústa, na to, ako sa jej pri vyslovovaní slov priliepali a zas odliepali pery jedna od druhej, po chvíli som prestávala vnímať význam slov a započúvala sa do zvuku jej hlasu, mala krásnu intonáciu, po dramatickom nástupe hlas klesal z výšin, stišoval sa, bolo to ako plynutie rieky, nechávala som sa unášať jej prúdom až do mora snov...rozprávky si nepamätám, ale toto, to pozadie, to za tým rozprávaním, to si pamätám, živo. Spojitosť ? Nuž, asi v tom, že tento tvoj komiksový príbeh vnímam podobne, vidím za ním človeka, vidím za ním tvoje snaženie, tvoj vklad a ten obdivujem a cením si....že to nie je to správne "fotografické hľadisko", akým by som mala to celé posudzovať? No, možno nie, ale takto to vidím ja, ostatní nemusia...

aale ze ich temperujuu starostlivo tak ich chvaalim, vaaclavku

Sláva - a příbeh je u šťastného konce. :-)

Dano, já jsme měl dědečka, který se mnou vydržel hodiny chodit po Beskydech a vyprávět mi různé příběhy. Vyprávěl poád nové a nové. Nejprve převyprávělů, co v poslední době četl, nebo viděl v kině a pak už si vymýšlel.A když jsme byl větší, tak jsme to chtěl také zkusit, ale nenašel jsem posluchače.

Maminka mi večer čítávala a četla krásně. Vzpomínám, jak mi četl Dumase staršího. Ale usínala u toho. o bylo zajímavé, najednou věta přešla do absurdity pak hlas, jako když se vypne analogový gramofon, ale jehla zůstane na desce, která se ještě chvíli setrvačností točí, ale zpomaluje se se také zastavil.

Nemaje komu vykládat pohádky jsem je zkoušel psát, ale mám podezření, že by děti nebavily.

Tato pohádka vznikla na přání Jirky Švarce, byl to poslední v sérii úkolů, ktré měly být formulovány spoustopou nefotografických formálních požadavků, jež bylo třeba bezvýhradně splnit. Jirka si přál komiks --- pohádku o devíti částech.

Tím ale zřejmě také celý ten cyklus úkolů skončil, n naprostý nezájem těch, kteří se jimi měli zabývat.

Já jsem prožil dlouhé drama hledání pointy a pak krátkou ale velmi milou a zábavnou hodinu natáčení, vlastně fotografování a teď ještě dlouhý pocit vyprávění a naslouchání.

....ja myslím, Václav, že všetko je tak, ako má byť, všetko to má svoj význam, dôvod, súvislosti...nie všetci, čo majú uši, aj počujú, a nie všetci, čo počujú, i chápu...ale niekto predsa len a keby to bol iba jeden, sám, stojí to za to, nie je ani tak dôležité, čo človeka "naštartuje" a a aký ohlas má jeho snaženie, podstatná je tá chvíľa tvorivej činnosti, ktorá človeka napĺňa, vzrušuje a prináša mu uspokojenie, hm, sebaspoznávanie, asi.
Torta bude :-)

5+