zátiší je co za tichem
čas hryže jako zrno myš
a nezbude a ty ten hlas
neslyšně slyšný uslyšíš
Jan Skácel
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
jo +
Lupínky tam vidím už navíc...
máš ji vymyšlenou,ostatně jako vždy...a navíc vidím zlomky tváří z roztrhaných plakátů kůry bílé...
i já jsem přemýšlel nad LHR,šipkou olistěnou,větrem probuzenou,oživlou...je mírná svou zpřízneností tónů,neruší,prostě je ...a říká tudy vanou větry,hle zde můj kmen,můj život,mé vše
pěkná práce Juro
...kračal som na polikliniku, keď som si to " zátiší " všimol Jene. Tá vetvička patrí tej breze. Stál som na ceste, oči schované za foťákom a čakal som, kedy mi vietor tu vetvičku zafúkne do záberu. Striedavo ju do neho zafukoval a odfukoval, kým to urobil asi 4 krát a ja som to presne toľko krát cvakol, už na mňa aj trúbilo auto, ktoré šlo po tej ceste a jeho šofér si určite myslel, že mi pekne šibe - a to určite ani netušil, že čakám kým mi vietor zafúkne vetvičku brezy do záberu - he, he.
Ale to je presne to, čo na fotografii zbožňujem. Vlastne mi to príde ako dobrá hubačka. Chodíš na hríby hlavne len kvôli tomu zlomku okamihu, tomu okamihu plnému vzrušenia, keď víťazoslávne skríkneš - hrííííb. Všetko to ostatné okolo toho - umývanie, rezanie, sušenie, mrazenie, jedenie...to su už len také menej podstatné detaily, ktoré síce k tomu patria, ale pre ne do lesa na hríby určite nechodím - he, he. Ahoj :)
...hříííb (.
ano