horkým deštěm napůl zmáčen
v rozsochách starých, uschlých lip
uhýbám prutům z těžkých mračen
kořeny dávám na odiv

v korunách proplétám se k zemi
po větvích plazím, ten dávný kyv
z doteků strohých prudce mrazí
vysávám mízu z prstů svých

v odlesku divých bludných očí
v siločarách šedivých rán
kapička smutku tu po mě skočí
já zevnitř budu rozerván

děsivé dusno v tomto kraji
kde staří mládnou
a mladí čerství umírají

a plachost tu maří jen tenký hlásek
potulných dívek, stín sedmikrásek
vyhládlý výkřik z dlaní mdlých