Miei cari, carissimi e bello,
milá Danielo,
děkuji a pozdrav vyřídím nejspíš tomu psovi, ten se se mnou baví nejvíc. Kocourovi je smutno, neb už tady není sám, a každý den chodí krk ověšen pijavicemi ne protest. Skončil semestr a přijeli mne navštívit zahraniční studenti a studentky, hlavně ti, které jsem neučil. Přivezl je jeden urostlý Arab a jeden chytrý a zdvořilý jihokorejec. A bylo to tady hned veselé a živé. Korejci vařili a ostatní se smáli, toulali po zahradě a zmizeli kdesi za ní. O něco dříve jsem s jinými studenty podnikl docela malý výlet na kole. A ještě před tím jsem tady na boží hod poslouchali Matoušovy pašije. Koupil jsem si na to nové reproduktory.
To jen abys věděla, že návštěvy v Šerkovicích jsou ověřená instituce a že bys je mohla také zkusit. Někdy je tady krásně a ticho a já si lehnu do trávy a přikryji se sluncem a propadám se do spánku. Vzpomínky mne stále vrací do dětství, ale mám stále silnjější podezření, že jsem si je vymyslel. Nikde nejsou žádné dů
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
hezkyy :)
:-)
Milý Václave,
vyřiď, prosím, mé pozdravy ještě ořešáku, jež se jistě už v list oděl a co jsem loni nestihla přijet pro ořechy z něho na Cyrila a Metoděje, přesně podle toho receptu na ořechovku, co jsme ji pak museli dělat z ořechů natrhaných u babičky, ale ty už neměli tu bílou mléčnou šťávu, tak jak má být, ale už byly trochu vyschlé, protože babička bydlí na jižní moravě a tam je vše dřív zralé a i ty nezralé ořechy tak byly nezralé méně než měly být, tak ta ořechovka je místo teple-hnědá brčálově hnědo-zelená, i když možná už ani není, protože jsme ji asi už vypili, no každopádně kdybych byla dojela, tehdy víš, tak jsem mohla mít ořechovku lepší a takovou jaká měla být, ale to už tak je, že člověk asi nikdy nemůže mít všechno, jak si vysní a představuje, to máš třeba jako s tou cestou za tebou, co jsme se na ni vydali, a né že né, v srpnu to bylo, ani nevíš, ale dojeli jsme jen do Holešova, a tam, na kruhovém objezdu něco hrozivě zařvalo, a představ si, bylo to naše auto, a taky v tu ránu přestalo brzdit, a prý nám vytekla nějaká brzdová kapalina, nebo co, už ani nevím, a tak ten den, co začal sbalenou červenou taškou s ní i skončil, od rána devíti jsme do šesti do večera prochodili pětkrát Holešov tam i zpátky, zatímco v autodílně se snažili nám cosikdesispravit, ale stejně se jim to nepodařilo, a tak jsme tu červenou tašku zase sbalili a pokorně jeli domů autobusem, abychom si na druhý den to zpropadené auto mohli vyzvednou spravené, ale stejně bylo spravené až za tři dny, a to už bylo po dovolené a nadšení bylo taky to tam a to je tak vždycky, že si myslím, že někoho překvapím, a pak jsem překvapená sama, jak se tohle může stát, a zrovna mě. To nechápu.
Tak jsem si pak koupila kolo, akorát mi na něm chybí bambusový nosič, ten mi budeš muset vyrobit, protože se mi moc líbil, no tak jsem si koupila kolo, teda ukecali mě v obchodě, abych si ho koupila a Zdeněk, to dá rozum, že mě ukecal, a tak jsem vymyslela pro letošek, že pojedeme za tebou na kole, ale ne za jeden den, jako jsi to zvládl ty, ale že z toho uděláme puťák, a každý den pojedem kousek a někde přespíme, samozřejmě někde, kde mají teplou sprchu, no a pak se zase posunem dál ... tak jsem myslela, víš václavku, že bych to za tři dny mohla zvládnou, dojet do Šerkovic, ale Zdeněk nějak zatím nezvládl naplánovat trasu, protože jsem měla jednu podmínku (ale jen jednu, teda krom té teplé sprchy ještě) a to, že za žádných okolností nesmí být v cestě kopec, nebo jen malý, no ale to je těžká věc, prý, že Drahanská vrchovina, či co, no já nevím, přeci každý kopec se dá objet a každá překážka podlézt, tak nevím, v čem to pořád vázne. Vážně. Tak ale jak vidíš, už se to všechno blíží k tomu, že nakonec k tobě přeci jen dojedem, přinejhorším autem, páč budeme muset to nové, co ho ale ještě nemáme, trošku projet a zajet.
Co se týká dvojfotky, asi se mi moc líbí, puntíky jsou vždy roztomilé. Ale nevleze mi to celé na monitor, a tak nevím, protože nevidím, jestli je správně kompozičně poskládaná, tedy správně pro mé oko. Tak já na to kuknu ještě doma, a přijdu ještě jednou, když (se) nebudeš zlobit.
Tak se měj moc pěkně, a pozdravuj, prosím, ještě i metasekvoj, jestli přežila zimu. Jo, a vyřiď jí, ať moc nestíní, páč by ti mohlo být bez přikrývky zima a mohl by ses nachladit.
vždycky jsem jako malá toužila mít puntíkované šaty..světle modré s bílými puntíky
mám doma modrou barvu na látku a jedny bílé šaty
myslím, že to zkusím
jsem ráda, že jsi zase tu
nebo
?
-
++
anno
:))
To okno. Je příliš natlačené na okraj. Fotky. Té pravé. Levá je v pořádku. Naprostém. Líbí se mi. Je čistá. Pravá je dokument. Pověděla mi o místě více. Ovšem - je méně výtvarná. Ale ty puntíky krásně ubíhají. Dozadu. Nebo dopředu? Jak se to vezme.
Spojení těch dvou fotek se mi líbí. Jen to okno. Viz výš. Víš?
Bez brzdové kapaline se jezdit dá, sám, jsme tak jel asi dvakrát do Brna, ale špatně se brzdí. Musíš velmi předvídavě podřazovat a na křižovatkách je to někdy pěkný rébus.
Nutná, ale nikoliv dostatečná podmínka toho, aby se nemuselo jet do kopce je aby cílový bod byl níž než počáteční. My jsme 300 m. n m. Ale nás obkopujií kopce ze všech stran. Já jsme jel přes Drahanskou Vrchovinu a přes Kras, a přes Bioskovickou brázdu a Svrateckou hornatinu, protože mi to připadá hezčí, ale také by se dalo jet přes Uherské Hradiště, Hodonín,. . . ale naneštěstí vyhnout se kopcům znaménas jet přes Brno.
Také můžete jet přes Brtnici a stavit se v Hoffmanově muzeu.
Ty fotky nemusíš mít na monitoru obě současně. V kině také nepustí všechny snímky najednou. Ale postupně: tomu se říká děj. Já vím, je to jen pro ty s konvenčním předsudkem vnímání času.
Hruškový koláčku, Cherry Piei, zkus to bez šatů, namaluj si ty tečky přímo na tělo. Tečkované zebry dělají něco podobného. A mají velmi sladkém, až kondenzované mléko. A v noci svítí. V jiném, také ne moc dobrém filmu Greenawaye psala jedna slečna kaligrafické knihy čínskými znaky na těla svých milenců. Je to třetí film s kaligrafií, který jsme viděl. Druhý byl Jaro, léto, podzim, zim, a zase jaro Kim KiDuka. Ale nejvíc se mi líbila Kaligrafie v Hrdinovi Yimou Zhanga. Jsem tu, ale zrovna odjíždím na dlouhé výlety na kole. Myslím, že trochu bella-like konfortu na cestách bych si také dopřál. Pustíš mne do sprchy, když pojedu kolem?
chtěla bych v noci svítit, Václave
tolik malých majáčků ve tmě..to by se už ani Barborka nebála pakobylek a neplakala ze spaní
naše sprcha je všem po cestným otevřená, ale taky před cestným i na cestným, dokonce i z cestným, protože cesta je mi milá
oba budete vítaní, ty i bella, pokud by chtěla
a já na bílé kachličky namaluju černé puntíky a ty mi vás pak budou připomínat
ale mám jednu prosbu, když někde po cestě uvidíš takové drobné žluté skoro bílé hrušky, pár mi jich natrhej, prosím, u nás už nerostou...udělám hruškové koláčky
Toto se mi líbí (hlavně, jak Evžen píše Taťáně ... a naopak nebo tak nějak) :-)
00
vyschlo mi v krku, Václav a pery mám suché a ťažko idú slová
vlastne nejdú
ale snáď prídu