Zítra mám popravu.

Podle komentartu, zda se, smrt kazdy obchazi se zavrenyma ocima.

Na mne to pusobi velice silne, citim z toho neoc i bolest a to osudove odevzdani. Pritom se vsadim, ze se najde nekdo, kdo to prohlasi za fotografii strihani vlasu z kadernickeho salonu.

A ted po dvou hodinach se mi to jeví jako opiová extáze v níž mají nůžky symbolický význam nebezpečí.

Marně přemýšlím, kdo by nám pod ty fotky něco naopsal, kdybychom neměli mne.

někdo se najde...
:)

na mě to působí spíš pozitivně... jako souznění těch dvou, souznění a odevzdání, s důvěrou...

...........prostě JO !