jo... u téhle se usmívám i já :))

To je dobře, Lenko

Tak toto je první fotka z této sady, která mě vyloženě oslovila. Byť jí ledacos chybí, ale to není podstatné. Podstatný je tam ten pes. Je totiž vidět, že má toho člověka rád a že nerozlišuje, je-li postižený či ne. Jeho vztah k postiženému člověku není pokrytecký, jako tomu je, velmi často, u zdravých lidí. Proto třeba já, nedávám nikdy na postižené ani fenig, protože vím, že pokrytců se tam motá vždy spousta. Nejlépe v přítomnosti kamer. Radši koupím pár balíčků piškotů a zanesu je do psího útulku. Silný moment. Označuji si fotku, abych se na ni mohl kdykoli podívat.

Fotka "ke čtení", s příběhem v očích i v náručí...

dobré, celkově.

není co dodat

ok

Taffey: Som veľmi rád, že komentuješ fotky, z Tvojich komentárov sa dá veľa naučiť. Ja fotiť neviem, tak radšej viac čítam a pozerám. Keď to ale ide mimo fotografovanie... niekedy by som aj zareagoval, ale on je to server o fotkách. Je to pocit ako keď nahodíš loptu na smeč a vo vzduchu zakričíš, že hráme futbal.... :)

super :)

výborná Aleši

u nás se psy také v těchto ústavech občas používá, je to součást léčby, prý to pomáhá, ale jen je tam dovezou a pak zse odvezou....hoj

pro takto postižené děti je úžasná hypoterapie.Na vlastní oči jsem viděl změnu chování chlapečka v okamžiku kdy dosedl na koníka a chytil se jeho hřívy.Uklidnění bylo stoprocentní. Pak jsem ještě zíral jak koník když mu kluk padal na jednu stranu , nadzvedl celý bok aby ho "urovnal" a šel dál. Takhle si ho přehazoval zleva do prava celou chůzi-bylo to úžasné (PL v Bohnicích v Praze)