Pěkný večer všem na fotoaparátu.cz přeji.
Na snímku je zajímavé, jaká je barevná variace srnčího šatu. První vpravo je matka srna, v zimní srsti světlejší, vedle ní je srnče – srna, nepřebarvená a zleva stojí a jistí do třetice srnče – srnec, už mu rostou pučnice – již přebarvený do, o něco tmavšího odstínu, jako jeho matka.
Komentáře k snímku potěší.
Fotolovu zdar vám přeje
Váš Radim KALIVODA
povídání pod fotkou.
a zítra už zase do práce.
Dík Zdeňo
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Dnes ráno jsem místo práce vstával ještě o půl hodiny dřív – o půl paté a s kamarádem jsme jeli směr Břeclav. V těch místech jsem fotil poprvé v životě a pobývat v kraji pod Pálavou je snad jakýsi čest a povinnost pro jihomoraváka. Měli jsme v plánu focení ranní krajiny podzimního Soutoku. Včas jsme přijeli, to ano, ale fotit nebylo prakticky co, neboť se obloha zatáhla nepěknými mraky. Přitom při odjezdu z Brna krásně svítily hvězdy. Alespoň jsem obdivoval zámeček Pohansko a všudypřítomné dančí rochání. To jsem slyšel poprvé v životě a je to nádherný zážitek, podobně jako jelení troubení. Po východu slunce se nám i několik dančího ukázalo, ale snímky nestojí za zveřejnění. Od rána vládla "plechová obloha" Odjížděli jsme a vymýšleli, co nyní, neboť se domů ještě nechtělo a navíc se začala protrhávat obloha. Tak mě kamarád vzal na projížďku kolem Mušovských nádrží. Přitom mě zavedl do míst, kde prý vídá vždy plno srnčí zvěře. Byl to remíz, takový biokoridor – dlouhá "nudle" a okolo pole. Procházal jsem biokoridorem a zvedl v něm zalehlé srnčí. Tři kusy vytáhly na pole. Nevěděly, kdo je vyrušil a tak se zastavily a jistili směrem k fotolovci v trávě na kraji lesíka. Nakonec je to přestalo bavit a daly se do klusu, dál do pole. Tam jsem již za nimi nepásl.
V sousedství lánu bylo jeteliště a vhodné podmínky tam nacházaly volavky bílé. Napočítal jsem jich 7. Na dálku s vlnícím se vzduchem se moc nedaly vyfotografovat, pokusili jsme se přiblížit k malému opuštěnému domku, jenž by nám posloužil jako kryt. Nakonec všechny bílé harpunářky odletěly, ale kamarád mi pověděl, že je pokaždé pozoruje na stejném poli. Tak jsem dostal nápad a touhu vyfotit si tyto elegantní bílé volavky. Jednou tam zajdeme brzy z rána s krytem a počkáme na ně. Mimo to se může zadařit třeba srnčí, anebo ušáci, jež nám vybíhali od noh. Zde zkončila naše pěší výprava. Půl hodiny v autě a už jsem byl doma. Tak krásně dokáže býti v kraji pod Pálavou.
pěkné Radime, ta vinice v pozadí je skvělá
Pěkné, a ráda jsem si nejen prohlídla, ale i přečetla...
pěkné i počtení paráda
moc pěkná rodinka
Moc pěkné i s komentářem.
hej kamaráde, nádherný dojemný příběh jednoho úžasného rána, s perfektní gradací až do samotného finále s ušákama, podpořený nádhernou asi miliontou fotkou srn s naprosto originálním pojetím daným pohledem směrem k "fotolovci", což je zde téměř nevídané a velmi vzácné. Gratuluji k fotografii i k příběhu, co dodat...
pry fotka vida za milion slov ... toto je presny opak ... musis napsat milion slov ... aby ti nekdo veril, ze jsi udelal fotku
... samozrejme "vyda" :D
zumpion bily - ten komentář myslíš ironicky?
Parker - nemusíš to číst.
Líbí, pěkné.
taky líbí a ráda jsem si to všechno přečetla