Procházka Prahou, trocha zevlování a zastavení v jedné zahradě, kde jsme usedli na lavičku a jen tak se vyhřívali na sluníčku... v tom jsem si všiml zajímavého světla, které dopadá těsně za Denisu, potichu jsem vytáhl foťák... a dál to většina fotografů zná :)

Není to nijak komponované a vlastně se jedná o momentální souhru situací. Nijak se nezaměřuju na portréty, protože ty jsou dle mě jednou z nejobtížnějších fotografických oblastí vůbec, ale tahle fotka mě neustále něčím přitahuje. Možná se mi podařilo částečně zachytit i její osobnost. Ale k profesionální práci to má vskutku daleko...