Sextenské Dolomity, díl I.

Sextenské Dolomity jsou podobně jako ostatní horské skupiny Dolomit velmi dobře přístupné. Pro fotografy je určitě největším magnetem Tre Cime, které se jako tři prsty boží tyčí nad jezerem Misurina. Přestože tyto vrcholy již určitě fotografovaly tisíce lidí, máte určitě šanci. Chce to být na tom správném místě ve správnou dobu. Trochu to prostě naplánujte. V článku najdete trasy, které jsem prošel se svou rodinou.

Italské Dolomity, to nejsou jen náročné Via ferraty, které většinou pro fotografa s „plnou polní“ nebývají to pravé. V srpnu 99 jsme zde byli s manželkou Helenou a syny Pavlem (10 let) a Petrem (8.5 roku). Všechny tůry jsme uskutečnili společně.

Dolomity jsou podle mě ideálním alpským pohořím pro turistiku s dětmi. Vzhledem k tomu, že se jedná o vápencové pohoří, nejsou zde dlouhé nástupy údolím. Díky jižní poloze s výjimkou severní strany nejvyššího vrcholu Marmolada di Penia (3342m) zde nejsou ani žádné větší ledovce. Ve vysokých polohách se nachází velké množství turistických chat, které většinou patří Italskému alpinistickému klubu (CAI). Tento klub má podrobné internetové stránky s veškerými informacemi o chatách. Ceny za ubytování zde bývají 30000 až 40000 ITL. V případě, že si koupíte členství v rakouském Alpenvereinu (např. přes CK Alpy Roudnice nad Labem), většinou získáte 50% slevu. Výhodné je zejména rodinné členství, kde děti jsou zdarma . Za cenu 2910 Kč zároveň získáte úrazové pojištění s horním limitem 300 000 ATS, což stačí i pro náročné záchranné akce s účastí vrtulníku.

Ubytování na horské chatě vám umožní být nahoře a fotografovat hory při západech a východech Slunce. V případě, že spíte v údolí, většinou se dostáváte nahoru až ve chvílích, kdy jsou kontrasty světla příliš velké a Slunce příliš vysoko.

První den

Trasa:

České Budějovice – Salzburg – Bad Gastein – Mallonitz – Lienz – Toblach – jezero Misurina – Rifugio Auronzo (2320m)

Na cestu jsme vyrazili ve 3:30. Přejezd hranice v Horním Dvořišti byl bez čekání. V 8:30 jsme byli naložení na vlak Bad Gastein – Mallonitz. Podjezd pod Gross Glocknerem železničním tunelem trval jen 30 minut. Vlak jezdí po dvoukolejné trati každých asi 40 minut. V Rakousku je dobré ještě natankovat levný benzín. Asi v 11:30 jsme u jezera Misurina. Zde je pěkný kemp. K chatě Auronzo lze dojet po placené silnici za 30000 ITL. Ubytování na chatě bylo za 40000 ITL a na legitimace Alpenvereinu jsme dostali 50% slevu.

Ve 12:30 jsme vyrazili na první výlet – okruh kolem Tre Cime di Lavaredo.

Trasa:

Rif. Auronzo (2320 m) – Rif. Lavaredo (2390m) 30 min – sedlo Lavaredo (2457m) 15 min – traverzem hory Monte Paterno Rif. Locatelli (2438m) 40 min – cestou 105 po planině Pian da Rin do sedla di Mezzo (2237m) 1h 15 min – Rif. Auronzo (2320m) 30 min

Druhý den

Trasa:

Rif.Auronzo – Rif.Lavaredo 30 min – kolem jezírka di Lavaredo cestou pohodlnou cestou 104 k jezeru di Cenquia (2324m) 1h 15 min – výstup do sedla Bullele Joch (2522 m) a k chatě Bullele Joch 45 min – traverzem 101 suťovými poli nad jezírky di Piani k chatě Rif. Locatelli 1h – sedlo Lavaredo 30 min – Rif. Lavaredo 10min – Rif.Auronzo 30min

Celá trasa vede opět po bezpečných stezkách bez velkých převýšení a bez nebezpečných míst.

Kolem jezera di Cenqui jsou všude patrné stopy první světové války (zrezivělé konzervy, zbytky ostnatých drátů, prázdné nábojnice, zákopy atd.). Jestliže sestoupíte kousek od Rif. Bullele Joch směrem k Rif. Zsigmondi, můžete nahlédnout do mohutné severní stěny Cima Dodici (Zwolferkofel)(2921m).