Test zrcadlovky Nikon D600 - preview

Automatické zaostřování

Autofokus D600 má 39 aktivních bodů, z toho 9 křížových (D800 má přesných křížových 15). Počet aktivních senzorů a uspořádání je velmi podobné modelu D7000. Poloha bodů není vyleptána na matnici, což je určitě dobré. Jsou však dost malé a zobrazení aktivního bodu by možná mohlo být jasnější. Nastavení autofokusu je srozumitelné a nepotřebujete speciální školení apod. jako u nedávno představeného Canonu 5D Mark III, kde je systém složitější, i když určitě výkonnější když se s ním naučíte. U D600 si navolíte si 1 aktivní bod či skupinu (9, 21, všechny) jejíž polohu pak můžete měnit ovladačem na zadní stěně v závislosti na kompoziční situaci. Tento ovladač je v porovnání s D800 zbytečně malý. Citlivost křížového senzoru autofokusu u D600 je –1EV, u D800 je o clonu citlivější –2EV. Nový Canon 6D, který byl na Photokině k vyzkoušení je velmi podobný starému systém autofokusu s jedním křížovým senzorem uprostřed (9 u 5D Mark II vs. 11 aktivních bodů u 6D). Podle neoficiální informace od zástupce Canonu by však mohl být křížový senzor velmi citlivý údajně –3EV. Při fotografování reportáže v nočních městech apod. určitě užitečné. Takže uvidíme. Hlavně pro používání konvertorů u méně světelných objektivů je důležité, že autofokus funguje i při cloně f8.

Senzor a kvalita obrazu

Kvalita obrazu při vysokých hodnotách ISO je určitě jedním z hlavních důvodů, proč se tahat s těžkou fototechnikou s velkým senzorem. Předchůdce D600, Nikon D800, šel rozlišením 36,3MPix na limit současné úrovně zpracování obrazu a kvality objektivů. Z tohoto hlediska je rozlišení D600 24,3MPix velmi dobrý kompromis. Je to totiž o něco více než má v této kategorii konkurence (Canon 6D má senzor s rozlišením „jen“ 20,2MPix). Z prvních snímků musím konstatovat, že kvalita obrazu D600 je výborná. Z hlediska šumu v obraze překonává v JPEG mého postaršího Canona 5D Mark II skoro o clonu. Densitometrický klín jsme s sebou na Photokině bohužel neměli… Zajímavé jsou výsledky DXO analýz, podle kterých v dynamickém rozsahu u snímků krajiny překonává D600 nový Canon 5D Mark III o dvě clony.

Časosběry (time lapse) a Video

Maximální doba pro snímání v režimu time lapse je 8 hodin. Můžete takto nasbírat až dvacet minut filmu.

Nikon D600 umí natáčet HD video 1920×1080 v režimech 24, 25 a 30fps. Pokud se spokojíte s menším rozlišením 720 pix, můžete zachytit a později zpomalit i rychlé děje se záznamem do 60fps. Maximální délka klipu je 30min v režimu kvality Normal a 20min v režimu High Quality. Přístroj má vestavěný mikrofon. Záznam zvuku pak lze kontrolovat připojením sluchátek.

Ukládání dat, baterie a další

Nikon D600 má dva sloty na SD karty, kde si můžete zvolit, jak je chcete používat (JPEG na jednu, RAW na druhou, záloha při poškození jedné karty). Bohužel zde neuplatníte CF karty, což může být pro některé z nás, kteří jich mají zásobu, dost nepříjemné.

Kontrola stavu baterií, která zobrazí stav v procentech a stav baterie z hlediska kapacity při nabíjení, je velmi dobrá.

K přístroji lze připojit externí GPS modul, který pak zapisuje polohu do EXIF dat. Pečlivé fotografy může potěšit vodováha v rámci LCD.

Závěr

Nikon D600 je výborným řešením pro fotografy, kteří žádají vynikající kvalitu obrazu a práci bez crop faktoru se špičkovými objektivy třeba i z doby filmu. To vše za cenu, která je co nejnižší v dané kategorii. U Nikon D800 nebo Canon 5D Mark III samozřejmě najdete řadu dalších vymožeností, ale to si také musíte připlatit. Z tohoto hlediska je přístroj velmi atraktivní. Fotoaparát se chlubí zatěsněním proti prachu a stříkající vodě. Svými rozměry a menší hmotností je vhodný i na cesty. Z technologií zaujme autofokus s 9 křížovými senzory, snímání rychlostí 5,5fps. Video a time lapse nabízí vše potřebné pro kreativní fotografy či dokumentaristy. Ovládání je logické a propracované. Z obchodního hlediska je pro Nikon důležité, že fotoaparát je ihned po ohlášení v obchodech a to v hlavní sezóně před Vánocemi. Pro nás fotografy je výborné, že takto kvalitní přístroj vytváří v kategorii DSLR pro profíky a vyspělé fotoamatéry velký tlak na konkurenty. Proto se můžeme těšit na stále lepší přístroje, i když úroveň zlepšení již asi nebude zdaleka tak podstatná, jako tomu bylo před pěti či deseti lety. Díky tomu začínají mít těla fotoaparátů trvalejší hodnotu, což je určitě velmi dobře.