Test fotoaparátu Canon EOS 100D

Vzhled a ovládání

Canon EOS 100D byl představen spolu s nedávno recenzovaným EOS 700D, se kterým také sdílí část vlastností. V čem je ale 100D odlišný od zatím jakékoli DSLR Canon, je vzhled. Fotoaparát je opravdu malý s rozměry pouze 116,8 × 90,7 × 6­9,4 mm a hmotností těla 407g včetně baterie a karty. Při přímém porovnání je viditelně menší než nejmenší Nikony (řada 3×xx) a blíží se k větším bezzrcadlovkám. Vizuálně fotoaparátu nejvíc ubírá zmenšení gripu a menší šířka, naopak prakticky se nezměnila tloušťka přístroje – je dána vzdáleností snímač-objektiv a zmenšovat ji nelze. Stále se totiž jedná o plnohodnotnou APS-C zrcadlovku s optickým hledáčkem.

Kompletní specifikace EOS 100D na webu Canon

Podle Canonu jsou vnitřnosti 100D nové, protože větší komponenty z jiných modelů nebylo možné použít. Navenek je ale viditelnou změnou hlavně grip s novou „protiskluzově pogumovanou“ povrchovou úpravou. Pokud nemáte opravdu malé ruce, grip pořádně neuchopíte a fotoaparát nevezmete úplně do dlaně. A svou velikostí 100D svádí k fotografování jednou rukou. Vzhledem k hmotnosti přístroje to při focení nevadí, při nastavování, kdy potřebujete palec k ovládání a fotoaparát držíte v jedné ruce jen prsty za grip, už riskujete, že přístroj neudržíte (nebo si vykloubíte palec). Raději používejte obě ruce.

Zadní strana, LCD, hledáček

Právě zadní strana přístroje ovládaná palcem doznala při miniaturizaci největších změn. Některé prvky se přemístily a zmizela čtyři tlačítka křížového voliče. Ta nahradil plastový kroužek, který sice funguje jako čtyř-směrný ovladač, ale neslouží k rychlému nastavení jako u stovkové řady. I při běžném focení jste odkázáni na přístup k nastavení přes displej tlačítkem Q. Pak teprve oceníte, že je displej 100D dotykový. Veškeré ovládání je výrazně pohodlnější než pomocí miniaturního plastového ovladače.

LCD je multidotykový Clear View II TFT s úhlopříčkou 7,7 cm (3,0"), poměrem stran 3:2 a přibl. 1 040 000 body. Tedy stejný displej jako má 700D, jen není výklopný. Je kapacitní, proto v běžných rukavicích nebude dotyková vrstva reagovat. Ovládání a nastavení fotoaparátu je pohodlné a předhledné – chcete změnit nastavení, klepnete na něj, změníte – hotovo. Dotykový displej oceníte také pří prohlížení fotografií, kdy si, podobně jako u mobilních telefonů, roztažením prstů fotografii přiblížíte a posouváním prstu listujete mezi snímky.

Zrcadlový (pentamirror) hledáček pokrývá 95% pole se zvětšením 0,87×. Žádný zázrak, ale na takto miniaturizovanou zrcadlovku dobrý výsledek. Dioptrická korekce je nastavitelná od –3D do +1D. Kromě expozičních hodnot včetně ISO najdete v hledáčku řadu informací o nastavení: zámek expozice, nabití blesku, jeho synchronizace a kompenzace, prioritu zvýraznění tónu, snímky v sérii a ostření. Také je v hledáčku ukazatel expozice s rozsahem ± 2EV. Samotnou kompenzaci expozice ale můžete nastavovat v rozsahu ±5EV a v hledáčku pak přesnou hodnotu nevidíte.

Ostření

EOS 100D má stejně jako 650D a 700D dva systémy ostření. Obvyklý systém senzorů AF fázovou detekcí aktivní při používání hledáčku a AF senzory pro fázovou detekci přímo na snímači – hybridní systém AF CMOS II.

Klasický AF systém využívá devíti křížových ostřicích bodů. Ostření je, jak je obvyklé, rychlé a přesné. Středový bod ostří od –0,5EV a ostatní od 0,5EV. Pokud je málo světla, může si fotoaparát na zaostření přisvítit rychlým blikáním vestavěného blesku.

V režimu živého náhledu lze zapnout ostření AFQuick pomocí „standardních“ ostřicích bodů, nebo zvolit jednu z metod využívající AF na hybridním senzoru. Ty zahrnují detekci tváře a případné sledování objektu vybraného dotykem na displeji, velkou AF oblast (ve které si fotoaparát sám zvolí kam zaostřit), nebo malou AF oblast. Pokud v trackingu nezvolíte objekt ke sledování a není v záběru tvář, volí fotoaparát velkou AF oblast. Také lze zapnout průběžné ostření při živém náhledu, což se ukázalo jako překvapivě použitelná funkce hlavně u natáčení videa.