Staré objektivy na nových digitálních tělech I.

Výrobci fotoaparátů přicházejí rok co rok s nejnovějšími digitálními přístroji, jejichž doba životnosti, alespoň ta morální, bývá určitým způsobem omezena. To však nemusí platit u optiky. Snímač, který nám přišel skvělý před deseti lety, nebude dnes považován za dostatečný. Ale stejně starý, ba daleko starší objektiv zůstává i dnes ostrý. Řeč je o objektivech, které zbyly po éře před příchodem AF (o digitálu nemluvě).

Pro každý fotoaparát s výměnnými objektivy je kvalitní optika základem kvalitních fotografií. Kvalitní optika ale nebývá levná. Existují však způsoby, jak si takovou pořídit, mnoho nezaplatit a ještě si užít spoustu zábavy. Jak to? Jsou tady přece staré fotografické objektivy! Samozřejmě se hned z počátku sluší říci, že ve většině případů nenahradí různé levné staré objektivy moderní AF skla pro vážnou práci. Tedy pro takovou, kdy si člověk nemá čas či možnost s fotoaparátem „hrát“. Pokud vám ale nevadí dát si s fotografií trochu načas a přizpůsobit se limitům manuálního objektivu, pak není důvod váhat. Mnoho přístrojů vám dnes umožní vzít starý manuální objektiv, nasadit ho a vyrazit do terénu vdechnout tomu starému kousku skla a železa trochu nového života. Někdy se z takové výpravy vrátíte rozladění s hromadou neostrých snímků, jindy nadšení krásným podáním a úžasnou ostrostí vašeho nového starého kousku výbavy.

Jak je to s kompatibilitou?

Úplně nejdřív musí člověk vědět, co hledat. Některé fotoaparáty umožňují nasadit téměř cokoliv, pokud si člověk zároveň pořídí patřičnou redukci. Zde je řeč zejména o přístrojích kategorie ILC, neboli bezzrcadlovkách, jejichž půvab tkví ve velmi krátké vzdálenosti mezi snímačem a bajonetem. Tím vzniká prostor pro různé redukce a adaptéry, umožňující použít objektivy původně vyrobené pro fotoaparáty s daleko větší registrovou vzdáleností. Fyzicky by samozřejmě bylo možné vyrobit adaptér z čehokoliv na cokoliv, ale platí, že vzdálenost snímač-bajonet musí být u fotoaparátu menší, než pro jakou byl objektiv dělán. Jinak bychom přišli o možnost zaostřit na nekonečno a z běžného objektivu by se stal jen objektiv pro práci zblízka. Stejně tak platí, že kromě manuálního ostření je při použití adaptérů také potřeba manuálně clonit.

Nicméně ani majitelé zrcadlovek nemusí zoufat! Například objektivy pro závit M42 je možné díky dlouhé registrové vzdálenosti a malému průměru závitu používat přes redukci téměř s každou DSLR. Problematické je to pouze u Nikonu, kde se s „holým“ adaptérem nedá zaostřit na nekonečno. Tento problém výrobci redukcí řeší vsazením čočky přímo do adaptéru, jež nám to poté umožní.

Středoformátové objektivy mají registrovou vzdálenost daleko delší než zrcadlovky menších formátů a lze je díky tomu úspěšně adaptovat. Přeborníkem v množství dostupných redukcí mezi zrcadlovkami je zejména Canon, jehož široký a mělký bajonet pojme redukce na mnoho ostatních systémů. Kompatibilita však nebývá stoprocentní, je nutné na to vždy dbát a raději vše dopředu dohledat. Například některé objektivy mohou mít vystupující páku, která u FF zrcadlovek Canon může zavadit o zrcátko. Stejně tak příliš vystupující zadní člen některých objektivů může dělat obdobnou neplechu. Naštěstí je ale podobně zvědavých uživatelů po světě dost a u mnoha případů lze dopředu dohledat, jak spolu bude tělo a objektiv spolupracovat.

Dalším vhodným systémem pro použití adaptérů byl mezi SLR fotoaparáty dnes už výrobcem téměř opuštěný E-system Olympusu, s jeho velmi krátkou registrovou vzdáleností.

Je také potřeba ujasnit si, jak to má ten který fotoaparát s měřením expozice. Některé SLR fotoaparáty (dívám se na tebe, Nikone!) odmítají s plně manuálními objektivy měřit. Jiné měří, ale je potřeba vždy manuálně zaclonit a nechat fotoaparát měřit expozici průběžně v režimu A.