Jak fotí Fujifilm X30

Přístroj v ruce

Fujifilm X30 padne do ruky dobře. Nejprve vám padne do oka perfektní krytka – objektiv má totiž celokovovou krytku kryjící jako „čepička“ celý objektiv, navíc vystlanou černou sametkou. Zkrátka luxus jak od Leicy. Má to svůj účel:

Když budete chtít přístroj zapnout, možná budete chvíli tápat a hledat (pokud neznáte přístroje Fujifilm, které podobný způsob zapínání občas používají). Zapíná se totiž pootočením zoomovacího prstence z polohy OFF na polohu 28mm. Díky relativní tuhosti mechanismu a speciální krytce se přístroj nemůže nikdy zapnout sám a ani vy ho nenecháte zapnutý omylem. Krytka se dá nasadit jen na zasunutý (vypnutý) objektiv.

Podíváme se teď na další ovladače.

Zadní strana je na ně poměrně bohatá. Na tradičním místě jsou čtyři směrová tlačítka a potvrzovací střed, který zároveň otvírá menu. Čtveřice tlačítek má volitelnou funkci, ale z výroby jsou nastavena takto: vlevo samospoušť, vpravo režim blesku, nahoru macro a dolů režim AF. Pod čtyřsměrným voličem najdete tlačítko režimu zobrazení, které také v menu slouží k pohybu o jednu úroveň zpět. Vedle něj najdete další programovatelné tlačítko (Fn). Nad čtyřsměrným voličem jsou pak další dvě tlačítka: Zámek expozice/autofocusu a tlačítko „Q“ otevírající menu s rychlou volbou nejčastějších parametrů. Ty jsou bohužel přesně dány v pevně daném pořadí, takže si tuto obrazovku nepřizpůsobíte podle sebe. Na horní hraně zadní části pak najdeme (z prava do leva): klasický roller (tedy ne páčku jako třeba u X100s), tlačítko režimu snímání (sloužící i pro mazání fotek), přepínač zobrazení displej/hledá­ček/auto, vlevo od hledáčku pak volič korekce oční vady, tlačítko přehrávání a posuvník vyklápějící blesk. Na zadní straně najdeme i indikační diodu.

Podobně bohatá je i horní strana přístroje: najdeme zde volič režimů, analogový volič kompenzace expozice, spoušť, a spoušť videa. Také zde nalezneme sáňky pro blesk i vyskakovací blesk vestavěný.

Na přední straně pak čeká poslední programovatelné tlačítko (dohromady tedy 6), dioda přisvícení, stereomikrofony a páčka režimu pohonu AF (single/conti­nuous/manual). Kolem objektivu je prstenec s volitelnou funkcí.

Na stranách přístroje pak už není mnoho k vidění, jen na (uživatelově) pravé straně objevíme dvířka chránící konektory. Levá strana je zcela holá, kromě očka na popruh a dvou viditelných šroubků.

Spodní strana disponuje závitem pro stativ (výrazně mimo osu objektivu) a společnými dvířky pro baterii a paměťovou kartu.

Přístroj se dobře drží, dobře ovládá a jeho hledáček je na oku příjemný (vše samozřejmě v rámci jeho třídy). AF je svižný a provoz tichý. Manuální zoom je preciznější a přirozenější než klasický elektronický zoom s páčkou. Opora pro ruku je dobrá (na kompakt) jak vpředu, tak vzadu. Na kompenzaci expozice na samostatném voliči je nutno si zvyknout, ale kdo fotí s Fujifilmem, tak s tím problém mít nebude. Je potřeba dávat pozor, aby se volič neotočil v kapse či brašně sám. Specifika ovládání Fujifilmů hodnotit kladně ani záporně nebudu, jsou svébytné a jako u všech výrobců o zvyku.
Špatně se mi ovládal pouze prstenec kolem objektivu – je hůře dostupný a otáčí se dosti volně, což je fajn pro ruční ostření, ale pro nastavování parametrů (dal jsem si tam ISO) dost nepraktické – snadno cílové nastavení „přejedete“.

Hlavní menu přístroje je opět typicky fujinovské. Pokud vás zajímají detaily jeho vzhledu a fungování, můžete se podívat třeba na recenzi menšího bratříčka XQ1.

(pokračování na další stránce)