Test fotoaparátu Sony A7 II

Tak je to skoro rok co jsem měl v ruce tehdejší novinku, plnoformátový fotoaparát Sony s bajonetem E - Sony Alpha A7. Kromě jiných funkcí a novinek, byla tehdy i jedna méně příjemná - na rozdíl od dosavadních zrcadlovek a SLT Sony chyběla optická stabilizace na čipu. A to se po roce změnilo, protože tu máme novou Sony A7 II, která se opět optickou stabilizací na čipu chlubí.

Ano, nová A7 II přináší hlavně novou pětiosou stabilizaci v těle.

Otázkou trochu zůstává jak se v tuto chvíli tváří ti, co si za ten rok koupili A7 verze 1, možná i trochu ovlivněni vyjádřeními že nová A7 je tak „tenká“ že se do ní stabilizace dát nedá, a tudíž Sony bude, tak jako jiní výrobci, dávat optickou stabilizaci výhradně do objektivů, a smířili se tak s tím, že už nebude stabilizovaný každý objektiv. Nechci o tom více polemizovat, bylo by to asi na dlouhou debatu, což není cílem této recenze. Určité porovnání s A7 verze 1 si přesto uděláme. Začneme designem, který je sice na první pohled podobný, ale přeci jen ne tak úplně.

Jak je patrné z obrázků porovnávající obě verze A7, je nová verze tvarově trochu odlišná, sice na první pohled má osobitý „hranatý“ styl A7, ale rozdíly zde jsou. Spodní hrany jsou více zakulacené, madlo pro pravou ruku je užší, čímž se zvětšil prostor pro prsty ruky, což ocení ti, kterým se u první A7 nevešly konečky prstů mezi madlo a objektiv. Madlo navíc více „vystupuje“ dopředu takže úchop je opravdu lepší než u A7 I. Asi výrobce vyslyšel uživatele a vrátil se k osvědčeným tvarům, tak jako i vrátil spoušť na grip, kde je lépe dosažitelné ukazováčkem než tomu bylo u A7 I, kde spoušť byla na horní straně těla. Jediné, co je stále stejné, je celková výška madla (a celého fotoaparátu) a tudíž lidem s většíma rukama pořád malíček pravé ruky „sklouzává“ pod fotoaparát. To lze řešit vertikálním gripem, o kterém si řekneme na konci. Horní strana fotoaparátu se příliš nezměnila, pouze přesunutím spouště vznikl prostor pro další programovatelné tlačítko, což ocení ti, kteří si fotoaparát a jeho ovládání rádi upravují dle svého zvyku. Jinak je tu tradiční kruhový volič programové expozice a kruhový „retro“ volič korekce expozice. Nad bajonetem, kde klasické fotoaparáty ukrývaly pentagonální hranol, se nachází elektronický hledáček s paticí pro externí blesk. Pro ty, kdo jí vidí poprvé, jen malé upozornění, že její tvar je podobný všem ostatním značkám jen zdánlivě, více si řekneme později. Stejně tak zadní strana přístroje se o mnoho nezměnila, ovládání je velmi podobné verzi 1. Pouze tvary některých ovládacích prvků jsou trochu jiné. Levá strana fotoaparátu standardně ukrývá pod dvířky konektory pro micro USB připojení a micro HDMI, mezi kterými je kontrolka nabíjení baterie (příjemné že není nutné vyndávat baterii při nabíjení) a v druhém případě konektory pro připojení externího mikrofonu a sluchátek. Na pravé straně je tradičně slot pro SD kartu a zároveň místo NFC pro bezdrátovou komunikaci s vaším smartphonem. (třeba u nějaké příští verze už bude možnost telefonovat přímo z fotoaparátu.. :). Co zůstalo ne zcela povedené je maličké a navíc zapuštěné tlačítko pro nahrávání videa, které se opravdu nešťastně zapíná.

Ještě malá ukázka jak pevná je konstrukce A7-ček, kde vidíme, že základ je zhotoven z hořčíkových slitin, aby byl váš miláček dobře chráněn před nebezpečím úrazu.

Hledáček je standardně elektronický typu XGA OLED s fyzickou velikostí ½“ – 1,3cm, s vysokým rozlišením 2,36 mil. bodů. a zvětšením 0,71× se zobrazením 100%, s možností nastavení dioptrie –4 až +3. Jak už jsem psal u A7 I, je radost se do něj dívat. Velký, přehledný, jasný a velmi jemný. Tím že je hledáček elektronický, vidíte jak výsledný snímek bude vypadat, stejně tak korekce expozice, hloubka ostrosti, i možnost zvětšit si kterékoliv místo na snímku až 12× pro přesné MF, doplněné barevnou detekcí ostrých hran, kterou já osobně považuji za výbornou funkci. A navíc máte možnost si v Menu nastavit co vše chcete, aby se v hledáčku zobrazovalo. Zjednodušeně řečeno, vše co se zobrazuje na LCD je možné zobrazit i v hledáčku – Grafický displej, zobrazení všech informací, prázdný displej, digitální vyrovnání, histogram, vodováha, zobrazení čtvercové nebo třetinové mřížky. V základním nastavení je zapnuté automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD. Oproti předcházejícím hledáčkům je možné upravit i teplotu barev v 5 krocích.

Nové LCD je širokoúhlé, 3“ s vyšším rozlišením 1,3 mil. bodů typ TFT. (u A7 I to bylo 921 tis. bodů). Opět je možné zobrazení barev a jasu upravit manuálně v rozsahu 5 kroků. Tak jako u hledáčku je možné zobrazení ve stylu: Grafický displej, Zobrazení všech informací, Prázdný displej, Úroveň, Histogram, Pro hledáček, vodováha a zobrazení mřížek. Výklopný systém vám umožňuje vyklápět LCD nahoru o 90° a dolů o cca 45°. LCD by si zcela jistě zasloužilo pořádnou antireflexní úpravu, jeho lesklý povrch není až tak vhodný, ale to jsem vytýkal už u A7 I. Jeho zobrazení a velikost jsou však přesto dostatečné a kvalitně zobrazuje potřebné informace i fotografovanou scénu. Zobrazení informací je možné v mnoha režimech. Další možná zobrazení jsou již spojena s živým náhledem.

Základní výběr expozičního programu probíhá jako u předchozího modelu pomocí kruhového voliče, stejně tak i korekce expozice, to je rychle zapamatovatelné díky umístění blízko sebe. Stejně jako výběr jejich nastavení zadním a předním kruhovým voličem. Pod nimi přepínání AF/MF a pod nimi díky kruhovému voliči velmi rychlé přestavování ISO. Je to celé velmi jednoduché. Pokud k tomu přidám další programovatelná tlačítka pro vámi zvolené funkce, pak je to v součtu velmi příjemné. Pro vše ostatní je tu Menu, které je rozdělené do 6 skupin až po 9 stranách, kdy na každé straně může být až 6 řádků s funkcemi, a některé i víceúrovňové. Na můj vkus už to začíná být poměrně dost složité, takže počítejte s tím, že než se vám to „dostane do krve“ a zvládnete si všechny funkce projít, vyzkoušet a zapamatovat, uběhne asi poměrně dost času. Já sám, jelikož jsem měl fotoaparát jen na omezený čas, jsem si všechny funkce dopodrobna ani nestihl vyzkoušet ve všech možných nastaveních. Je toho dohromady…moc ;). Což ukazuje že vývoj jde neustále kupředu, a že se stále častěji moderní fotoaparátu přibližují svojí složitostí počítačům. Nechci polemizovat jak dobré to je či je to na škodu věci. V následující ukázce je několik pohledů do Menu.

Novinkou u A7 byla Wifi a tu najdete i u A7 II, protože se stává standardním vybavením digitálních fotoaparátů. Wifi nabízí možnost komunikace s vaším „chytrým“ telefonem, ze kterého si může udělat „chytré“ dálkové ovládání pro fotoaparát a další zobrazovací zařízení, jako třeba TV. Prostě Wifi všude… setkáváme se s ní na každém kroku, u telefonů, tabletů, počítačů…proč by tedy fotoaparáty měly být výjimkou..;).. pomalu se bojím otevřít konzervu… jak se říkalo u jednoho starého vtipu. Výhody takového systému jsou omílány také denně, tak se o nich ani nebudu zmiňovat, jen jedno velké povzdychnutí a tím je nešvar spousty dnešních přístrojů – malá výdrž baterie a to častokrát právě díky aktivnímu Wifi připojení. Osobně doporučuji jí vypnout, protože je to opravdu žrout baterie a ukazatel stavu baterie skoro připomíná odpočet do výbuchu. A opět několik ukázek z Menu k Wifi.

Tak, fotoaparát už máme nastavený, tak se ještě podíváme jak se zobrazují výsledky. Zde nečekejme žádné převratné novinky, ale dosavadní klasiku: zobrazení čistého snímku, s informacemi, nebo případně s histogramem spojené s možností až 12× zvětšení. To vše je plně postačující proto, abychom zhodnotili zda je snímek povedený či ne. Při „oddálení“ snímku se zapne zobrazení náhledů s možností nastavení 9 a 25 snímků. Dalším oddálením se dostaneme do kalendáře, takže máme okamžitý přehled kdy které snímky vznikly. Přehledné, jednoduché, intuitivní.