Test fotoaparátu Olympus PEN-F

Čip a ISO

Snímacím prvkem je stabilizovaný 4/3 Live MOS snímač s plným rozlišením 21,8 MPix (5200 × 3904 pixel), který vám ale většina editorů ořízne na 20,3 MPix (5184 × 3888 pixel). Snímací čip je vybaven antiprachovým ultrazvukovým filtrem, který je u fotoaparátů Olympus standardním vybavením a o zpracování se stará procesor TruePic VII. Velikost čipu je 17,3×13mm (crop faktor 2×), poměr stran 4:3, který je možné měnit na 3:2, 16:9 a nebo 1:1. Pokud fotíte do RAW (u Olympus do ORF), výsledný snímek bude formátu 4:3 a potřebný ořez si můžete udělat sami. V editoru Olympus Viewer 3 se vám zobrazí vodítko. Procesor TruePic VII pracuje s barevným prostorem sRGB a nebo AdobeRGB s možností 5 úrovňového nastavení kontrastu, saturace a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 25600, případně v AUTO režimu si nastavit interval rozsahu hodnot.

Nabídka MENU

Nastavení funkcí

V následující tabulce je vidět ukázky, jak vypadá šum při různém nastavení ISO ukládané do JPG a nebo ORF:

ISO, formát JPG

ISO, formát ORF

ISO, formát JPG

ISO, formát ORF

Co k ukázkám různých ISO říci: řekl bych, že podle večerních snímků je ISO od 200 do ISO 1000 vizuálnětéměř bez rozdílu. Potom začíná lehce narůstat drobný šum, ale až do hodnoty ISO 6400 je minimální a pravděpodobně na fotografiích do formátu 30×45cm by nebyl patrný. Od ISO 8000 začíná drobné slévání nekontrastních ploch a to do ISO 16000. U nejvyšších hodnot ISO, 20000 a 25600 dochází už i k barevným chybám, ale přesto není fotografie v kresbě degradována naprostou ztrátou detailů. U denních snímků je to podstatě stejné, do ISO 1000 bez viditelného rozdílu, a pak je drobný postupný nárůst šumu. Ukázka končí u ISO 8000 a to z důvodu že ve dne asi nikdo nebude fotit vyšším ISO, navíc fotoaparát již dosáhnul své max.hodnoty expozičního času a nechtěl jsem více clonit a měnit tak expoziční podmínky.

Dalšími snímky je ukázka porovnání zmenšených snímku s ISO 400 a ISO 4000:

ISO 400

ISO 4000

V plném rozlišení má ORF snímek 5200 × 3904 pixel a JPG snímek 5184 × 3888 pixel což postačuje na fotku 44×33cm v rozlišení 300dpi, nebo 66×50cm v rozlišení 200dpi. Což, jak vždy tvrdím, je samozřejmě pouze teoretický výpočet, ve skutečnosti se dají udělat velmi kvalitní fotografie výborné kvality i o větší velikosti. Snímky lze ukládat do několika JPG formátů podle velikosti komprese, do ORF a nebo kombinace ORF s JPG. Ukládat je možné na SD, SDHC, SDXC karty. Snímek ve formátu JPG má cca 9MB, ve formátu ORF cca 18MB.

Tak jak již nabídla OMD EM10 II funkci „ korekce lichoběžníku“ je tato funkce v nabídce i u PEN-F. Jedná se o korekci perspektivy v obou rovinách, kterou si volíte před expozicí nastavení osy X a Y na zadním LCD pomocí posuvných „jezdců“ v krajích obrazu. Posunem jednoho nebo druhého jezdce (otáčením předního a zadního kruhového voliče) měníte perspektivu pohledu v reálném čase. Korekci nelze vzájemně kombinovat, vždy jen buď vertikálně, nebo horizontálně.

Bez korekce

S korekcí

Další – dalo by se říci převzatou – funkcí od OMD- EM10 II je funkce „ digitálního konvertoru“. Tato funkce umožňuje snímat a exponovat s 2× zvětšením. Její princip je jednoduchý: pro expozici se použije výřez ze středu snímače, který se následně zvětší na celkové rozlišení snímku. Jak již jsem napsal minule, osobně tyto funkce moc nemusím, ale nemůžu jí upřít, že pokud nemáte vhodné dlouhé sklo, a nemusíte mít EX kvalitu u snímku s plným rozlišením, je toto řešení. Při porovnání se snímkem zvětšeném dodatečně v Photoshopu, není podstatě mezi nimi žádný rozdíl.

Ještě jednu zvláštní funkci získal PEN F od svých starších „příbuzných“ a tou je snímání „ High res shot“ což je snímání do vyššího rozlišení. Jedná se o funkci, kdy dochází po první expozici k posunu snímače o půl snímacího bodu doprava, další expozici, dalšímu posunu snímacího bodu dolů, a takto dále až je nasnímáno celkem 8 snímků, které jsou poté sečteny do jednoho souboru (více zde). Výsledkem je unikátní jeden snímek s rozlišením 50MPix (8160×6120pixel) při ukládání do JPG a 80MPix (10368×7776pixel) při ukládání do ORF (RAW) snímku. Pro tuto jedinečnou funkci platí jedna důležitá věc, fotoaparát musí být v naprostém klidu (vše hlídá speciální snímač), nejlépe na stativu a není vhodné snímat pohybující se objekty, protože nebudou zobrazeny správně, ale „rozproužkovaně“. Doba celkové expozice je cca 2–3 vteřiny. V závěru recenze je „malá“ ukázka i s rozproužko­váním, protože foukal vítr a listy stromů se hýbaly.

Režim expozice a vyvážení bílé

Nabídka expozičních programů je standardní jako u všech předchozích modelů. Nabídky ex. programů P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času, M – manuální nastavování clony a času a iAUTO – plná automatika, kde vše z vás dělá fotoaparát, tak jak si sám myslí, že to bude nejlepší. Také tu máme nabídku scénických režimů kdy máte možnost si vybrat z 24 přednasta­vených typů jako je Portrét, e-Portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, High Key, Panorama… např.v režimu e-Portrét jsou ukládány 2 snímky, jen neupravený a jeden s efekty, režimy Efekt rybí oko, Širokoúhlý a Makro jsou zase připraveny pro použití s příslušnými předsádkami. V režimu noční obloha je najednou pořízeno a sloučeno 8 snímků. A v poslední řadě i možnosti pro uložení vlastního nastavení C1-C4. Níže vidíte nabídku z MENU pro jednotlivé typy snímků. Dokonce je tu uložena i jakési nápověda tak je možné které snímky zhotovit, na co se při nich zaměřit, i třeba jaké příslušenství použít. Taková malá elektronická kniha „Jak lépe fotit“:-)

Panorama je tradičně skládané ze snímků, které jsou exponované při překrytí jednotlivých snímků tak, jak vám ukazují šipky a hraniční linie na LCD. Počet snímků není omezen. Expozice musí být při nastavení této funkce stejná, jinak vám program Olympus Viewer 3 panorama nesloží. Snad jen stejné postesknutí jako u minulých recenzí, že by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kde by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky nebo nepovedené přechody, kterých je někdy celkem dost. PEN-F v tomto bohužel není výjimkou. Jak je vidět na snímku, jsou velmi patrné přechody, kde se projevila vinětace širokoúhlého objektivu a přechody nejsou vždy navazující.

Kromě scénických programů je tu ještě dalších několik nabídek uměleckých filtrů jako je popArt, Jemná kresba, Bledé světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý lm, Camera obscura, Diorama, Cross Process, Jemná sépiová, Dramatický tón, komiks, Akvarel, Retro, Částečná barva a nebo ART BKT jako komplex všech ART režimů.

Posledním z „uměleckých“ stylů je funkce Photo Story, něco jako skládaná pohlednice z více snímků:

Postupné skládání snímků

Výsledný snímek

Navíc každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními. Jedná se o přidání různých rámečků, vinětace a dalších efektů. Za zmínku stojí i program multiexpozice, kdy můžete snímat dva snímky „na jedno políčko“ a využít jí tak k svému kreativnímu hraní:-)

Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření. Další možností je bracketing s možností 5 režimů. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry ART, které si, pokud exponujete do ORF formátu, můžete vytvořit ve fotoaparátu kdykoliv dodatečně.

Vyvážení bílé je možné kromě automatického režimu také v 7 přednastavených stupních, případně dle nastavení teploty v Kelvinech. Poslední možností je si teplotu nastavit dle vlastního měření.

V nabídce jsou i černobílé filtry… zkrátka každý si najde to svoje.

Zaostření a režimy snímání

CO se týče AF zaostřování, manuálního zaostřování, volby a typů, zde se bude vše v podstatě opakovat dle minulé recenze na OM-D fotoaparáty. Zaostřování používá metodu porovnávání kontrastu a pracuje v režimech MF (manuální), jednotlivý S-AF, kontinuální C-AF, jednotlivý S-AF + MF a AF Tracking.

Manuální ostření MF je s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr jednoho z 81 ostřících bodů je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/8000s (po krocích 1/3 nebo ½ EV), s možností trvale otevřené závěrky a nebo snímat rychlostí 8,5 snímků/s. Další nabídkou je S-AF+MF kdy po namáčknutí spouště po AF zaostření je možné zároveň MF doostření. A jako poslední je nabídka C – AF+TR kdy po namáčknutí spouště a AF zaostření je možné při současném držení tlačítka sledovat pohybující se objekt. Jakýmsi standardem se také stávají funkce preference tváře, úsměvu, či oka.

Od předchozích OM-Déček získal PEN-F i nastavení Anti-Shock (snímání bez vibrací) kdy nastavíte prodlevu expozice po zmáčknutí spouště od 0, 1/8, ¼, ½, … až po 30s. Stejně tak PEN-F získal Tiché snímání, kdy je spoušť pouze elektronická a to v rozsahu 1/16000 – 60s, které lze kombinovat i s prodlevou expozice. Funkce Tichého snímání je zvláště vhodná do divadel nebo jiných míst kdy by hluk klasické závěrky mohl rušit.

Nabídka režimů AF

Nabídka stylů AF

Nabídka MENU

Výběr AF bodu