Hole in One

…je v golfové terminologii odpálená rána z odpaliště, po které míček skončí rovnou v jamce. Dalo by se říci, že taková Hole in One je i každá podařená fotografie z tohoto krásného, velmi zajímavého a v poslední době také velmi atraktivního sportu.

Začal jsem se fotografování golfu cíleně věnovat někdy před dvěma lety (moje partnerka mne při tom s dalšími fotoaparáty statečně sekunduje) a vedlo mne k tomu hned několik důvodů. Jednak u nás nebyl v té době nikdo (a tuším, že není ani teď), kdo by se intenzivně fotografováním golfu zabýval, (mohu se ovšem mýlit a budu rád za každou informaci o někom, kdo se se svým fotografickým nádobíčkem courá podél golfových hřišť), jednak proto, že jsem si velmi oblíbil tento starodávný sport pro svoji etiku, čestnost a způsob hry. Protože nepočítám-li turnaje družstev, hraje tady každý sám za sebe, proti přírodním nástrahám, počasí, ale zároveň proti soupeřům. Vítězství je však pouze jeho vítězství a prohra a neúspěch také jen a jen jeho a v tom vidím i určitou paralelu s fotografováním. Neméně důležitým argumentem proto, proč od jara do podzimu podle možností navštěvuji české i zahraniční golfové areály, je to, že se vlastně pořád pohybuji v přírodě, sice přetvořené člověkem ve svůj prospěch, ale tady si troufám tvrdit, že ne v neprospěch přírody. Nevěřili byste, kolik živočišných druhů žije na samotném golfovém hřišti, či přilehlém okolí!

Když jsem začínal, koupil jsem si náš český golfový časopis Golf a hledal v něm inspiraci. Potom jsem přidal německé a francouzské časopisy, které jsou k dostání v každé lepší trafice v těchto zemích, ale bohatě stačí zastavit s kamionem na trochu větší benzínové pumpě u dálnice a porozhlédnout se po regálech s časopisy. Řeknu vám, že tady vždycky zapomenu registrovat čas a hodinová přestávka na odpočinek je v momentě ta tam! A když k tomu přidám prohlídku mých oblíbených časopisů o přírodě a fotografování, nejraději bych na té pumpě přenocoval! Jediné, z čeho dostanu téměř vždycky rozum, je cena těchto fantastických magazínů, ale někdy přece jen neodolám…

Řekl bych, že fotografování golfu je stejně zajímavé a stejně náročné jako hra sama, ale stejně jako s hrou je to i s jejím fotografováním-když pronikneš do jejich tajů, máš vyhráno.

Nevěříte? Tak já vás teď všechny zvu na malou procházku jedním z mých oblíbených golfových hřišť, kam jezdím ze všeho nejraději. Jednak proto, že je blízko a také proto, že je krásné.

Fotograf golfu je tedy především sportovním fotografem, když se snaží zachytit zajímavé momenty hry. Je současně fotografem společenských událostí, hraje-li zrovna na hřišti nějaká významnější osobnost, (zde bych doporučil předem se té osobnosti zeptat, zda si ji můžete vyfotit, protože právě na golf spousta významných osobností před fotografy utíká). V příštím okamžiku je z něj fotograf zátiší, když zahlédne bag s holemi za skvělého osvětlení, či zatoulaný golfový míček nebo jiné ze spousty golfových propriet. A pak se z něj během vteřiny stane krajinář, to když zahlédne zvlněné trávníky a pískové bunkry, pasti, nad kterými každý golfista v duchu láteří, ale jeho srdce jásá, protože je tam slunce, nádherná atmosféra, klid, (protože golf je od jak živa klidná a tichá, ale na druhé straně nad míru rychlá hra) a jemu se tady zalíbí natolik, že si postaví stativ, nasadí širokoúhlý objektiv a už nevnímá nic jiného než vlastní kompozici snímku…Najednou si na větvičku nad jeho hlavu sedne sýkorka, či červenka a už honem mění objektiv za dlouhé sklo a snaží se ji ulovit a když si přivstane, jsou na ploše hřiště k zastižení i mnohem větší zvířátka… Uf! Jak se vám líbilo na procházce?

Jednou jsem svému kamarádovi Rosťovi Stachovi poslal snímek krajinky golfového hřiště nedaleko našich hranic v Německu (takové panorama), a pak jsme o něm diskutovali a Rosťa mi poradil, abych tohle místo fotil několikrát během roku. Poslechl jsem ho a dnes koukám na ty změny! A navíc se mi archiv rozrostl o troufám si říci zajímavé snímky.

Nyní mi dovolte několik postřehů a rad vám všem, kteří třeba po přečtení mého dnešního příspěvku zatoužíte vyrazit s fotoaparátem k nejbližšímu golfovému hřišti.

V každém případě si musíte před vlastním fotografováním o této hře něco přečíst, abyste ze samé radosti nekřičeli GÓÓL!, když se hráč trefí míčkem do jamky a také se domluvit s majitelem hřiště a nebo jeho správcem, popřípadě pořadatelem golfového turnaje, protože valná většina těchto podniků je soukromá nebo uzavřená společnost, někde dokonce mají již svého fotografa a v případě souhlasu se vždy pevně a přesně držte jeho pokynů a instrukcí. Není totiž nic horšího, než když kvůli vám bude muset být přerušena hra, protože vy si myslíte, že tenhle úhel pohledu je pro váš snímek ten ideální, ale hráč může být a také často bývá, jiného mínění. V té horší variantě se může stát, že se vaše tělo střetne s proklatě rychlým malým bílým tělískem, které mělo původně namířeno k jamce!

Zcela určitě byste měli být slušně oblečeni, na rifle rovnou zapomeňte, také byste měli mít minimálně krátké rukávy. Golfová hra vyžaduje plné soustředění hráčů a tak je nepsaným pravidlem, že se spoušť fotoaparátu mačká až po odpalu. Na každém větším turnaji by vás za to klidně poslali „za plot“, ale i tak se mi už stalo, že hráč nedal jamku z metru a klidně prohlásil, že za to může fotograf (tedy já), protože jsem na něj mířil tím svým dělem a on se nemohl soustředit. Jak mi bylo, si asi každý dovedete představit…Proto se snažte použít co nejdelší objektiv, který máte k dispozici, jednak uniknete pozornosti hráčů a jednak hráče pěkně odpíchnete od pozadí. Já na 90% své fotografické tvorby používám již v předchozích článcích na FotoAparatu.cz zmiňovaný Canon EF 100–400 L IS a řeknu vám, že je na práci na golfovém hřišti k nezaplacení! Na ostatní používám Canon EF 28–105 USM a pod příští vánoční stromeček bych si moc přál Canon EF 17–40 na opravdové krajinky, (to sem píšu jen pro případ, že tenhle příspěvek bude číst také moje partnerka a náhodou nevěděla, co mi koupit)… V brašně s sebou samozřejmě tahám i blesk, to kdybych se nachomýtl ke slavnostnímu vyhlašování výsledků a předávání cen, to už to bývá se světlem dost „na štíru“…

Na co rozhodně nezapomeňte, je pevná, ale prošlápnutá obuv. Ono těch 18 jamek je něco kolem 6–7 km, v brašně nebo vestě by neměla chybět nějaká energetická vzpruha a samozřejmě dostatek pití. Na větších akcích bývají pro hráče k dispozici vždy po několika jamkách malé občerstvovací zastávky, které jako fotograf můžete také bez problémů využít. Po skončení fotografování je slušností se s pořadateli rozloučit a hodláte-li zase někdy přijet, je vhodná chvíle se na povolení fotografovat znovu zeptat.

Možná si teď kladete otázku, co s těmi snímky z golfu dělám. Tak tedy, především se je samozřejmě snažím nabídnout dnes už třem(!) golfovým časopisům, které s velkým či menším úspěchem vycházejí na našem magazínovém trhu, některé snímky jsem umístil do jedné fotobanky.

Trpělivost se říká, přináší ovoce, a tak jsem již několik snímků publikoval v časopisu GOLF, zúčastnil jsem se s nimi několika soutěží, z nichž zatím největší úspěch slavil právě s Rosťou diskutovaný snímek golfové krajiny (už v nové verzi), když v české verzi časopisu GOLF DIGEST získal 3. místo. Samozřejmě se je také snažím prezentovat na svých internetových stránkách, za jejichž založení a registraci bych rád opět poděkoval Rosťovi Stachovi. A tak Vás tímto také co nejsrdečněji zvu k jejich návštěvě… www.golfphoto.cz

PS: A když se nikde nic nehraje, toulám se za jeleny, muflony a ptáky, abych vám o nich mohl vyprávět tady na FotoAparatu.cz a nově pak i na našem, s Liborem Votočkem, společném „webíku“ www.naturphotogallery.com …