Test zrcadlovky Pentax KP

Obrazová kvalita

Srdcem přístroje je APS-C senzor s rozlišením 24MPx. Takový má i K-70 či K-3, ale v novince by se měla nacházet novější verze. Vidět je to i na rozsahu citlivostí – ISO 100–819200. Podobný rozsah nabídne už jen profi Nikon D500 (mezi APS-C fotoaparáty). Je to jen marketing, nebo opravdu KP šumí tak málo? Podívejme se na srovnání níže:

Ze srovnání výše vyplývá, že výkon Pentaxu KP na vysoké citlivosti je na třídu APS-C skutečně výborný. Pentax KP patří co se týče šumu po právu na špičku segmentu. ISO 1600 je krásně čisté, proti 3200 stále nemám výhrady, 6400 se mi líbí v RAWu, JPEG už trochu méně. Zajímavé je, že snímky si drží dobrou barevnost až do hodnoty 51200 a až do 204800 barvy zcela neztrácí. Samozřejmě dvě nejvyšší hodnoty jsou v podstatě nepoužitelné i pro web, ale i tak je výkon Pentaxu KP velmi dobrý.

Maximální citlivost ISO 819200, JPEG

Automatické ISO má částečně nastavitelný i minimální čas závěrky – buď dle objektivu, rychlej­ší, nebo pomalejší (proč se to hodí?).

Velká pochvala za odšumování - nejen, že je citlivé (barevný šum redukuje výrazněji, jasový nechává více spolu s lepšími detaily), ale je precizně nastavitelné. Buď ve čtyřech polohách (off, 1–3) globálně, nebo pro každou hodnotu ISO zvlášť. Případně můžete nechat vše na automatice. Paráda, to by měl být standard.

Pixel-shift

Pixel-shift je speciální funkce, která využívá pohybu senzoru pro zvýšení rozlišení fotografie (snímek je samplován několikrát s mírným posunem senzoru mezi tím). Podobně to umí třeba Olympus. Článek o tom, jak přesně tato funkce funguje najdete zde.

Na rozdíl od Olympusu Pentax nenavyšuje fyzické rozlišení snímku, ale sampluje po celých pixelech. Fotografie tak má stále 24MPx, ale každý pixel má kompletní barevnou informaci a nedochází tak k demozaikování (prostě jako kdyby jste mělii 24MPx Foveon).

Samozřejmě to má háček. Ten háček je, že se scéna mezi tím nesmí pohnout. A teprve, když to zkusíte, zjistíte, kolik věcí se na téměř jakékoliv – zejména exteriérové – scéně hýbe. Pohyb pak způsobí nehezké artefakty.

Pentax ho umí do jisté míry eliminovat (Motion Correction - identifikuje artefakt a v daném místě využije pouze jednu expozici), ale stejně to funguje jen částečně. S krajinkami (kde by se to hodilo) bývá problém už třeba jen s pohybujícími se větévkami ve větru. Tato funkce je tak ideální třeba pro dokumentační nebo produktovou fotografii. Zatím nejde synchronizovat s bleskem, což je zase problém v druhém případě.

Ukázka stejné scény při běžné expozici a s pixel-shiftem:

Vlevo normální expozice, vpravo pixel-shift. Klikněte pro větší snímek, možný druhý rozklik na plné rozlišení.

Výřezy:

Jak vidíte, architektura je viditelně ostřejší, ale s pohybem vlnek na vodě si ani funkce Motion Correction neporadila.

Informace se ukládá i do RAWu, je ale potřeba kompatibilní konvertor.

Zkrátka – užitečná funkce, která má využití jen při dokonale statické fotografii. Při té ale dělá divy.

WB

Vyvážení bílé má všechny standardní nastavení (auto, přednastavené polohy i manuální nastavení). Zajímavostí je Multi-pattern WB, což je funkce, která by měla umět vyvážit i scénu s více zdroji světla.

Ukázka ze stránek výrobce:

RAW vs JPEG

Kde musím Pentax velmi pochválit, je RAW i JPEG; RAW za nabídku standardního formátu .DNG (alternativou je .PEF), jPEG pak kromě výborného odšumování za nepřeberné množství nastavení. Můžete nastavit nejen tón, sytost a kontrast, ale zároveň zvlášť kontrast světel, středních tónů i stínů. Dále gradaci high-key a low-key. Samozřejmě je volitelné i doostřování, ale nejen jeho síla, ale i poloměr(!). Naleznete tu tedy běžné, jemné a extra silné. A pak samozřejmě nastavíte sílu.
Nechybí mraky barevných efektů (jako je selektivní záměna barev atd.) a nebo například zřetelnost (clarity) ve čtyřech krocích. Poslední úprava však citelně zpomalí zápis.

Pracovat lze i s dynamickým rozsahem zvlášť ve světlech a stínech.

Příjemná je i možnost vyvolávat RAWy přímo ve fotoaparátu a to i hromadně (!). Výše zmíněná nastavení pak máte všechna k dispozici, včetně třeba volitelně zapnutelných/vyp­nutelných korekcí objektivu.

RAW vyvolaný ve fotoaparátu:

Možná jsem trochu přepálil doostřování – nevýhoda převodu ve fotoaparátu, drobné doostřovací artefakty vám displej neukáže…

Odlesky (flare)

Zajímavým jevem, kterého jsem si při testování všiml, jsou odlesky senzoru. Zajímavé proto, že jsem je poprvé zaznamenal u fotoaparátů Fujifilm a dokonce z toho byla na internetu taková malá kauzička, schválně si do gůglu zadejte „fujifilm purple flare“.
Různí recenzenti se snažili odhalit příčinu a nejpravděpodobnější teorie mi přišla ta, že jde o odlesk způsobený zadním členem objektivu a mikročočkami snímače. Zdá se být potvrzeno, že to opravdu není specialita senzorů Fuji (které používají jinou barevnou masku, než všichni ostatní), protože jsem je nyní zaznamenal i u Pentaxu KP, byť ve výjimečných situacích se sluncem proti objektivu v určitém úhlu. Použit byl Pentax HD 15mm F4 Ltd.

Jejich specifikum je, že v ploše odlesku vznikají demozaikovací artefakty – senzor je pravděpodobně zmaten přímo leskem mikročoček. Ukázka níže:

Opakuji, velký problém to není, ale z „akademických důvodů“ je to zajímavé zjištění.

Video

Již ze specifikací je jasné, že video není primární zaměření Pentaxu KP; Full HD 30p/60i jsou v době 4K videa a vysokých snímkových frekvencí podprůměrné hodnoty. Tedy: video s Pentaxem KP natočíte, nebude špatné, pro rodinné účely dostatečné, ale je-li kvalitní video vaším cílem, nakoupíte lépe jinde. Souvisí s tím i hlučné hřídelkové objektivy. Prostě video na Pentaxu KP je spíš z povinnosti. Ukázka: