Rumunsko

Všeobecně

Tato balkánská země, hojně navštěvována našimi fotříky rozhodně má co nabídnout. A to především fajnšmekrům chodícím po horách. Takový Fagaraš, Maramureš nebo Banát nechá jen málokoho klidným.

V Rumunsku jsem byl pouze dvakrát a to v 1996 a 2000. Během této doby se hodně změnilo, ale stále je vidět obrovské rozdíly mezi městem a vesnicí, mezi západem (Timisoara) a východem (Craiova, Brasov). Na vesnici se setkáte s prašnou silnicí, autobusem 2× denně a vodou ze studny na návsi – cítíte se jako v minulém století. Obrovskou výhodou rumunské vesnice je vstřícnost domorodců, takže máte kde spát, co jíst a pozvání na kalíšek Tuicy (čti Cviky) se nesmí odmítnout. Města – to je bohužel Evropa.

Informace, které využije každý nadšenec, jsou v dalších kapitolách. V kapitole Focení a Šotění po Rumunech naleznete pár zážitků a příhodiček z naší cesty.

Doprava

V případě, že jedete autem, pokuste se přesouvat pouze přes den. Policie na nočních službách se nudí, to znamená, že kasíruje cizáky a to v DM.
Velice dobré spojení zajišťuje vlak. Existují čtyři typy vlaků – Personal, Accelerat, Rapid a IC/EC. Spojení je překvapivě kvalitní, je to rozhodně nejpohodlnější a nejvyužívanější doprava v Rumunsku. Vlaky typu IC/EC ale i Rapid jsou navíc komfortní a rychlé, srovnatelné s Pernerem nebo Ostravanem. Pokud pouze projíždíte, tak berte na vědomí, že do BG existuje přes Dunaj pouze jeden most a to Giurgiu – Ruse. Na všech ostatních přechodech musíte použít trajekt, který sežere min. 4 hodiny.
Autostop je hojně využíván, a to i domorodci, pro přesun z odlehlých vesniček. Se stopem na delší vzdálenosti nebo u měst jsme neuspěli. Za stopa jsme platili jen jednou a to jsem šoférovi ty prachy spíš vnutil.

Ceny

Ceny jsou celkem příjemné. Uvádím příklady z května 2000:

vlak Personal 100 km: 4O Kč vlak Rapid 100 km: 75 Kč městská doprava v Timisoare: 3 Kč trajekt do BG – auto a 4 lidi: 60 DM(cena z 96) 1 litr rumu: 40 až 70 Kč (záleží na kvalitě) 1,5 litru Coly: 25 Kč 1 balíček cigaret Carpatii: 8 Kč 1 balíček Marlborek: 30 Kč 1 litr nafty: 14 Kč 1 litr Naturálu: 18 Kč 1 kg chleba: 12 Kč 1 kg sýra v Timisoare: 80 Kč 1 kg sýra na salaši v Banátu: 20 Kč 1 film Fuji superia 100, 36 sn.: 120 Kč

Jazyk

Samozřejmě, že všichni mluví velice dobře rumunsky, ale pokud neovládáte tuto řeč, tak jste v …. Hodně lidí se chytí taky na francouzštinu nebo ruštinu. U omladiny uspějete s angličtinou, ale pokud máte základy nějakého románského jazyka (italštiny, španělštiny) tak hlady neumřete. V Transylvánii je německá (švábská ) menšina, v Banátu zase srbská a také česká….
Pár výrazů v rumunštině, ze kterých je patrné že tento jazyk je směska z celé Evropy. Rumunské výrazy jsou občas psány pouze foneticky, protože si s nikým rumunsky (zatím) nedopisuji:

Ano – Da Ne – Nu Děkuji – Multumesc(mul­cumesk) Kolik stojí lístek? – Cat costa biletul ? Pivo – Bere Pálenka ( dom.) – Palinca ( pálinka) Tuica ( cvika ) Do prdele – Futui Vlak – Tren Nástupiště – Perón Nádraží -Gara Salaš – ( salas ) Koláč -( kolač ) Sklep – (pivnica ) Nashledanou – La revedere Dobrý den – Buna ziua Dobře – Bine Nerozumím – Nu inteleg

Základní slovíčka naleznete na adrese www.travlang.com/languages/ .

Zvyky a náboženství

Většina obyvatel se hlásí k tzv. ortodoxní víře, což jsou řečtí katolíci. Znamená to že vánoce se slaví 6. ledna a velikonoce o týden později než u nás. V oblastech kde je velké procento katolíků (Timisoara, Sigisoara) je ale běžné že polovina obyvatel slaví svátky podle evropského kalendáře a polovina podle řeckého. Fabriky v těchto oblastech můžou kšeft zabalit od 22. prosince do 8. ledna a o velikonocích aspoň na týden. V přímořské Constance se můžete setkat minimálně s 6 náboženstvími: ortodoxní, katolíci, pravoslavní, islám, židé, mormoni.

Zvyky jsou vesměs evropské, co vás může zaskočit je snídaně trvající hodinu i více, takže si neplánujte ráno rychlý odjezd. Na stole se objeví X druhů pochutin a vy musíte z každé aspoň zobnout. Zato večeři očekávejte lehčí. Na restaurace natrefíte pouze ve velkých městech a hospůdky jídlo nenabízejí.

Zajímavý je rodinný život. Rodina je pro rumuna to nejcennější – to vám potvrdí každý, ovšem rozvodovost je obrovská a s nevěrou se jaksi počítá. Causescu chtěl silný národ, proto byly antikoncepce a interrupce zakázány. Samozřejmou reakcí po pádu bolševika je antikoncepce dostupná bez lékařského předpisu a za pár šupů.

Focení

První potíž nastává s foto materiálem. Pokud máte tu možnost, berte si vše potřebné z Čech. Nabídka je velice úzká a kvalita pokulhává ještě více. Rozhodně nepodlehněte lákavým cenám v minilabech. Fotky vás sice vyjdou na 3–4 Kč (10×15), ale jsou dobré tak k tapetování WC. Film Fuji superia 100 (36 snímků) je za 120 Kč, ovšem dvoustovku jsem nesehnal… Baterie CR3 za dobrých 110 Kč.

Velice fotogenický je Banát a to se vším všudy. Kopečky se salašemi, příjemní domorodci, a především podzim musí být v těchto horách porostlých listnatým pralesem, bombastický. Vřele doporučuji Údolí řeky Nery. Tato vápencová oblast, bohatá na flóru, je národním parkem. Ve skalách můžete fotit nejen šutráky a kytky, ale občas i nějakou šelmičku. My jsme narazili na lišáka délky téměř dvou metrů (jasně, že měřeno s vocasem). Další lidupusté pohoří je Maramureš s překrásnými kostelíky a kláštery. Po těchto horách se můžete toulat celé dny a kromě pastevců nepotkáte ani nohu.

Nejznámější je Fagaraš a oblast okolo Sinai. Fagaraš je ovšem turistický a navíc má přezdívku „mlžné pohoří“, což plní na 100%. Cesta ze Sinai na vrchol Omu ( 2550 m.n.m ) je antifotogenická. Po všech svazích se táhnou trosky lyžařských vleků a chat postavených bolševikem bez ladu a skladu. Sympatické je Údolí kamzíků, kterým vede cesta z Butesti na Omu. My tam napočítali během 2 hodin cesty 31 těchto koz. Tady jste ale bez min. 210 mm objektivu nahraní. Ty potvory jsou strašně plaché.

Zajímavé momentky se dají pořídit i ve městech nebo třeba u kostelíků, na tržnicích nebo ve vlaku. Cikánské rodiny, krojované babičky nebo rakev s dědečkem vezená na náklaďáku celým městečkem a s průvodem 200 truchlících…
Detaily zajímavé architektury se přímo podbízejí v Timisoare (Náměstí Svobody), Sigisoare – centrum Starého města je ze 14. století (světová kulturní památka pod ochranou UNESCO) nebo v Brasove (Černá katedrála). No a největšími architektonickými skvosty jsou kláštery Moldávie a Maramureše.

Šotění po rumunech

Asi se divíte, že se v mé faktografii neobjevila kapitola ubytování, není to proto, že bychom nespali, jenom jsme nevyužívali ubytovacích zařízení. Pár nocí jsme spali a jedli u našich přátel poblíž Timisoary. Silvestr a Julia Stevin se o nás starali, až to pěkné nebylo. U nich jsme také okusili oslavy ortodoxních velikonoc, které se od našich liší jen v množství zkonzumovaných pochutin a pálenky. Do kostela ovšem šlo 99,9% obyvatel (je to spíš móda než víra co je k tomu vede – za Causesca nesměli, proto nyní předvádějí opačný extrém).

Další noci jsme spali ve stanu, ve vlaku a na nádražích. Noc na nádraží v Predealu byla velice komfortní – teplo, sucho a každou hodinu se kolem prošel policajt, aby nás nikdo neobtěžoval. Další noc jsme strávili v meteorologické stanici na vrcholku Omu a byli jsme celkem rádi. V deset večer jsme s náčelníkem při exkurzi po stanici zjistili, že venku je –5°C a že ve 4 hod. ráno bylo –17°C. A to byl prosím květen! Rychle jsme pořádně naložili do kamen a otevřeli další láhev pálenky.

Jednu noc v Banátu jsme strávili pod dohledem bači. Teda nevíme jestli celou noc, jen víme že nás večer pozoroval ze salaše na protějším kopci a ráno když jsme se vzbudili, tak seděl 2 metry od našeho stanu. Strašně si s námi chtěl povídat a taky si s námi povídal – mluvil velice dobře…. rumunsky… Občas jsme něco pochytili a podařilo se nám položit pár dotazů a občas na něco odpovědět, ale jak, to nevím. Byla to kombinace španělštiny a ruštiny. Obdivoval naše batohy a boty a když začal líbat podrážky Honzových Planik začalo přituhovat. Na usmířenou jsme vytáhli láhev Tuicy od Silvestra z Timisoary. Bača se chtěl taky zavděčit a pozval nás na koláč.

V salaši bylo útulno a paní domu nás pohostila a nabídla nám ovčí sýr, kterého jsme nakonec koupili 3 kg. Dvacku za kilo – neber to. Chtěli jsme jim zaplatit více, ale začali se s námi handrkovat, že to nemůžou vzít, a přitom přesně věděli kolik se za sýr platí v Timi. Bača nás šel vyprovodit, dali jsme si s ním poslední doušek Tuicy a zbytek láhve jsme mu nechali. Ještě za půl hodiny jsme jej z protějšího kopce viděli, jak do sebe obrací pálenku a pěstí hrozí střídavě směrem k nebi a k salaši.

Na stopu v Banátu nás jeden večer vzal usměvavý Srb s Dáčií. Jel navštívit svého kamaráda do hor a hlavně zkontrolovat jeho manželku, která měla rodit. Jazyková bariéra byla nulová, protože srbština se od ruštiny moc neliší. Chválil se, že v jeho městě (Oravici) je nejstarší železnice a divadlo na Balkáně. Ovšem stejnou informaci jsme slyšeli od timisoaranů o Timi a od brašovanů o Brašově, takže nevím. Srb byl hrdý na svou Dáčii a plánoval koupit nové tlumiče – bylo to zapotřebí. Když se s námi po hodině hopsání prašnými cestami loučil, dostal Honza pořádného francouzáka a mě málem zlomil všechny kosti v dlani.

Po příjezdu do Mangálie u Černého moře (a noci strávené ve vlacích), jsme se chtěli trošku prospat na pláži. Bohužel naprosto jiné plány s naší pláží měli malí ragbisti, kteří začali trénovat přes naše spacáky, a když se k nim přidalo hejno racků, silný studený vítr zvedající mraky písku a důchodci na procházce, bylo rázem po odpočinku.

Co na závěr, snad jen, že teďka chodím s holkou z Timisoary a na Silvestra asi pojedu k Silvestru Stevin. Na jaře totiž koupil nový švestkový sad a možná už bude první produkt.
Naši rumunští přátelé byli v létě v Čechách a byli okouzleni především Prahou, K. Vary, ale i hrady a Šumavou, jen se pořád divili proč se na našich loukách nepasou žádné krávy, že je to přece mrhání zemědělskou půdou…