2.1.5. Praktický návod pro vyvolání černobílého negativu

Vlastní volání filmu začíná nalitím vývojky do vývojnice a spuštěním stopek.

Konkrétní intenzita překlápění je jedna z věcí, která ovlivňuje výsledek volání podle vašich potřeb (zvýšení nebo snížení kontrastu), ale pro první volání se držte toho, co doporučuje výrobce. Přimlouvám se ale za nepřetržité překlápění prvních 30 sekund. Zajistíte tak dokonalé prolnutí vývojky do emulze. Vlastní překlopení není žádné šejkrování, prostě jenom otočte vývojnici dnem vzhůru a zpět.

Pokud se čas nachýlil, otevřeme vývojnici a vylijeme obsah do dřezu nebo vany.

Nepátral jsem nikdy po tom, jak moc je tento postup ekologicky šetrný, ale doufám, že příliš neškodí.

No a dál už to pokračuje v rychlém sledu – teď je na řadě přerušovač.

Doba přerušení se neměří, obvykle je to cca půlminuta a pět-šest překlopení vývojnice.

Poslední chemikálií, která se lije do vývojnice, je ustalovač.

Doba ustálení (obvykle do pěti minut) a koncentrace ustalovače se řídí podle doporučení výrobce. Teplota je pokud možno podobná jako u vývojky a prací vody. Pro zjištění koncentrace ustalovače nedoporučuji otvírat vývojnici po polovině doby a sledovat mizení závoje. Takto jsem si zkazil částečným osvícením dva filmy. Raději použiji čerstvý ustalovač dřív. Pokud pracujete s mírně vyčerpaným ustalovačem (a to by měla být spíš výjimka) raději minutu přidejte, čas ustálení ale nepřekračujte. Ustálení je chemická reakce, která musí doběhnout až do konce, ale dál už se nic neděje. Je možné hovořit o dobře „vypraném“ negativu, ale pojem „dobře ustálený“ je mírně zavádějící. Negativ je buď ustálen nebo ne. Pokud reakce nedoběhly tak jak měly (prozradí to mléčný závoj), je negativ možné doustálit následně. Nikdy jsem to nezkoušel, neměl by to být ale problém.

Předposledním krokem je vyprání negativu.

Tento krok je velice důležitý, protože pouze dokonale vypraný a usušený negativ nám v archivu vydrží desítky let beze změn. Praní je v zásadě možné buď pod tekoucí vodou, kdy se na dno vývojnice přivede hadičkou tekoucí čerstvá voda, nebo v uzavřené vývojnici klasickým překlápěním. Zcela nedostatečné je praní, kdy se otevřená vývojnice postaví přímo pod kohoutek a voda se pustí shora. Pokud Vás netrápí spotřeba vody a nehrozí kolísání teploty vody mimo rozmezí 18–22 stupňů Celsia, tak proti praní tekoucí vodou nemohou být žádné námitky. Přesto mě osobně přijde lepší způsob praní v uzavřené vývojnici, ve které cca 6× vyměním vodu (u důležitých negativů i destilovanou). Počet překlápění při tomto praní je vysoký, prostup zbytkových chemikálií do vody je velmi intenzivní a celková doba praní se pohybuje kolem šesti minut. Já používám postupně 50–60–70–80–90–100 překlopení. Vzrůstající počet volím kvůli tomu, aby se nižší koncentrace stihly ještě více naředit. Nejsem ale teoreticky schopen toto zdůvodnit, možná mě nějaký chemik opraví.

Poslední fázi (změkčovač, sušení a archivace negativu) bude věnována samostatná příští kapitola FotoŠkoly, protože tím, že jsme film úspěšně vyprali, ještě zdaleka není vyhráno a pokud chceme mít kvalitní archivní negativ, čeká nás ještě nesmírně důležitá finální fáze.