Fotovýstava - Ondřej Prosický
V naší tradiční rubrice FotoVýstavy vám přináším již sedmý díl webových výstav s podrobnějším osobním představením vybraného autora. Tentokrát jsem oslovil fotografa Ondřeje Prosického, kterého jistě dobře znají návštěvníci naší FotoGalerie a také účastníci i hosté nejrůznějších akcí a setkání pořádaných redakcí FotoAparát.cz
Než se v druhé části dostaneme k samotným fotografiím, tak musíme autora tradičně vyzpovídat. Takže jdeme na to :
Ahoj Ondro! Začneme zcela obvyklým dotazníkem – řekni nám prosím nejdřív něco o sobě samotném. Kolik je ti let, kde žiješ, čím se živíš ….
Narodil jsem se před 29 lety a většinu života jsem prožil u Berounky
v Českém krasu, což je neuvěřitelně krásný kus přírody nedaleko
Prahy. Z toho plyne, že jsem měl vždy kousek do přírody a už
v předškolním věku jsem byl organizátorem „průzkumných expedic“ do
blízkého okolí. Po absolvování základní školy, kde mě nesnášela
učitelka přírodopisu, protože jsem věděl více než ona, jsem osm let
studoval geologii. Moc mě lákala i zoologie, s tou jsem však neměl
příliš růžové vyhlídky, že mě uživí.
Již několik let pracuji ve firmě, která zpracovává geotechnické průzkumy
pro liniové stavby (tunely, dálnice, železnice). I když už bohužel
neplatí taková ta představa geologa jako člověka, který objíždí svět
(„placený turista“), práce mě v prostředí velkých odborníků dost
baví. Vzhledem k tomu, že je to povolání náročné na čas, nezbývá mi
na focení takový prostor, jaký bych si přál.
Za prací jsem se přestěhoval do Prahy, kde pobývám třetím rokem a
příliš nadšený z toho nejsem. Jsem člověk, který musí mít kousek do
přírody a to tady bohužel nemám. Když chci na kraj Prahy, kde už mám
něco k focení (bažanti, koroptve, ledňáčci, atd.), zabere mi to
minimálně 50 min, což je deprimující. Doufám, že to tak nezůstane.
A jak ses k fotografování dostal? I z letmého pohledu do tvého profilu ve FotoGalerii je jasné, že tvou doménou jsou především fotografie z volné přírody. Proč sis vybral právě tento obor?
Tak to bylo hodně nenápadné a zdlouhavé. Vždy jsem moc rád cestoval,
autostopem jsem projel velký kus Evropy, a když byla s prvními vydělanými
penězi možnost podívat se dál, ihned jsem příležitosti využil. Jsem
nadšeným amatérským vulkanologem (nauka o sopkách), proto, když někde ve
světe probíhala nějaká pěkná erupce, ihned jsem vyrazil. Ať už to byla
Etna v Evropě nebo Popocatépetl v Mexiku či Tungurahua v Ekvádoru, vždy
to byly úžasné zážitky. Byl to poměrně nebezpečný a finančně
náročný koníček, proto jsem chtěl výlety zužitkovat. Začal jsem
o svých cestách psát (což mě doteď moc baví) a objevil jsem potřebu
doplnit články odpovídajícím fotografickým materiálem.
To se dál rozvíjelo, když jsem cestoval po národních parcích latinské
Ameriky, to ještě s analogovým Canon EOS 300 a dvěma objektivy. Tehdy byl
ještě foťák nevinným doplňkem na cestách, ale už v té době jsem
pokukoval po výsledcích profesionálních fotografů, což je podle mě
nejlepší škola fotografie. Ještě na konci roku 2004 jsem jel do Kostariky
s tím, že opět „vyběhnu“ na pár aktivních sopek a napíšu pár
článků o národních parcích, ale přesně tam se to zlomilo.
Příležitostí pro fotografování zvířat tam bylo neuvěřitelně mnoho a
touha je zachytit fotoaparátem byla impulsem k tomu, že jsem postupem času
fotografování zvířat zcela propadl.
Už během studia jsem ve volném čase maloval divoká zvířata podle
fotografií uveřejněných na stránkách starých číslech časopisu National
Geographic. Proto jsem měl od začátku jasnou představu o tom, jak má
fotografie, která má zaujmout, vypadat. Tudíž jsem těžce nesl své první
neúspěchy a jen příjemný pocit z krásně prožitých chvil v přírodě
mě popoháněl dál. Nyní mám vysněno mnoho záběrů. Takových, které
jsem u nikoho neviděl. Vím, že cesta bude dlouhá.
Nelákají tě také nějaké další fotografické obory? Zkusil jsi již něco, nebo něco plánuješ?
Můj názor je, že není příliš vhodné fotografovat příliš témat
najednou, protože pak neděláš nic opravdu pořádně. Jen tehdy, pokud se
věnuješ pouze úzkému okruhu, máš šanci vybočit z průměru. I tady ve
FotoGalerii jsou výjimky, ty podle mě ale jen potvrzují pravidlo.
Když občas vidím poutavý krajinný motiv, stává se, že se neudržím,
nasadím širokoúhlý objektiv, to pak fotografuji i na diapozitivní film,
což je podle mě pořád ještě nejlepší možnost záznamu. To však pouze
okrajově. Naopak velice mě láká a chtěl bych se zlepšit v makrofotografii
hmyzu, což je obor velice náročný a jsem rád za FotoAparát.cz, kde
nacházím spoustu inspirace. Moje zkušenost je taková, že
s fotografováním zvířat to příliš skloubit dohromady nejde. Vzpomínám
si, jak jsem Pavlovi Krásenskému sliboval, jak se makrofotografii budu
věnovat při poslední cestě do Kostariky, ale slib jsem nesplnil. Opravdu na
to nebyl čas. Spíš si myslím, že budu mít v budoucnu období, kdy nechám
teleobjektiv doma a vyrazím jen s makroobjektivem. To se děje už nyní
především během léta, kdy zvířata moc nefotografuji a vyrážím za
hmyzem a květy rostlin.
Fotografování zvířat je velmi náročné na techniku. Jaké vybavení najdeme ve tvé fotobrašně či fotobatohu?
Výběr fototechniky byl podřízen prioritám, které jsem nemohl obejít.
Hmotnost; při mých cestách je každé kilo navíc znát, protože nemám auto
a vše si nosím na zádech. Cena; fotografování mě neživí (je to hodně
vážný koníček), proto nad investovanými penězi za fotografickou techniku
dlouho rozmýšlím. Rychlost AF u objektivu; povaha fotografovaných objektů
vyžaduje, že to, co dostanu třeba jen na vteřinu do hledáčku, musím
i bezchybně vyfotit. Ostrost; protože je předpoklad, že budu výsledky
publikovat v tištěné podobě, musí mít objektiv dokonalé optické
vlastnosti.
V současnosti s maximální spokojeností používám tělo Canon EOS 20D, ke
kterému na podzim pravděpodobně přibude stejný bazarový bratříček jako
záložní tělo. Pro záběry krajiny tahám objektiv Canon 17–40/4 a na
zvířátka mám pevná ohniska 100, 200 a 400mm. Kdy nejčastěji používám
Canon EF 400mm f/5,6 L USM, který přesně odpovídám mým prioritám a
v podstatě bych si vystačil jenom s ním. Používám jej v 90 %
záběrů, výjimečně i v kombinaci s telekonvertorem Kenko SHQ 1,5×, což
je bazarový kousek s dokonalým zobrazením, kdy jeho použití na objektivu
na snímku ani nepoznám.
To vše pak tahám ve fotobatohu Lowepro Nature Trekker AW II, kde je vše
v bezpečí a ani po tůře dlouhé 25 km mě nebolí záda a můžu stále
fotografovat. Nezbytným společníkem je pro mě vždy stativ, v současnost
karbonové Gitzo 1227 s kvalitní kulovou hlavou, což je vrchol mezi stativy.
Neuvěřitelně lehký, přesto stabilní. Pořizovací cena s hlavou,
přestože byl použitý, byla 10tis. korun, ale vůbec jich nelituji. Jeho
důsledným používáním mám záběry vždy (téměř vždy…) ostré.
A jsi se svou výbavou spokojen, nebo plánuješ ještě nějaké další rozšíření?
Asi každý, kdo to myslí s fotografování vážně, pošilhává po
profesionální technice, i já se chovám stejně. Naštěstí (především
pro rodinný rozpočet), profesionální technika odporuje prioritám uvedeným
o pár řádků výše. Především velká hmotnost techniky, by mě obrala
o možnost fotografovat to co nyní; prostě bych se na lokality
k fotografování nedostal. A když ano, můj styl fotografovaní by mi
nedovolil s těžkou technikou fotografovat.
V průběhu roku jsem reálně uvažoval o objektivu Canon EF 500mm f/4 L IS
USM, zkoušel jsem jej, ale nepřesvědčil jsem sám sebe, že by to za ty
peníze byl tak obrovský krok dopředu. Proto v budoucnu ušetřené peníze
investuji do několika cest za tropickou přírodou. Toho si užiji více, než
nového objektivu.
Závěr je tedy jednoznačný, to co mám mi maximálně vyhovuje a minimálně
pár let to bude ještě platit.
S fotografováním zvířat je spojeno také cestování, jaké jsou tvé oblíbené destinace a proč?
Každý, kdo mé snímky někde viděl asi poznal, že nejraději fotografuji
tropickou přírodu. Asi především proto, že vzhledem k obtížné
dostupnosti a nekomfortním podmínkám při focení, se tomu mnoho fotografů
nevěnuje. Tzn. šance pořídit poutavý záběr něčeho, co zaujme každého
je větší. Nemá příliš smysl fotografovat něco, což před vámi
vyfotografoval dav fotografů, mě baví fotografovat nové a proto je pro mě
v tropické části světa mnoho příležitostí.
Nejraději mám místa, kde je na relativně malé ploše možnost pozorovat
velké množství druhů. Ideální je pro to například Kostarika, kde během
dne můžeš nafotit až 25 druhů zvířat a nemusíš se přesouvat na velké
vzdálenosti. Země je to relativně bezpečná a snadno se lze dostat
k branám parku. Navíc náklady na přežívání jsou tam nižší než
v Česku. Vím, že se tam budu i v budoucnu vracet.
V hledáčku mám pro zimu několik slibných lokalit (jak v Asii, tak
v Americe), které snad budou pro fotografa podobně atraktivní jako
Kostarika. Podrobně to studuji, ale nikdy nelze předvídat, jaké to tam
opravdu bude. Vždyť než jsem pro focení „objevil“ Kostariku, projel jsem
Mexiko, Ekvádor, celý Karibik a až v Kostarice, byla příroda přesně pro
mě.
I přes experimenty s cestami jinam, budu mít nejraději latinskou Ameriku,
kde budu hledat místa pro fotografování zvířat. Baví mě i psaní, proto
mám kromě článků v hlavě pár knih. Na to bohužel ale zatím
není čas.
Co bys vzkázal nebo doporučil začátečníkům, kteří uvažují o tom, že by se chtěli věnovat fotografování zvířat?
Podle mě, tě to musí především bavit. Nedokážu si představit, že
někdo fotografuje zvířata a neužívá si každou chvíli, kdy může být
v přírodě a čeká na správnou chvíli, kdy stisknout spoušť. Pokud
půjdeš po celodenním focením domů naštvaný s tím, že jsi nic
nevyfotil, pravděpodobně z tebe dobrý fotograf zvířat nebude. Protože
velmi důležitý je čas, který fotografování věnuješ a je jedno jestli
něco vyfotíš nebo ne. Neboť během těch často „promarněných“ chvil
se o fotografovaném druhu dozvíš to, co ti příště umožní vysněný
záběr pořídit. Z toho plyne, že výhodu mají ti, co o chování zvířat
předem už hodně vědí. Je nezbytné, nastudovat vše, co bylo
o fotografovaném druhu napsáno.
Přestože si každý myslí, že pro fotografování zvířat je nevyhnutelná
drahá fototechnika, troufám si tvrdit, že to výše uvedené je mnohem
důležitější. Vždyť i tady na FotoAparátu je mnoho nadšenců, kteří
z kompaktem za pár tisíc dělají poutavé snímky.
Fotografování zvířat je finančně náročné a je ještě náročnější
na čas, proto je vhodný tolerantní ale opravdu velice tolerantní partner.
Jenom potom bude pro tebe fotografování dokonalým relaxem.
Děkuji za rozhovor, bylo to příjemné povídání. Těším se na tvé další snímky a taky na viděnou zase někdy na akci naší redakce. Do další tvorby ti přeji hodně štěstí a dobré světlo.
Čtenáři si mohou další Ondrovy fotografie prohlédnout i přímo na jeho vlastních stránkách www.naturephoto.cz.
Michal Kupsa
A nyní se již podívejme na snímky…
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruJo jo, tomuhle člověku místo na výstavách 100%ně patří.
Aniž bych věděl, že tady výstavu bude mít, už dlouho jsem se na ni těšil :)
Ondro, přeju dobrý světlo i nadále, VOJTa
Moc pěkné fotky Ondro, obzvláště ty Papuchalkové jsou nádherný. Snad se brzo dostanu na sever abych je aspoň viděl na živo když se nepovede žádná pořádná fotka :o)
co k tomu dodat, klobouk dolu :)
Výborné čítanie i obrázky!
Ondro, dúfam že sa v piatok uvidíme :-)))
Juraj
perfektní fotky, jako vždy
přeju dobré světlo.
Martin
Nádherné fotky,co víc dodat :)
Souhlas s Vojtou
Vojto,
fotka je fotkou, až když je na papíře. Silnější zážitek ti snad zůsobí malá prodejní výstavička v restauraci Erpet Golf Centra na Smíchově, kde bude v srpnu a září 11 "zvířecích obrazů". Fotky 40x60cm jsou z LighJet od ThaliaPicta. Některé jsem už viděl, radost pohledět.
A v listopadu bude možná až 35 fotek 40x60 na zámku V Dobřichovicích, místa je tam dost, záleží jen na tom, kolik seženu peňez.
Ondra
Děkuji všem za návštěvu, potěší.
Juraj, neboj, už jsem si vyleštil makroobjektiv!
Ondra
Vyborny clanok, urcite si ho este par krat precitam :) samozrejme fotografie su uzasne, tesim sa ak ti vyjde nejaka kniha, rad si potom kupim :) majsa fajn
Pěknej článek, z fotek se mi tají dech, je vidět, že je dělal jeden z nejlepších fotografů na FA. Nádhera!
Jo Ondro, výstava půjde mimo mě :(
Však víš, jak to se mnou je ;-)
V.
Vynikajicí, scela vyjímečná práce s obrazem a se světlem, dle mého názoru jedny z nejlepších fotografií, jaké může oko smrtelníkovo spatřit. Jestli existuje nějaký klub VIP fotografů přírody, patříš mezi jejich elitu. Bylo mi ctí tvé fotografie spatřit osobně ve tvých rukách na Interkameře. Luděk
Fajn počtení a nemluvím o fotkách...jsou skvělé a moc dobře se na ně kouká:o) Prostě je to opět něco zcela jiného než dělám já:o) Pravda je, že tropy jsou prostě neuvěřitelný...jen doufám, že se mi podaří cesta do Jižní Ameriky koncem roku:o)Pavel
Ahoj Ondro, gratuluji ke krasnym fotkam. Doufam, ze na vystavu das jeste upoutavku do blogu, abychom nezapomneli. Protoze mam nejake zkusenosti s papuchalky zvyklymi(na turistickem miste) i nezvyklymi(v divoke prirode) na lidi... tak mi neda se zeptat, jak jsi dokazal, aby ti stali hned tri nad sebou tak uzasnym modelem, myslim to natoceni zobaku ...teda pokud jsou to tri ruzni papuchalci :))
Ahoj Helčo, papuchalky jsem fotil během týdne na Runde asi 30 hodin, zlomek toho mám na webu, ale klidně by toho bylo na knihu. Jediný "návod" je snad čas, který strávíš s fotografovaným druhem. Každá fotka jiná, bylo těžké vybrat 16 nejlepších. Časem o jejich focení něco napíši.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.