Uživatelský test objektivu Sigma 100-300mm f/4 EX DG HSM

Troška teorie – aneb proč světelnost f/4

Řada náročnějších fotografů často řeší problém, jaký zvolit teleobjektiv. Běžné nejlevnější zoom teleobjektivy s ohniskem kolem 70–300mm a proměnnou světelností cca f/4–5,6 uspokojí jen ty méně náročné a to nejen pro nižší kvalitu kresby, ale také pro nemožnost použití telekonvertorů prodlužujících ohniskovou vzdálenost. Naopak špičkové profesionální objektivy s ohniskem 300mm nebo delším a světelností f/2,8 jsou zase extrémně drahé, ale také velké a těžké. Řada fotografů proto do kandidátky na modernizaci výbavy zahrnuje buď zoomy s ohniskem cca 70–200mm se světelností f/2,8, nebo pevné ohnisko 300mm se světelností f/4. Tyto objektivy jsou už prakticky všechny na špičkové optické úrovni a nejsou přitom zase tak drahé ani příliš velké a těžké. Navíc je lze používat s telekonvertory. Může se však stát, že někomu je u zoomu 200mm nejdelšího ohniska bez telekonvertoru málo a pevné ohnisko zase odmítají ze zřejmého důvodu obtížnějšího využití. Právě pro tyto fotografy je tu objektiv Sigma 100–300mm f/4 EX DG HSM. Je o něco větší a těžší než 70–200/2,8 a má nižší světelnost f/4. Nicméně má zase delší základní ohnisko bez telekonvertoru a k dosažení výsledného ohniska 400mm se světelností f/5,6, mu stačí telekonvertor x1,4, což má příznivý vliv na kvalitu snímku. V případě nutnosti skutečně velmi dlouhého ohniska pak lze také použít telekonvertor x2,0, čímž získáme výsledné ohnisko 600mm se světelností f/8. U této kombinace sice již většinou nefunguje automatické ostření kvůli vysokému clonovému číslu, ale jinak je kompatibilita bezproblémová a můžeme stále využívat výhod proměnného ohniska při stále ještě poměrně vysoké obrazové kvalitě. Navíc pokud použijeme digitální zrcadlovku s formátem čipu APS-C, tak získáme ekvivalent až 900mm a ořezem menšího formátu čipu se oříznou právě nejméně kvalitní okrajové partie snímku. Celkem tedy dost důvodů, proč právě tento objektiv zařadit do úvah o modernizaci fotografické výbavy.

Mechanické a optické provedení, technické parametry

Objektiv Sigma 100–300mm f/4 EX DG HSM je již na první pohled pěkný cvalík. Je velmi podobné konstrukce jako jeho stájový kolega Sigma 70–200mm f/2,8 EX DG HSM, je však o trošku větší. Rozdíl není zase až tak dramatický, jak se na první pohled zdá. Mnohem příjemnějším zjištěním je, že objektiv je po mechanické stránce prakticky dokonalý. Drtivou většinu použitých materiálů tvoří optické sklo a odlehčené kovové slitiny. Již na první dotek je i laikovi naprosto jasné, že tohle není žádná laciná plastová hračka. Objektiv je mimořádně robustní a zjevně i mechanicky odolný. Zoomovací ani ostřící prstenec nevykazuje ani ten nejmenší náznak jakékoli vůle a přitom je jejich chod nádherně jemný a plynulý. Dalším velmi příjemným zjištěním je fakt, že přední příruba při ostření ani zoomování neotáčí, a proto je možné použít mimořádně účinnou tvarovanou bajonetovou sluneční clonu, která je navíc součástí základního balení objektivu. Ale to ještě není vše, ostřením ani zoomováním se ani nemění rozměry objektivu – nic se nikde nevysouvá a objektiv si ve všech situacích zachovává stejné rozměry. To je výhodou nejen při použití na stativu, kdy nedochází ke změně těžiště kompletu objektivu s fotoaparátem. Objektiv je také již v ceně vybaven masivní kovovou odnímatelnou stativovou nohou, což jen dále zvyšuje praktičnost použití a to především s ohledem na rozměry a hmotnost.

Optická soustava je složena ze 16 čoček ve 14 skupinách, přičemž z toho jsou 4 čočky ze speciálního optického ED skla s nízkým rozptylem. Objektiv vykresluje plný obrazový kruh, a proto je možno jej použít i na filmových tělech nebo digitálních zrcadlovkách s plným formátem čipu 24×36mm. Automatické ostření je realizováno (pro těla Canon, Nikon a Sigma) ultrazvukovým motorem HSM. Výhoda tohoto řešení je u teleobjektivu zřejmá – ostření je mimořádně rychlé, přesné a bezhlučné. Navíc lze kdykoliv manuálně doostřit bez nutnosti přepínání mezi AF a MF. Ultrazvukový motor ostření má také výrazně nižší spotřebu energie oproti objektivům, které jsou poháněny klasickým motorem nebo motorem umístěným v těle fotoaparátu. Objektiv má rozměry 92×226mm při hmotnosti 1440g. Filtrový závit má průměr 82mm. Minimální zaostřitelná vzdálenost je 180cm, clona je stabilní f/4 při všech nastaveních, maximální clona je f/32, maximální poměr zobrazení je 1:5 a úhel záběru se pohybuje v rozmezí 24.4°-8.2°. Zapomenout nesmíme ani na fakt, že objektiv je vybaven devítilamelovou clonou, což přispívá k výbornému a přirozenému podání partií snímku mimo oblast aktuální hloubky ostrosti.

Optická kvalita a práce s objektivem

Pojďme se již podívat na reálné snímky v plném rozlišení pořízené tímto objektivem při praktickém nasazení v terénu. Napřed se podíváme na snímky pořízené bez použití telekonvertoru. Na nich toho asi není moc co kritizovat a objektiv potvrzuje svou pověst toho nejlepšího, co Sigma v tomto ohledu nabízí. Pořízené snímky vykazují špičkovou ostrost a to dokonce i na plně otevřenou clonu. Clonit je tak nutno spíše z důvodu vhodné hloubky ostrosti, než z nutnosti zvyšovat kvalitu kresby, i když lehké přiclonění není nikdy na škodu. Optimální hodnotu clony s ohledem na kresbu, hloubku ostrosti a zajištění dostatečně krátkého času závěrky bych pak osobně viděl někde kolem hodnoty f/5,6 nebo obecněji v rozmezí f/4 až f/8. K použití vyšších clonových čísel pak v podstatě už není příliš mnoho důvodů. Nicméně výborná kresba jde až k vysokým hodnotám a velmi mírně klesá až u nejvyšších hodnot. Kvalita kresby s ohledem na nastavené ohnisko je pak vynikající při všech hodnotách, i když přeci jen velmi lehce klesá těsně před a při maximální hodnotě 300mm. Při této hodnotě bych pak přeci jen doporučil lehce přiclonit alespoň na hodnotu f/5,6. Kvalitu snímků můžete posoudit na ukázkách č.4,5 a 6.