Geotagging v praxi

Pokud patříte mezi fotografy, kteří na dovolené nafotí každou památku a pak přemýšlejí, kde vlastně byla, je pro vás geotagging jako stvořený. Geotagging je totiž ukládání zeměpisných informací do fotografií. Do jisté míry ho však využije snad každý. Krajináři si například nemusí pamatovat, odkud pochází který záběr (ovšem pokud nechtějí prozradit fotogenické místo ostatním, nesmí také zapomenout údaje před šířením fotografie vymazat). Navíc když už jednou zeměpisné souřadnice do fotografie dostanete, nic vás to nestojí a nikdy nevíte, kdy se mohou hodit.

Protože se údaje ukládají do EXIFu, nijak nepoškodí samotnou fotku a jsou jednoduše přístupné. Prakticky každý program, který zobrazí EXIF, zobrazí i je. Některé prohlížeče dokonce umožní umístění fotografie přímo do mapy. Přestože existuje mnoho malých a volně šiřitelných programů umožňujících geotagging a práci s již popsanými fotografiemi, dobrým příkladem za všechny je Zoner Photo Studio 11. To umí jak zobrazit fotografie v programu Google Earth, tak i přiřadit souřadnice k fotografiím podle trasy z GPS navigace. Právě ZPS11 jsem použil pro otagování fotografií v tomto „testu“.

Jak otagovat fotografie

Pokud nemáte fotoaparát s integrovaným GPS přijímačem, který udělá veškerou práci za vás, musíte zeměpisné souřadnice dostat do fotografií nějak jinak. Variantou pro milovníky extrémních sportů je ruční vkládání s mapou na koleně, pro ostatní jsou tu programy, kterým stačí předložit fotografie a záznam trasy vyexportovaný například z GPS navigace. Program pak porovná čas snímku s časy trasy a určí, kde byla fotografie pořízena. Většina nástrojů (včetně ZPS11) umožní ještě nějaké to nastavení, jako třeba korekci, pokud nebyl čas ve fotoaparátu nastavený přesně (GPS přístroje si synchronizují čas se satelity), nebo interpolaci umístění fotografie.

V Zoner Photo Studiu 11 je práce s GPS ve fotografiích intuitivní. Jednoduše vyberete fotografie a v menu „Informace → GPS“ zvolíte „Přiřadit GPS údaje“. V okně které na vás vyskočí načtete soubor s uloženou trasou, nastavíte případný rozdíl v časech GPS a fotoaparátu a způsob, jakým se má poloha určovat. Většinu je nejlepší volbou „Lineární proložení hodnot“ které podle času vypočítá pozici i mezi dvěma trasovými body. Jak dostat z vašeho GPS přístroje trasu je již jiná otázka, ale ZPS11 podporuje několik nejrozšířenějších formátů. Přímo v tomto okně a ještě před samotným otagováním také vidíte náhled fotografií, jejich umístění na mapě (což ovšem vyžaduje připojení k internetu) a souřadnice. Můžete tak zkontrolovat, jestli je vše na svém místě. Pak stačí stisknout tlačítko „Aplikovat na vše“ a kouzlo je hotovo.

Co s otagovanými fotografiemi

Fotografie obsahující zeměpisné souřadnice jsou stále především vašimi fotografiemi, takže s nimi pravděpodobně uděláte to samé, co s ostatními. Příjemné však je, že se kdykoli můžete podívat, kde byly snímky pořízeny. Můžete je vložit do programu Google Earth a mít tak celý svůj archiv roztříděný podle místa vzniku, můžete se s nimi pochlubit na webech podporujících geotagging, jako je například Flickr a můžete také počkat, co dalšího se v této oblasti objeví. Fotoaparátů s GPS přibývá a bude přibývat i možností, jak fotografie z nich „použít“.

Osobně jsem byl nadšen možnosti geotaggingu v Google Earth. V Zoneru 11 vložíte otagované fotografie, v Google Earth přidáte trasu z GPS přístroje (pokud tedy nepoužíváte fotoaparát s integrovanou GPS, který trasy nevytváří) a celé si to uložíte do jediného souboru. Prezentace fotek z dovolených pak již není suché komentování „Máňa krmí medvěda. Máni noha.“, ale průlet nad krajinou ve stylu „Tady Máňa krmí medvěda… a až tady za tím kopcem jsme našli její nohu.“ Ukázkovou trasu s fotografiemi učenou pro aplikaci Google Earth si můžete stáhnout zde (4,6 MB).

Různá řešení pro geotagging

Možností jak zaznamenat do fotografie zeměpisné souřadnice je několik. Pomineme-li ruční metodu „mapa“, pak zbývá buď fotoaparát s integrovaným GPS přijímačem (případně jednotka GPS připojitelná k fotoaparátu), nebo nějaký přístroj, který zaznamenává trasu pro pozdější přiřazení ke snímkům. Tím přístrojem nemusí být jen klasická turistická nebo jiná navigace. Několik výrobců už přišlo s jednoúčelovým zařízením, které prakticky pouze zaznamenává trasu. Takovým přístrojem je i Sony GPS-CS1, který se zúčastnil tohoto srovnání. Dalším testovaným řešením byl Garmin eTrex Legend – jednoduchá levná a již starší turistická GPS, která ve srovnání s ostatními navigacemi ani neoplývá přílišnou přesností. Zástupcem fotoaparátů byl kompakt Nikon P6000 s integrovanou GPS, který jsme již dříve testovali. Obě GPS byly natočené k obloze v horní kapse fotografického batohu, fotoaparát jsem nesl v ruce tak, jak se většinou fotoaparáty nosívají. Počasí bylo slunečné a obloha bez mráčku, všichni účastníci srovnání měli tedy nerušený výhled na satelity.