které nemůžem změnit....,
které záleží jen na osobním rozhodnutí....,
které mění život
nás,
jenž tě znají z ranného dětství,
prázdninách na řece,
chytání ryb na vyřezávanou lodičku z borové kůry,
jak se ti přetrhlo lano v zimě nad řekou,chichi...,
nebo jak jsme jezdily na kravkách a ta na níž jsem seděl,
se chtěla napít a já po ní sklouzl do koryta,íííí...,
na takové věci člověk nezapomíná a nezapomene,
jelikož všichni blizcí o které příjdeme nezapříčeněně,
jsou vlnkou událostí,
jíž jsme nemohli nijak ovlivnit......
škoda...
ta voděnka zůstane nyní a dále slanou i přesto že je sladkou...
na nové setkání
a i přesto,že jsme se poslední dobou viděli pozkrátku, považoval som tě za jednoho z človíčků co mi dal svou existencí mnoho od přírody a jejího vnímání,
za čež jsem ti moooooooc vděčný.
nezapomenu
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
zvlastne, ale na mna trochu moc tmave
je mi jasné, co bylo tvým záměrem, ale nepovedo se.
máš smutnou duši a v té vodě se to odráží,hoj