Hrál kdosi na hoboj
Hrál kdosi na hoboj,a hrál již
kolik dní,
hrál vždycky navečer touž
píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň
pobřežní,
neb všecky ohně prý tu
zhasnou, uplovou.
Hrál dlouze na hoboj, v tmách
na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde
nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či
hrál spíš pro svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či
vyděděný Král?
Hrál smutně na hoboj.
Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou...
A od vod
teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.
Karel Hlaváček
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
-
-
-
-
ok
-
-
pekne svetlo, fajn barvy, ale na mne je tam toho uz moc 5-
-
-
-
-
mi osobně se nejvíce líbí tan barevný bokeh vzadu...zkusil bych vyfotit jen to :-)
-
-
-
tmavě kouzelné
-
krásné
-
-
a trumpetky mlčí? ... pěkná podvečerní
-
to je ale hodně neklidnej bokeh - co to za objektiv ?
-
-
+
super barvy -
Fajn poezie slov i barev i světla. Obraz trochu neklidnější slov.
-
Pavel Doško: Takovej váleček...
Ivča: hoj má náhodou na konci taky malou trumpetku...:)
Jinak se všem večerním tesklivcům (včetně mě)přiznávám k mystifikaci: foceno to bylo ráno... :)
Díky za zastavení. -
... co to píšu? Ne "hoj", ale hoboj, přeci...ehm :)
-
no vidíš, jak se vyznám hudebních nástrojích ... hoj :)))
-
líbí moc
-
-
-
:)
