Post illa verba dicit Vladimír Holan:

Už ten, kdo dává, je ještě lakomý....
A přece nevěříme a stále na něco čekáme,
a je možné, že lidé stále na něco čekají,
jen proto, že nevěří...Jsou osvíceni,
ale nevyzařují...Jsou chudokrevní,
ale jako by bez vylití krve nebylo nic,
jsou už zavrženi, ale stále ještě nevyobcováni,
jsou zvědaví, a přece stále ještě nenašli zrcadlo,
v němž se Helena-Helena,
prohlížela zespodu-zespodu,
ba jsou tak hluší, že by rádi slyšeli,
hlas Pána Krista na gramofonové desce....

A přece zatím všechno, všechno zde
je zázračné jen jednou:
jen jednou krev Ábelova,
která měla zničit všechny války,
jen jednou neopakovatelnost a nevědomí dětství,
jen jednou mladost a jen jednou zpěv,
jen jednou láska a současně být ztracen,
jen jednou všechno proti dědičnosti a zvyku,
jen jednou rozvázání smluvených uzlů, a tedy osvobození,
a jen jednou tedy podstata umění
jen jednou všechno proti žaláři,
ledaže by sám Bůh chtěl na této zemi
vystavět si dům..