ani foto ani naazoff

ve dvi rozlomeny strom, kdy jedna polovina jiz tli na zemi a druha, jeste ziva polovina ceka na ten samy osud, o tom je nazev a foto je o subjektivnich pocitech, me se libi dost. To se nebude vsem libit se da cekat, spise bych ale ocenil duvod, nebo nejakou radu, nez jen hole konstatovani.

Zaujalo- mne se líbí dost- mám fantazii :-) pro mne trošku horor - vidím uprostřed zlou postavu, možná nese Sněhurce otrávené jabko

Mě to taky neoslovilo a aby to nebylo jen to holé konstatování, tak mi tam chybí nějaká atmosféra, emoce. Takhle je to působí jako jen takový cvak z výletu, i když chápu, že to v daný moment třeba jinak nešlo. Ale pořádné mraky a jiný úhel pohledu by to třeba spravily :o)

Ten příběh si do toho vkládáš sám a tím, že ho takhle vyzvoníš hned ve druhém příspěvku v komentářích, bereš ostatním možnost, aby si ho našli sami. Já jako divák ale nepotřebuji znát Tvé emociální rozpoložení a představy. Já se pouze dívám na fotku a vidím v popředí chaos přetnutý nějakým zlomeným smetákem, vlevo dole hromadu klestí čekající na podpal a nad tím vším tyčící se holý strom, za kterým je jalová obloha tří barev. Ani fráze o nevyhnutelnosti osudu mě nepřívádí k tomu, že by mě na té fotce mělo zaujmout něco více ...

pointu beru, ale foto je nedotazene, dal bych tomu více prostoru a ten prepal me hodne taha...

a treba je pointou te stesnanosti na snimku to ze z toho mrtveheho vzroste znovu zivot. A treba jsou v "moderni"fotograficke praxi zavedena takova pravidla ze malokdo je schopny pohlednout na fotku a nebyt soustredeny jen na vseobecna pravidla kompozice a technickeho provedeni...