Jan Skácel/
Uspávanka s bývalými anděly a modrým ptáčkem
To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,
kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.
co bylo dávno, bylo dávno,
nás zajímá dnes,
co je dnes,
a v místech, kde dnes kouří město,
stál kdysi dávno hustý les.
Ten les tam ale dávno není,
dva stromy všeho všudy jen,
ostatní lidé přiložili
v kuchyni doma do kamen.
A zatímco především jídla
tak náramně si hleděli,
andělé měli krásná křídla,
a proto byli anděly.
A lidé běhávali pěšky
a sotva popadali dech,
andělé pluli nad vodami
a vznášeli se na křídlech.
A k tomu pojídali slívy
a pěli písně,
troubili,
až se to v lese rozléhalo
a docela i v obilí.
To bylo dávno, dávno, dávno,
dneska už nejsou andělé
a svět se jinak dělí,
na lidi hodné a ty zlé.
A kdo má troubu, pilně troubí,
a kdo má chuť,
ten švestky jí,
nad ním pak poletují ptáci
a z plna hrdla zpívají.
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Rybaříci na Modré zátoce?
Skácel byl oblíbeným básníkem fotografa a člověka, kterého jsem si velmi vážil. Byl to velmi talentovaný fotograf a měl velký smysl pro spravedlnost. Mrzí mne že jsem mu to nestačil říci, jak moc si ho vážím.
Nemyslíš Františka Richtera? :/
Skácel je i mým oblíbencem :)
selfie?
Spomienka na Františka...
ano
rád jsem se podíval a hlavně přečetl
...
Jako Taky..
milá fotka
jj