Těžaři stoupají na vrchol sopky (2310 m n.m) a poté sestupují do kráteru k jezeru (2147 m n.m.), kde unikají toxické plyny. Práce v dýmu, který mění směr i intenzitu, je extrémně náročná. Ochrana obličeje často selhává, síra dráždí plíce i oči.
Horníci nakládají síru do košů na bambusové tyči a s 90kg nákladem zdolávají 30°–60° svah dlouhý 300 m, poté sestupují 3 km k úpatí hory kde se síra váží. Dřinu podstupují dvakrát denně za 1200 IDR (2 Kč) za kilo.
Jezero Ijen je hluboké 200 m, teplota 20–40 °C, patří mezi nejkyselejší na světě – plechovku rozpustí za 30 minut.
*
S manželkou jsme vyráželi v 1:30 ráno, abychom stihli sestup k modrým plamenům, které jsou vidět před svítáním (cca 30min. sestup). Síra byla všudy přítomná, maska pomáhala jen částečně. Když se vítr otočil, nedalo se mít otevřené oči a moc dýchat ani s maskou. Při rozbřesku jsme vystoupali zpět na okraj kráteru, kde byl vzduch lepší. Na hřebeni jsme zaznamenali výšku 2 403 m n.m.. Místo je nádherné, ale i nebezpečné.
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Krásný, silný příběh.
pěknej report i s popisem
ČB v takovéto podobě určitě ne. Nevím, zda by dobrý převod pomohl... jsem pro barvu.