Je těžké dívat se na svět v oslnění. Všechno se zdá tak jiné, tvary, barvy... vše působí jako podivná směs do sebe zapadajících součástí. Následuje vystřízlivění. Mělo by. Euforie nikdy není dlouhá. Zvykli bychom si na ni, a to by byla škoda.

Rozjařenost, kterou každý občas pociťujeme, na nás působí jako podivná sprcha pocitů a emocí z něčeho nového, najednou tak úžasného a energického, něčeho, co nás svou silou pronásleduje i ve snech, kdekoliv... Ve skutečnosti se jedná jen o subjektivní pocit následovaný rozčarováním, mnohdy velkým zklamáním. Je vědecky dokázáno, že tyto stavy jsou odpovědné hlavně za potlačení kritického uvažování, nevnímání negativních emocí. To je správné, můžeme tak vnímat i to, co jsme v euforii neviděli.

Každý by však chtěl žít v tom svém oslnění co nejdéle, vždyť je to tak pohodlné. Kdo to nezkusí, ochudí se o pocit prohry či zrady, ale i o následný pohled na totéž z reálnějšího hlediska, o pocit OPRAVDOVÉHO štěstí. A právě tady je obrovský prostor pro