Tak jako milióny návštěvníků fotí Eiffelovku, neméně fotografována je i slavná Moulin Rouge. Stála jsem jednoho večera před ní a byla jsem očarována její krásou a barvami. Před očima se mi v duchu přehrával film o ní.
Chtěla jsem vidět démona Moulin Rouge, znetvořeného Toulouse-Lautreca, s jeho tanečnicemi a herečkami jak pojídají nočního života. Představovala jsem si jeho pověstné postimpresionistické obrazy a tiše mu záviděla jeho nadání.
A tak mne napadlo, když on maloval otisky barev, proč bychom dnesky my nemohli malovat otisky světla jako on!
Jak jinak jsem mohla nazvat mou dnešní fotografii než Vzpomínkou na Toulouse-Lautreca.
Možná se mnou nebudete souhlasit, že se jedná o fotografii, ale kde jsou dány dnes hranice fotografie? Existují vůbec nějaké? To, že dneska proženeme fotku Photoshopem je stejné jako dříve, když fotku upravovali různými vývojkami, Sabatiery, retikulacemi, kolorováním a vším možným.
Kdyby tak tenkrát Toulouse měl digitál a Photoshop, co by nám asi vš
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Je to zajímací, ale nesedí mi styl téhle upravy, promiň.
proč to nechápat jako grafiku..
mě se to moc líbí
ALE JO
To si robila rucne, ci nejaky filter? Dat tomu noir nadych, je to ako zo SinCity ;-)
Pekne.
jo, proč ne
jooooo tomu říkám komix SinCity II ;)
nespletla sis server?
nevim proč - fotografika má místo i zde
tak jako v jakémkoli jiném časopise o fotografii
doporučuji Fotilife :))
nebo PhotoLáfe těžko říct co to ten Karbusický tiskne
Hm ?
ako experiment za 6
uff
hmm
Páči.