19.8. je Světový den fotografie. Víte proč?

V den vydání článku, 19. srpna, máme Světový den fotografie. Chtěli byste vědět proč zrovna dnes? Pokusíme si to krátce přiblížit. Rovnou prozradím, že to má souvislost s jednou ve skutečnosti slepou uličkou historie fotografování. Ale více v článku...

Všem fotografům přejeme pohodový Světový den fotografie!

Světový den fotografie se slaví každý rok 19. srpna, letos je 177. výročí.

Fotografický proces je ve skutečnosti starší záležitost, než 177 let, ale toto datum bylo zvoleno na základě toho, že 19. srpna 1839 francouzská Akademie věd oficiálně zveřejnila vynález daguerrotypie a tím zpřístupnila světu první „praktickou“ fotografickou metodu.

Co to daguerrotypie je? Jde o metodu vytváření obrazu na destičku ze stříbra nebo postříbřené mědi. Latentní obraz se vyvolával parami rtuti a ustaloval pomocí chloridu sodného nebo thiosíranu sodného.

Zvláštní název pochází od vynálezce této techniky jménem Louis Daguerre (na snímku vpravo).
Jeho spolutvůrcem byl Isidor Niepce, syn Josepha Nicéphora Niépceho, který je autorem nejstarší zachované fotografie „La cour du domaine du Gras“, tedy „Pohled z okna v Le Gras“ (na počest této fotografie recenzenti fotoaparátů tradičně zařazují fotografii „pohled z okna“ do svých článků).

Daguerrotypie byly typické dlouhými expozicemi (kvůli nízké citlivosti fotografických desek) a křehkým povrchem, kvůli kterému se zasklívaly (a pak různě rámovaly, obdélný formát fotografie nebyl nijak ustálen a vycházelo se z malířství).

Samuel F. B. Morse, 1945

Právě výročí této události se dnes slaví jako Světový den fotografie.Za tento vynález dostal jeho autor doživotní rentu a francouzská Akademie věd jej vypustila do světa pro všechno lidstvo k užívání – kromě Velké Británie, kde už byl tou dobou podán patent.

A jak to dopadlo s daguerrotypií? Vcelku rychle ji nahradily pokročilejší metody, zejména kalotypie. Málokterý fotograf totiž rád dýchá výpary rtuti…

Charakteristická je pro daguerrotypii jemná kresba a zvláštní tonalita snímků. Dokonce se s úhlem pohledu zřetelnost fotky mění. Díky nízké citlivosti materiálu a vysoké cloně a tedy dlouhým expozicím museli portrétovaní lidé (což bylo hlavní využití pro fotografii od vynálezu Petzvalova objektivu) sedět dlouho bez hnutí, k čemuž jim pomáhaly i různé držáky, opěrky a konstrukce. Jako světlo sloužilo denní v prosklených ateliérech. Výsledek je jedinečná kombinace rozptýleného nasvícení, strnulého výrazu a jemně neostré kresby. Ruční retuše např. očí pak efekt už jenom podtrhly.