Test full frame DSLR Pentax K-1

Úvod

Pentax K-1 je splněný sen Pentaxáků, o tom žádná. Ale to by bylo samo o sobě málo, ne?
Taky je v tom o dost víc.

Trocha historie: Pentax byl prvním výrobcem, který představil fullframe digitální zrcadlovku. Bylo to na Photokině 2000. Z dvojčat MZ-D (digitál) a MZ-S (film) se však na trh dostal jen ten druhý, údajně kvůli problémům dodavatele senzorů. Škoda, no.

Trvalo to více než patnáct let, než si výrobce dal fullframe repete. Mezi tím se věnoval APS-C a středoformátu, v obou případech ovšem velmi svědomitě.

Pentax K-1 je tak velikostí čipu přesně mezi oběma systémy (APS-C < FF < 645), používá klasický K-mount bajonet (jako všechny APS-C a předtím i kinofilmové zrcadlovky s Pentax bajonetem) a dodržuje vše, na co jsme byli u Pentaxu zvyklí.

Konstrukce a ovládání

V první řadě je to plně utěsněná zrcadlovka. Na tom si Pentax dává záležet a jestli bych se nějakou zrcadlovku nebál nechat zmoknout, hodit do bláta, vyválet v písku a pak umýt pod kohoutkem, byl by to Pentax (v průběhu testu jsem to však nedělal a se svojí DSLR raději taky ne, ale snad víte, jak to myslím).

Za další – Pentax nešetřil na senzoru a vmontoval 36MPx čip. Zdá se to být varianta senzoru, který má Nikon ve (stále výrazně dražším) modelu D810.

Samozřejmostí je u výrobce také 100% pentaprismatický hledáček (0.7×), GPS, Wi-Fi a další rozmazlovadla. Také nadílka všemožných ovladačů je tradičně bohatá, takže K-1 můžete pohodlně ovládat, aniž byste sundali oko z hledáčku.

Na přední straně najdeme aretaci objektivu, přední roller , na boku zrcadlové komory pak tlačítko zámku, zapnutí RAW, režimu ostření a přepínač ručního ostření.

Na horní straně je volič režimu expozice, tlačítko GPS, horní roller a volič jeho režimu, (velmi malý) stavový displej, tlačítko osvětlení, tlačítko ISO, kompentaze expozoce a spoušť s prstencem OFF/ON/DoF preview.

Na bocích přístroje najdeme na gripové straně vstup do dvojitého SD slotu a konektor pro dálkovou spoušť, na opačné pak sadu konektorů – mikrofon, sluchátka, USB (micro, 2.0), HDMI (micro) a DC IN.

Na zadní straně najdeme většinu ovladačů – vstup do menu, čtveřici směrových kláves s potvrzovacím středovým knoflíkem, tlačítko INFO, tlačítko výběru ostřících bodů, tlačítko přehráván snímků, „kouzelný“ zelený knoflík pro rychlé automatické nastavení expozičních hodnot, zapínání živého náhledu, tlačítko režimu měření (též maže snímky při přehrávání), dvojici tlačítek zámku ostření a zámku expozice a zadní roller.

A pak je tu výklopný displej.

Málokdy mu věnuji více než zmínku, ale u K-1 musím udělat výjimku, byť se o něm už napsalo dost.
Více než díl k fotoaparátu působí jako něco z Oblasti 51. LCD displej o úhlopříčce 3.2" a rozlišení 1 037 000 b­odů je upevněn na čtyřech kovových tyčích zakončených oboustranně kulovými hlavičkami a ještě se dokáže vyklopit na dvojici pantů směrem nahoru– jde tedy klopit do všech stran (nahoru nejvíc), rotovat v ose, odsadit od těla v rovnoběžné pozici… a navíc má v každém rohu svítivou diodku, které vám po odklopení displeje mohou podsvítit na zadní ovladače fotoaparátu.

Čímž se dostáváme k:

Osvětlení

Pentax K-1 myslí i na ty, kdo fotografují v noci (astrofotografy třeba). Již jsme zmínili osvětlení zadního panelu LEDkami po vyklopení displeje, ale tím to nekončí. Další lampička je vpředu a svítí na bajonet fotoaparátu – to kdybyste chtěli v šeru měnit objektiv. Další lampičky se skrývají pod dvířky na paměťové karty – ty vám posvítí, abyste mohli za tmy založit SD kartu. Jsou dvě, jako jsou dva sloty pro kartu. Svítí také konektor pro kabelovou spoušť.

Intezita světla jde dokonce regulovat, podobně jako podsvícení horního stavového displeje. To aby vás to zase za temných zimních nocích neoslňovalo.

Namítnete, že vás už stejně oslňuje displej fotoaparátu? Ne u Pentaxu K-1. Tam si můžete zapnout tlumený noční režim, kdy se celé rozhraní přepne do monochromatické červené.

Proč taková řešení nemá nikdo jiný? Dobře, Nikon u nového D850 podsvítil tlačítka, ale stejně…

Chytrá řešení

Nerad bych, aby článek zněl jako reklama na foťák, ale K-1 je model, nad kterým někdo přemýšlel. Mám v hlavě vizi místnosti plné brainstormujících fotografů, kteří vymýšlejí, co by všechno takový fotoaparát měl mít a co jejich „běžná zrcadlovka“ nemá…

Výsledkem jsou takové věci, jako gumový límec kolem displeje, chránící tak v zaklopeném stavu tento díl před nárazem.

Nebo taky volitelná aretace voliče režimů. Ten může rotovat volně, nebo až po zmáčknutí středového knoflíku – přepíná to speciální páčka.

Chytrý je také třetí roller, který má programovatelnou funkci (ISO, korekce expozice, nastavení Wi-FI, stabilizace či mřížky v hledáčku, HDR, bracketingu nebo rychlosti snímání) kterou přepínáte „za pochodu“ otočením dedikovaného kruhového voliče. Možná to zní složitě, ale ve skutečnosti je to jednoduché.

Běžné není ani tlačítko pro zamknutí nastavení, které pak nejde změnit, ani když např. otočíte rollerem – nejdřív musíte stejným tlačítkem rollery odemknout.

Dedikované tlačítko pro rychlé přepnutí do RAW (je však přeprogramovatelné) už patří k Pentaxácké klasice, ale je dobře, že je i zde.

Mezi příjemné vychytávky patří třeba i fakt, že když nastavujete v menu indikace (osvětlení, blikání samospouště, síla indikačních diod Wi-fi a GPS…), daná dioda se rozsvítí a mění svůj svit s tím, jak vy přepínáte možnosti v menu.

V terénu pak oceníte i detaily, jako je přijímač IR spouště zpředu i zezadu přístroje.

A kdyby náhodou nebylo něco podle vašich představ, na přístroji jde přenastavit snad úplně všechno.

Zejména mě fascinuje možnost nastavit nejen sílu, ale i poloměr doostřování snímků a také možnost nastavit sílu odšumování v JPEG pro každou citlivost uživatelsky zvlášť.

Jsou to detaily, ale právě detaily dohromady tvoří celek. Bohužel ne všechno na fotoaparátu je však dokonale domyšlené:

Mouchy

První mouchou, kterou musím zmínit je indikace AF bodů v hledáčku. Těch je 33 (25 křížových) a zobrazují se pomocí průhledového LCD, jak je dnes moderní. Při výběru bodu ale všechny najednou neuvidíte, vždy jen ty vybrané (1, nebo skupina až 9), ocenil bych možnost vidět všechny body a ten aktivní mít jen zdůrazněný.

S AF body souvisí i metoda jejich výběru směrovými klávesami. To je méně šikovné, než třeba joystickem, ale to bych Pentaxu odpustil, protože joystick mívají i u konkurence dražší přístroje. Klávesy mají však zároveň přiřazené funkce a mezi výběrem AF bodu a funkcí klávesy se přepíná malinkatým a „utopeným“ tlačítkem. Osobně jsem na to často zapomínal a pak místo přepnutí AF bodu přepnul něco jiného a naopak. Naštěstí je stav kláves indikován symbolem v hledáčku. Ale i tak je zvykání si při přechodu z joysticku krušné.

Nepochválit musím Pentax za absenci dotykového displeje, který dnes už patří ke standardu.

Stavový displej na horní straně – ten sice nechybí, ale je maličký a moc toho neukazuje.

Menu přístroje považuji za trochu nepřehledné.

S velkými datovými soubory bych si dovedl představit podporu rychlejších UHS-II karet, což dnes najdeme i u výrazně levnějších přístrojů, ale zde ne.

Korekce oční vady se mi také často podařila omylem rozhodit, je totiž dobře dostupná, ale nemá aretaci.

Probouzení z režimu spánku trvá cca půlvteřinku, ale něco vám může utéci – klidně by mohlo být rychlejší.

Když už bych si měl hodně vymýšlet, chyběla by mi vestavěná záslepka hledáčku. Opět je to vlastnost spíše dražších modelů, ale když už chybí, dává třeba Canon k fotoaparátu gumovou, připevněnou k popruhu fotoaparátu. Pentax ne.

Režimy expozice

Kromě klasického režimu „ Auto“ a základní sady expozičních režimů P, Av, Tv a M jich u Pentaxu tradičně najdeme víc.

Konkrétně je to priorita clony a času ( TAv) a priorita citlivosti (Sv). Kromě toho má K-1 také polohu pro bulb (B), nejkratší synchročas 1/200s (X) a hned pět (!) uživatelských módů (U 1–5). To je nadílka jinde nevídaná a kdo není zkušený uživatel Pentaxů, může být zmaten zejména režimy TAv a Sv a také nemusí docenit užitečnost „hyperfunkcí“, tedy specifického fungování režimů P a M:

   

• Hyperprogram (P) – jako klasický režim P, ale po otočení jednoho rolleru se fotoaparát automaticky přepne do ekvivalentu režimu Av, otočením druhého do Tv a zeleným tlačítkem zpět do klasického P.
• Hypermanual (M) – jako klasický měřený manuál, ale zmáčknutím „záchranného“ zeleného tlačítka lze nechat automaticky nastavit hodnoty, jak by to udělal program P
• Priorita clony a času (TAv) – nastavujeme čas a clonu, přístroj automaticky řídí citlivost ISO (vlastně jako M s auto-ISO a možností kompenzace expozice)
• Priorita citlivosti (Sv) – jako klasický režim P, ale s volbou hodnoty citlivosti přímo jedním z rollerů bez nutnosti mačkat tlačítko ISO

Nechybí pak možnosti expozičního bracketingu (až +5/-5) či přímo skládání HDR snímků. Zajímavostí je i režim skládané expozice Pixel-Shift (info zde). Ten umožní složením několika snímků s mírným posunem senzoru zlepšit ostrost (nedochází k Bayerově interpolaci), odstranit šum (vyprůměruje se) a dokonce mírně navýšit dynamický rozsah.
Musí jít ovšem o statický snímek. Jinak riskujete nepěkné artefakty. Dí jisté míry ji předchází funkce Motion Correction, ale když vám třeba zafouká vítr do listí, nebo víří voda v potůčku, artefakty vzniknou. Na dokumentační fotografie, statické krajinky či produktovku (se stálým svícením) je to však skvělé a pro lepší výstup byste museli k digitálnímu středoformátu.

Rozlišení, citlivost

Čip o velikosti 36×24mm má rozlišení cca 36MPx, přičemž výstup fotografií je 7360×4912px.

Podporované formáty jsou JPEG a RAW (PEF nebo DNG).

Citlivost jde nastavit od ISO 100 až po 204800 včetně automatické (s možností nastavit rychlost závěrky co do preference vyšší/nižší rychlosti).

Videovýstup je dnes slabší průměr: rozlišení Full HD (1920×1080px) a snímková frekvence až 60 snímků prokládaně nebo 30 progresivně. To jsou dnes stěží hodnoty entry-level třídy (byť K-1 je v podstatě entry-level fullframe).

Ostření, sériové snímání

33 ostřících bodů je dnes v této třídě už standard (dokonce jich naopak bývá i víc, byť samotný počet není tolik důležitý). Křížových je z toho 25.

Pokrytí spadá rovněž do průměru; znázorněno je na snímku níže:

Citlivost ostření je – 3EV, což umožní ostřit i noční snímky spolehlivě. Tři body v prostředku podporují zvýšenou přesnost ostření při použití F2.8 a světelnějších objektivů. Znázorněny modře:

Rychlost ostření sama o sobě není špatná. Naopak, v AF-S je s vhodným objektivem blesková. V AF-C měl fotoaparát někdy problém udržet pohybující se objekt zaostřený. Aniž bych měl oba fotoaparáty v ruce najednou, troufnu si tvrdit, že třeba takový Nikon D750 bude v AF-C spolehlivější. Pokud však nehledáte fotoaparát vyloženě na sport, bude Pentax K-1 více než adekvátní volba.

Sériové snímání je spíše slabších 4.4 sn./s. Vzhledem k vysokému rozlišení se to ovšem dá čekat, pro srovnání – dražší Nikon D810 s obdobným senzorem dělá 5 sn./s, což není o moc lepší.
Pokud byste chtěli spojit vysoké rozlišení s rychlým snímáním, museli byste zaplatit bez pár tisíc dvojnásobek a vzít Sony A99 II (42MPx, 12 sn./s) nebo Nikon D850 (45MPx, 7–9sn./s).

Můžete ale využít režim ořezu na APS-C, kdy vám zbude „jen“ 15MPx, ale sériové snímání se zvedne na 6.5 sn./s.

Buffer na 17 snímků (RAW) také K-1 nepředurčuje ke sportovní fotografii. Opět pomůže APS-C režim, ve kterém jich buffer pojme 50.

Naopak potěšující je uváděná životnost závěrky 300000 snímků (pro srovnání: konkurenční 6D Mark II 150000).

Digitální šum

Kde je K-1 silný v kramflecích, je digitální šum – přesněji jeho absence. Schválně se podívejte na srovnání níže:

JPEG, redukce šumu „Auto“	RAW, výchozí redukce šumu v ACR

Výkon opravdu potěší, ISO 6400 v pohodě použitelné, 12800 s péčí (přesná expozice, ideálně RAW) také, nouzově i výše. Při zkoumání výřezů je dobré si uvědomit, že jde o 36MPx výřez, tudíž reálný šum na snímku bude nižší, než např. u 24MPx přístroje se stejným výkonem na pixelové úrovni.
Pokud chcete lepší výkon (o trochu), museli byste jít do něčeho jako je Sony A7S II (12MPx) nebo A7R II (42MPx BSI). Opět – přístroje o desítky tisíc korun dražší.

Odšumování

Čtyři stupně redukce šumu, ISO 6400:

Doostřování

U Pentaxu můžete měnit nejen sílu, ale i poloměr. Škoda, že je to tak zasunuté v nastavení (dostanete s k tomu při úpravě JPEG profilu, přes tlačítko INFO a rollery):

Dynamický rozsah

Podle nezávislého měření DxO je dynamický rozsah 14.6EV, což Pentax K-1 řadí na špičku současných fotoaparátů; v době psaní článku konkrétně na 2. místo žebříčku DxO hned za Nikon D810 s 14.8EV. Při zapnutí funkce Pixel-Shift si však Pentax K-1 připíše pohodlné první místo, byť to samozřejmě není fér srovnání.
Naopak je ale fér připomenout, že Nikon D810 má podle DxO naměřenou hodnotu vztaženou k ISO 64 a Pentax K-1 k ISO 100. Pokud bychom měřili při ISO 100 u obou, má podle DxO D810 dynamický rozsah „jen“ 14.0EV.

Ukázka:

Detail:

Pokud to shrneme – Pentax K-1 je skvělou volbou, pokud je pro vás důležitý dynamický rozsah (krajinářská fotografie, svatební fotografie, silný postprocessing…).

Vyvážení bílé

AWB v žárovkovém světle. Dvě nastavení: silné vyvážení vs. ponechání barevného nádechu:

(pokračování na další straně)